Zatímco v polovině února „doprovázel" sošku pražského Jezulátka do Senegalu, do lokality Tivaouane Peulh, kde má vzniknout farnost nesoucí jeho jméno, a kde má být vybudován nový kostel, o necelý měsíc později se účastnil v centru Mariapoli v Castel Gandolfu celosvětového setkání biskupů, kteří si pro svůj duchovní život zvolili spiritualitu Díla Mariina, a o další měsíc později odletěl do Říma. Jak jinak než pracovně.

I tak si udělal čas a přijal pozvání od nadějné spisovatelky Hany Stehlíkové (píšící pod pseudonymem Hangely Ann) do Načeradce na Benešovsku, aby v tamním kostele požehnal její právě vycházející knize „A andělé půjdou každý den vedle tebe." Při té příležitosti vznikl i následující rozhovor.

V únoru se v Římě konalo setkání kardinálů. Setkal jste se s papežem Františkem, a o čem jste si při setkání povídali?

Nešlo o setkání pouze kardinálů, ale i biskupů. Já jsem v šedesátých letech v Německu poznal spiritualitu hnutí fokoláre a ta mě provází celý můj život. Dokonce v roce 1994, když zemřel jejich moderátor biskup Klaus Hemmerle z Cách, mě Chiara Lubichová, zakladatelka hnutí fokoláre, jmenovala na jeho místo. Takovýchto biskupů, kteří přijali tuto spiritualitu a snaží se podle ní žít, se každoročně v únoru v Římě v Castel Gandolfu schází sto až sto čtyřicet. Ve světě jich je ovšem patnáct set až osmnáct set. A letos se nás v Římě sešlo asi šedesát. Na Svatopetrském náměstí jsme se zúčastnili veřejné audience s papežem Františkem. Při té příležitosti jsem měl možnost s papežem Františkem krátce hovořit. Prozradil mi, že mi napsal dopis, ale prý nemám mít obavy, jelikož jde o něco pozitivního. Bohužel mi jeho psaní do dnešního dne zatím nepřišlo. Zavolal jsem proto na Státní secretariat Vatikánu, kde mi bylo řečeno, že jde o jmenování delegátem papeže pro určité slavnosti.

Nelze se vyhnout otázce uprchlíků. Jaký je na ni váš názor? Myslíte si, že z vlny těchto lidí, která sem proudí, máme mít oprávněné obavy?

Já si to nemyslím, já jsem o tom přesvědčen. Domnívám se, že politici v Evropě teprve teď docházejí pozvolna k racionálnímu řešení. To znamená k určité kontrole a nenechat tu vlnu sem volně bez povšimnutí proudit, poněvadž nedávné události v Paříži či Bruselu ukazují jednoznačně na to, že s uprchlíky sem přicházejí i teroristé. Je proto zapotřebí, aby tady kontrola skutečně byla. Papež František samozřejmě zdůrazňuje, že těmto lidem pronásledovaným křesťanům je třeba pomoct. Zároveň také říká, že je nutné dbát na bezpečnost jednotlivých států. Čili tyto dvě věci spojit. Mohli bychom diskutovat o tom, zda zvláště němečtí politici sledovali tuto linii. Otevřít se těmto lidem, ale zároveň dbát o bezpečnost svých lidí.

Založil jste nadaci na podporu výstavby Komunitního centra Matky Terezy v Praze na Jižním Městě. Co dále ještě vaše nadace podporuje?

Když jsem přišel do Prahy, začal jsem rozvíjet ideu komunitních center. Jejich smyslem je, aby věřící měli ve farnosti dům nebo prostor pro sebe. Fary jsou vlastně bytem faráře a úřad farnosti. A já jsem chtěl, aby vzniklo centrum, kam mohou věřící přicházet a společně diskutovat, scházet se. Chodit jako do vlastního domova. Začali jsme v pražských Butovicích, kde nám chyběly potřebné zkušenosti, následovala Matka Tereza, kde už to bylo úplně o něčem jiném, a teď se bude otvírat komunitní centrum v Petrovicích. Ale centra jsou i mimo Prahu. Jedno je třeba v Dobříši, další například v Uhlířských Janovicích. Tohle je ta idea. Aby měli věřící místo, kde se mohou scházet a provozovat své aktivity…

Letošní rok je rokem milosrdenství. Jak vy jej prožíváte, a kde jste vy prošel takzvanou Svatou branou?

