Dvacítka dvou až čtyřčlenných týmů se v pozdních večerních hodinách vydala po pětiminutových intervalech lesní cestou z obce Halouny do Mníšku pod Brdy. O tom, kudy povede cesta, věděli až do startu pouze sami organizátoři.
Stanovenou trasu po turistické modré a zelené (a chvíli také bez značení, cestou „pod dráty") i tempo pojal každý po svém. Závodně se běželo, odpočinkově pochodovalo a sem-tam i vesele či nevesele bloudilo.
Nešlo však jen o rychlost… Po cestě museli noční turisti projít třemi stanovišti, na kterých získali indicie sestávající z útržkovitých hesel. Nakonec z nich spojili jedno „místo".
Příznačně pro temné hodiny dala hesla Ježíš Kristus, hlína a smutek a pláč dohromady tajenku hřbitov.
Hlavní úkol závodu se tentokrát účastníci dozvěděli až během cesty, na druhém ze tří kontrolních stanovišť.
Každý tým na něm našel sáček s pudinkem, cukrem a zápalkami. Pokyn zněl jasně – uvařit s co nejlepší konzistencí a donést do cíle.
Záhada s mlékem a ešusem tak byla rázem objasněna. Vyvstala jen záhada, jak a kde pudink uvařit.
Ohniště na poutním místě Skalka nad Mníškem pod Brdy se pro většinu týmů ukázalo jako strategicky nejvýhodnější. Sladký pokrm odsud stačilo snést z kopce dolů do cílové klubovny.
Na plus minus desetikilometrové cestě lesem se nejrychlejší skupinka závodníků zdržela hodinu a dvacet tři minut, ti nejpomalejší dorazili do cíle za více než šest hodin.
Zásadní úkol ale splnili všichni – noční Brdy také při sedmém jarním přechodu s úsměvem na rtech pokořili. Ať už s pudinkem nebo bez pudinku…
Příští ročník Nočního přechodu Brd se uskuteční první víkend v dubnu. Tak jako každý rok, i poosmé se půjde opět jinou cestou a plnit se budou zcela nové úkoly.