Rakovničané vídají masožravky už stejně dlouho jako v Praze. Tam se také letos vystavuje podesáté. „U nás je to vlastně pojedenácté. Poprvé jsme tu měli nultý ročník. Vystavoval jsem tu sám několik rostlin. Za rok se přidali kolegové a vznikla z toho tradice," popisoval začátky František Pazdera. Že si lidé masožravky už našli, dokazují čísla. Za oba dny sem přichází šest set až osm set lidí.

Na desátý ročník pořadatelé připravili několik novinek. Celý roh terasy zaplnila kolekce botanických a hybridních druhů špirlic z Kanady a severní Ameriky. Určitě se tu cítily jako v přírodě, protože vyrůstaly z vrstvy zeminy a mechu. Jsou to takové masožravé hity. Lidé si je kupují na terasy a do zahrádek. Jedna rostlina je schopná během léta vychytat litr až dva většího hmyzu jako je sršeň, masařka, vosa.

Čertův dráp

Další zajímavou podívanou byly rostliny, které jsou masožravkou napůl. Dokážou totiž hmyz jenom na sebe přilákat. Ale enzymy, kterými by ho mohly zpracovat, u nich nebyly prokázány. Ty jsou jednou z podmínek uznání rostliny za masožravku. Vyhlíží trochu jako slézová růže. Jejich plody mohou z dálky připomínat okurku. Jmenují se Ibicella Lutea a Proboscidea Lousianca. Naše babičky je znaly jako čertův dráp.

Lusk po dozrání tak vyschne, že připomíná drápek. Tím se zachytávají srsti zvířat a rozšiřují se v přírodě. Rostlina u nás nepřezimuje. Každým rokem se musí vypěstovat ze semene. Protože má dlouhou vegetaci, musí se předpěstovat podobně jako rajčata a nechat správně dozrát plody je tak trochu umění.

Kromě cizinek z jiných světadílů tu příchozí našli také masožravky evropské nebo zcela domácí rostoucí i na našich rašeliništích a mokřadech. Například zatahující rosnatky. Přezimují u nás tak, že se zatáhnou do jakéhosi hrášku a přezimují v podobě hibernakuly.

Drosera rotundifolia dokonce roste poblíž Červeného mlýna nebo na prameništi Klíčavy. „Relativně dobře se rozšířila, i když stále patří mezi ohrožené druhy," upozornil Pazdera.