Byl jsem na otvírání Svaté brány v Římě, kterou jsme za svatým otcem postupně všichni, my kardinálové a biskupové, kteří jsme tam byli, procházeli. Boží milosrdenství pro mne není jen svatá Faustýna nebo Jan Pavel II. se svou encyklikou, ale v současné době, během tohoto roku milosrdenství, se na téma milosrdenství daleko víc medituje, teologizuje, uvažuje. Benedikt XVI. měl velké interview na téma boží milosrdenství a tam jsou myšlenky, které myslím posunou i naši víru dopředu. V rozhovoru říká, že pro moderního člověka není přitažlivý obraz Boha přísného, trestajícího, ale Boha, který se ve velké lásce a milosrdenství sklání. A tohle je obraz otce Boha pro dnešní dobu.

Římskokatolická církev v rámci církevních restitucí žádá o vrácení pozemků na Blaníku. V jaké fázi se nyní jednání nachází?

Tuhle otázku by měl zodpovědět někdo, kdo je z této oblasti. Já, tím že jsem emeritní, čili důchodce, nemám takový bezprostřední kontakt s touto otázkou. Co mě spíš dráždí, je to, že některé politické strany chtějí zdanit finanční náhrady. Já jsem na svých webových stránkách vytáhl starší články z roku 2004 a tuším 2009 a tam jsem ukázal, jak je to protizákonné a protiústavní. Zdá se mi, že tímto krokem chtějí někteří politici odvést pozornost od témat, jako je třeba kauza Čapí hnízdo. Než se schválil zákon o restitucích, diskutovalo se o tom i v parlamentu. A Jan Kasal dal tehdy dohromady komisi složenou i ze zahraničních expertů a ti se snažili zjistit, kolik vynesl komunistům církevní majetek, který měli v rukou. Od toho odečetli, co stát do církve investoval, a rozdíl těchto dvou sum byl 168 miliard korun. Ty skončily v kapse státu. Říkal jsem, ať stát tento rozdíl doplatí, a pak budeme jednat dál. V ústavě je jasně řečeno, že když vám něco patří, můžete s tím nakládat dle vlastního uvážení a stát nemá právo vám říkat, co s tím máte dělat. Komunismus nezničil jen ekonomii, ale i mentalitu myšlení lidí.

Říkal jste, že otázku restitucí pozemků na Blaníku nemůžete komentovat. Přesto. Jak s nimi podle vás církev naloží. Bude na nich hospodařit, nebo je zpeněží, aby měla finance na opravy jiných církevních nemovitostí?

Komunismus tu ekonomiku opravdu zničil. Udělal v ní ohromný chaos. Po pádu totality stát rozhodl, že majetky, které jsou například v rukou obcí či krajů, jim přiřkne. Že jim je daruje. Ale to udělal stát protizákonně. Vždyť ony patří církvi. Nejde o to, že obce, které od státu tento majetek získaly, by ho měly vrátit církvi. Kdo s ním bude hospodařit? Vždyť už za dob dávno minulých s tím měli faráři ohromné trable. Ale ti, kteří ho vlastní dnes, ať nedávají peníze státu, ale církvi.

Co si myslíte o nedávné návštěvě čínského prezidenta u nás a o dopise kardinála Dominika Duky, který v něm vyzýval čínského prezidenta k zachování církevní svobody v Číně?

