Ten působí v Neratovicích na Mělnicku, Brandýse nad Labem a Praze. Pamatuje si i veselé pohřby, například když se konalo rozloučení s čundrákem a kamarádi přinesli kytary a sud piva. 


„V polovině obřadu byl sud vypitý a lidé vzpomínali na to dobré, co se svým odcházejícím kamarádem zažili," vyprávěl David Borovička. „Nebo někdy poznáte ze smuteční řeči, že si zesnulý užíval života, jak to jen šlo. Pak stačí jen náznak a lidé se usmívají a kývají: Ano, tohle na něj sedí, to jsme 
s ním zažili," dodal.

Ve chvíli ztráty někoho blízkého bývají pozůstalí většinou bezradní. Jaké mají být jejich první praktické kroky?

Pokud jde o úmrtí blízkého v nemocnici nebo domově důchodců, je vhodné promyslet, jakou formu rozloučení si pozůstalí přejí a vybrat pohřební službu. Důležité je zmínit, že chlazení zemřelé osoby je v nemocnici osmačtyřicet hodin po úmrtí nebo po pitvě zdarma, ale následně už se většinou účtuje. Navíc některé nemocnice zesnulé vydávají pouze ve všední dny v dopoledních hodinách. Při úmrtí v pátek odpoledne lze zesnulého vyzvednout až v pondělí. Proto je důležité, aby rodina neotálela, vybrala si pohřební službu a kontaktovala ji pro odvoz zemřelého z nemocnice.

Výběr pohřební služby je vždy na pozůstalých?

Ano. Neměli by se nechat ovlivňovat zdravotnickým personálem. Bohužel nebývá pouze dobrým úmyslem doporučujícího, ale může to být motivováno korupcí. Proto by měli pozůstalí dát na doporučení známého nebo sousedů, ale ne lékaře, policisty… Například u naší pohřební služby mohou zavolat kdykoli i mimo pracovní dobu kanceláří. Máme stálou linku, na které pozůstalým poradíme. V případě bezradnosti mohou kontaktovat rovněž asociaci pohřebních služeb na internetové adrese www.aspscr.cz.



Co musí řešit pozůstalí od chvíle, kdy už zesnulého převzala pohřební služba?

Musím ještě připomenout, že pokud už zesnulého převzala pohřební služba, která může být přivolána lékařem, policistou nebo zařízením při nedostatečné kapacitě chladicího zařízení, stále platí pravidlo o svobodném výběru pohřební služby. Pozůstalí si nemusí sjednat rozloučení u pohřební služby, která zesnulého převezla. Opět mohou hledat na internetu nebo dát na radu známých, kteří už mají s některou z pohřebních služeb zkušenost. Pokud zesnulého převzala pozůstalými objednaná pohřební služba, je dobré navštívit jejich kancelář, donést šaty a dojednat průběh pohřbu, úpravu zesnulého, rakev, květiny, parte. S sebou je nutné vzít pouze občanský průkaz objednavatele a šaty pro zesnulého. Pokud je zákazník nemohoucí, naši pracovníci za ním mohou dojet.

Nastane-li smrt v nemocnici, může tam zůstat tělo až do pohřbu?

Jak už jsem se zmínil, uložení zemřelého zdarma je pouze osmačtyřicet hodin od úmrtí, poté si některé nemocnice účtují poplatky. Teoreticky by mohla být zemřelá osoba v nemocnici až do pohřbu, zesnulí se však musí hygienicky zaopatřit, umýt, učesat, kosmeticky upravit a obléknout. Proto je vhodné nechat převézt zesnulého co nejdříve pohřební službou, která tyto služby může zajistit, aby zesnulý byl na poslední cestu důstojně oblečen a upraven pro pietní rozloučení.

Vědí většinou pozůstalí, jaká byla přání zesnulého ohledně pohřbu, nebo musí volit sami?

Řekl bych, že to je tak půl napůl. Často se ale stává, že starší členové rodiny by o tom s potomky nebo partnerem rádi mluvili. Jenže mladší je odbudou slovy „prosím tě, máš ještě dost času" nebo „na takové věci nemysli", a když přijde smutná událost, jsou bezradní, co a jak si vlastně zesnulý přál.

Platí stále, že je více kremací než uložení do země?

Ano. V Praze i středních Čechách stále převažují kremace nad uložením do hrobu nebo do hrobky.

Jaká verze loučení se zesnulým je nejlevnější a jaká naopak nejdražší?

Zde je zapotřebí rozlišit pohřeb s obřadem a bez obřadu. U pohřbu bez obřadu se lidé rozloučit nemohou a nedochází tak k psychologickému efektu naplnění truchlení a rychlejšímu odeznění psychologické bolesti. Standardní rozloučení v obřadní síni se pohybuje od nějakých dvaceti tisíc korun výše, záleží na tom, jakou rakev, květinové dary a související služby si lidé objednají. Slušný pohřeb bez obřadu se pohybuje přibližně od třinácti a půl tisíce výše. Poté k tomu může být například rozloučení s urnou na hřbitově nebo v kostele. Záleží vždy případ od případu, co si pozůstalí objednají. Také zde platí rada, že co je levné, může být ve výsledku pěkně drahé.

