To je příběh trojnásobného otce Stanislava Vajdy ze středních Čech, který vyhrál svůj boj nad rakovinou lymfatických uzlin. A to i přesto, že mu lékaři dávali tři měsíce života.

Důvodem, proč se šel léčit byla manželka a tři děti 

Zdrcující zpráva přišla začátkem roku 2015. Stanislav šel do jedné z pražských nemocnic, protože se mu udělaly tři boule na krku. Našli mu ale nádor v hlavě. „Vůbec mi v tu chvíli nedocházelo, co se děje, nebo co mě čeká," řekl mladý voják. Až jeho manželka mu doma vysvětlila, co bude po tomto verdiktu následovat.

Stanislav Vajda tedy nastoupil do nemocnice. Na pokoji s ním byli další čtyři muži s podobnou diagnózou. Žádný z nich kromě Standy nepřežil. Byli to muži okolo sedmdesáti let. „Občas jsem si říkal, že v jejich věku bych na léčbu nešel a užil si zbytek života," podotkl s tím, že důvod, proč se šel léčit, byla manželka a tři děti.

Nastoupil zpět do armády 

S nemocí bojoval rok a půl. „Opravdu až po absolvování chemoterapie mi došlo, s čím to vlastně bojuji," popsal. Zažil i situace, kdy dvě hodiny ležel schoulený na zemi a chtěl, aby byl už konec. Po ozařování nemohl jíst, pít a kvůli psychickým důvodům ani spát.

Po léčbě, která se zdála jako úspěšná, nastoupil zpět do armády. O necelé tři měsíce se však nemoc vrátila. Boule se mu udělaly tentokrát v podpaží. „Následovala opět chemoterapie a ozařování," zavzpomínal. K tomu se u něj objevila alergie na léky. Po poradě s lékařkou je tedy vysadil. Po dvou týdnech ale přišla další rána. Na plicích mu objevili další nálezy, které se už nedaly léčit. „Lékařka mi řekla, ať si užiji zbývající čas. Cestou domů jsem akorát přemýšlel, jak to řeknu ženě."

Myslel, že umře 

Doma se o tom s manželkou bavili jen ten den. Pak dělali jako by nic. Chtěli si zbývající čas co nejvíce užít a prožít ho naplno. „Dal jsem si za cíl dožít se Vánoc," uvedl. A to se také podařilo.

Velký vděk patří podle Stanislava i jeho kamarádům z práce, kteří mu hodně pomáhali. „Jsem nesmírně vděčný klukům z armády, kteří mě podporovali a byli se mnou neustále v kontaktu," řekl. Například mu pomohli doma opravit střechu. Díky nim tak byly všechny opravy hotové za týden.

Svůj boj vyhrál 

„Nechtěl jsem umírat s vědomím, že jsem něco nestihl udělat a rodinu nechávám v problému," doplnil. Když potom nakoupil dárky a vše připravil na Vánoce, uvědomil si, že se najednou cítí lépe. Požádal proto svou lékařku o kontrolní CT, aby věděl, jak se nemoc rozšiřuje a jak nádor roste. Po dvou dnech mu lékařka zavolala s tím, že je úplně zdravý. Na snímcích nic nebylo. Nádory zmizely.

Svůj boj tak Stanislav Vajda vyhrál. Přesto se jako úplný vítěz zatím necítí. „Můj nejmladší syn mě zná jen jako maroda a vybudoval jsem si těžkou závislost na morfinu," vysvětlil.

Odvyká si od morfinu 

Zkoušel morfin vysadit úplně, jenže to podle něj nešlo, takže ho musel začít brát znovu a postupně snižovat dávky. „I lékařka mi doporučila, abych ubíral pomalu, protože bych mohl dostat záchvat," upozornil. „Je to prý, jako když cukrovkář nedostane inzulín," doplnil. Také přiznal, že den před naším setkáním měl takovou zimnici, až si myslel, že to nezvládne. Použil proto náplasti, které měl schované. „Až přijdu domů, budu ale zase pokračovat v odvykačce," vtipkuje.

Přemýšlel Stanislav vůbec nad tím, co by bylo, kdyby nepožádal o kontrolní testy? „Asi bych byl čím dál větší závislák a bůhví, kam by to až vedlo. Teď se ale chci dát do kupy, přibrat pár kilo a vrátit se co nejdříve do práce," dodal voják, který má za sebou zřejmě nejtěžší boj svého života.

Čtěte také: Katarína Halušková statečně bojuje proti nepřízni osudu