Návštěva čínského prezidenta byla ohromná státní show. Kardinál Dominik Duka byl pozvaný na oběd a radil se ve Vatikánu, zda pozvání přijmout či nikoliv. Z Vatikánu dostal impulz, aby tam šel a navázal na letitá úsilí Vatikánu s čínskými komunisty trochu jednat. Aby svobodu církve uvolnili. Všechno tam drží v rukou a nedovolují třeba Vatikánu, aby jmenoval biskupy. To, co je na celém světě normální. Oni je chtějí jmenovat sami.

U politiky ještě chvíli zůstaneme. Co říkáte té naší české a třeba právě již zmiňované kauze Čapí hnízdo?

Já vám odpovím obecně. My jsme dostatečně nevyhodnotili zkušenosti z minulého století, zkušenosti z komunismu a nacismu. To byly dva systémy založené na nenávisti třídní a rasové. A kam to došlo? Miliony mrtvých. A co jsme s tím po pádu komunismu udělali? Nic. Nepoučili jsme se, že základem společnosti nemůže být nenávist. Ta společnost ničí. A to, co dnes vidíme, že se děje ve školách, kdy žáci útočí na učitele, jsou jen plody toho, že jsme se nevyrovnali s minulostí. S nenávistí. Nebo proč se snižuje hranice trestní zodpovědnosti? Tohle jsou všechno důsledky naší nevyrovnanosti. Mezilidské vztahy musí být založeny na určitých hodnotách. Stejně jako je tomu v přírodě. Jenomže my se domníváme, že zákony v našem srdci neplatí. Tady bují kriminalita, ale nikdo ji většinou netrestá.

Do českých kin přišel film Spotlight inspirovaný skutečným příběhem, kdy reportéři amerického deníku The Boston Globe odhalili masivní skandál zneužívání nezletilých představiteli místní arcidiecéze. U nás je stále řada lidí, kteří nemají pro církev příliš vřelá slova. Nemyslíte si, že tento film jejich negativní postoj k církvi ještě umocní?

Může být. Důležité je, že papež František se k tomu jasně vyslovil. Důsledné potrestání těch, kteří takovéto věci páchají. Čili. Papež nestrká hlavu do písku, nezavírá před těmito problémy oči, ale jasně je pojmenovává. Tady je pouze otázka potrestání na rovině církve a na rovině civilní.

Něco méně závažného. Kdesi jsem se doslechla, že jako malý kluk jste jezdíval na Benešovsko na kole. Co je na tom pravdy?

Italové říkají: „Jestli to není pravda, je to hezky vymyšlené." Na kole jsem doma jezdil, i na motorce, ale, že bych jezdil zrovna na Benešovsko, si neuvědomuji.

Nicméně, jaký je váš vztah ke sportu?

Můj vztah ke sportu je slabý. Potřeboval bych se především víc pohybovat, ale musím se přiznat, moc mi to nejde. To, co mi zbývá, je v létě turistika a v zimě běžky. Každý rok jezdím tradičně v lednu na Zadov. I letos jsem tam byl, a měl jsem velké štěstí, že než jsem tam jel, napadlo padesát centimetrů sněhu.

V současné době se snad nikdo neobejde bez mobilního telefonu, notebooku a připojení na sociální sítě. Nemyslíte si, že se svět zbláznil?

Já se domnívám, že je to velice škodlivé, jelikož je to pasivní činnost, nikoliv tvůrčí. Především pro děti je to velká hrozba a rodiče by se nad tím měli zamyslet. Bezesporu jsou všechny tyto technické vymoženosti fantastickými pomocníky. Já sám je také používám. Ale všechno musí mít své hranice.

Na úplný závěr. Co byste popřál čtenářům Deníku?

To, o čem jsem už vícekrát hovořil na své webové stránce, a to, aby se nejen čtenáři Deníku, ale všichni lidé učili myslet. Protože lidé polykají ty zdechliny pravdy, které jsou často v médiích, a vůbec o tom neuvažují a nejdou za tím si tyto informace ověřit. Prostě je slepě přijmou a vůbec přitom samostatně nemyslí.

Čtěte také: Duka vyzval čínského prezidenta k respektování lidských práv