Někteří lidé nechtějí své příbuzné zatížit náklady na pohřeb. Lze si pohřeb objednat a zaplatit předem?

Ano. Výhodou této služby je, že člověk má objednáno přesně to, co chce, od obřadní síně a rakve až po květinové dary a parte. Dalším důvodem je, když lidé nemají nikoho blízkého, na koho se mohou spolehnout nebo jsou už úplně sami. Přesto chtějí důstojně odejít z tohoto světa a nechtějí přidělávat někomu „starosti". Ve světě je tento způsob předplacení pohřbu běžný. 
V některých západních zemích jde až o osmdesát procent předem sjednaných pohřbů.

Patří stále ke všemu, co souvisí s posledními věcmi člověka, černá barva?


Černá barva stuh, uren, ale i rakví nebo parte ustupuje. Vždy záleží na klientovi, co si přeje a na konkrétní pohřební službě, která rozloučení realizuje. Dobrá pohřební služba je schopna vyjít zákazníkovi vstříc, samozřejmě pokud je to v souladu se zákonem. I co se týče místa rozloučení, třeba doma, na chatě, v divadle, květinové výzdoby, rakve, průvodu. Měli jsme například zákazníka, který chtěl rozptyl z letadla, i to dokážeme. Jsme rádi, když rodina vnese do smutečního rozloučení osobní prvky a chce mít průběh realizován k obrazu svému.

Ovlivňují pohřebnictví také nějaké módní trendy?

Jak už jsem zmínil, záleží na zákazníkovi. Občas se nám stává, že pozůstalí chtějí například slunečnice, že je maminka měla ráda. Pokud jsou v tu dobu na trhu k dispozici, snažíme se zákazníkovi přání splnit. Protože pokud člověk splní blízkému poslední přání, naplní ho pocit, že udělal pro něj to, co chtěl, a pomůže mu to v době truchlení. Nebo rodina může dát pozůstalému do rakve i nějaký osobní předmět. To je hojně využívaná služba. Nejčastěji jde o fotografie blízkých, talismany. Nebo například i rybářský prut. Dále nastupuje trend památečního skla, kdy je část popela zesnulého zatavena do designových okrasných předmětů nebo šperků.

Lidé se často baví o tom, jakou muziku by si nechali zahrát na pohřbu. Mohou si dnes pozůstalí vybrat cokoli a donést to například na flash disku, nebo je nějaká nabídka, z níž musí vycházet?

Je dobré se informovat, co je možné při rozloučení v daném místě, obřadní síni, kostele… Samozřejmě v kostele musíme ctít tradice, ale v obřadních síních je možné přinést flash disk a nechat zahrát, co měl zesnulý rád. Hráli jsme například Kabáty nebo AC/DC. Občas je to netradiční, ale to právě dělá rozloučení více nestrojeným a uvolněnějším. Pokud si lidé nevyberou, bývá k dispozici stálá nabídka smuteční hudby.

Které skladby jsou na pohřbech nejčastěji hrané?

Často se hrají skladby jako Až mě andělé od Petra Spáleného, Jednoho dne se vrátíš z Tenkrát na západě od Věry Špinarové, písně od Michala Tučného. Nebo naopak něco vážného od Bacha, Schuberta, Dvořáka.

Je v pohřebnictví velká konkurence? Dochází dokonce k nějakému boji o zesnulé?

Konkurence je, jako ostatně ve většině oborů. Lidé by se měli zajímat o pohřební službu, dát na zkušenosti známých a sousedů. Nenechat si radit od zdravotnického personálu, to je ostatně zákonem zakázané. K boji dochází někdy právě tímto napojováním pohřebních služeb na zdravotnický personál nebo celá zařízení.

Setkávat se každý den s truchlícími pozůstalými asi není emocionálně snadné. Jak se zbavujete smutných nálad?

Člověk si nesmí brát práci domů. Samozřejmě jsou těžké chvíle i pro nás. Když realizujeme pohřeb miminka nebo člověka, který by měl celý život před sebou. Ale jinak je naše práce i veselá, třeba když se dozvídáme, jaký tatínek byl, lidé popisují humorné situace. Každý z nás má to své, jak „vypnout" a nemyslet na práci.

Jak se chovají lidé z vašeho okolí, když zjistí, jaké práci se věnujete?

První dojmy jsou většinou rozporuplné. Někdy to naopak obdivují v dobrém slova smyslu. Někdy mají lidé mylné představy, co ta práce obnáší. Ale my jsme tady pro to, aby zesnulí, kteří jsou v péči našeho pohřebního ústavu, odešli z tohoto světa důstojně. A to nás naplňuje. Rovněž je důležité, jak pracovníci pohřebních služeb 
k pozůstalým přistupují. Je potřeba notná dávka empatie a trpělivosti. Snažíme se k pozůstalým přistupovat tak, aby zařizování těchto nutných záležitostí bylo pro ně co nejméně stresující.

Čtěte také: Kdo chce podnikat v pohřebnictví, měl by mít praxi v oboru i zkoušku