„Tento stoletý hodinový stroj je v podstatě nesmrtelný, potřebuje jen občasnou údržbu. Nyní přesný chod hlídá elektronika, elektrické je také natahování hodin. Zbytek je poctivá mechanická práce," popsal kvalitu hodinového stroje Petr Skála, který je mimo jiné také hlavním pražským orlojníkem.

O zrestaurování ciferníků 
a nové namalování římských číslic se postarali pánové Ivan Vondráček a Jiří Válek, kteří mají dílnu ve Zbožíčku. Práce to prý byla příjemná a podle slov Ivana Vondráčka naprosto běžná.

Na zlatý nápis se nesmí sáhnout rukou

„Číslice se píší ručně, nejprve naneseme speciální francouzskou fermež mixtion, poté se na místo nalepují velmi tenké plátky 24 karátového zlata, které krájíme na jelenicové podložce velmi ostrým a tenkým nožem. Ty se pomocí štětečku z chlupů jezevce nebo kuny přenesou na ciferník. Nakonec se to mokrou mořskou houbou a jelenicí otře. Jak říkám, normální řemeslo," popisuje Vondráček a zároveň dodává, že se na zlatý nápis nesmí sáhnout rukou, pak začíná černat.

Kompletní tesařské a klempířské práce na věži kostela provedla malá nymburská firma. V pondělí dodělával poslední úpravy sám majitel Marek Bárta. Podle jeho slov to byla výzva, neboť střecha kostela není úplně běžná zakázka.

S oplechováním byla práce jak na kostele

„Původní 120 let stará vazba nebyla ničím unikátní, prostě jednoduše a účelně udělaný krov. Předpokládám, že v té době to byl v podstatě nový postup, který zjednodušil a zlevnil práci. Problematické bylo oplechování, neboť původní zinkové plechy byly měkčí, než dnešní titanzinek. Byla s tím práce jak na kostele," smál se Marek Bárta.

Přesto firma zachovala všechny původní rysy a architektonický záměr původních stavitelů kostela.