Stříbrné rychlobruslařce Martině Sáblíkové vyzařovala z tváře upřímná vděčnost za úspěšné završení obtížné sezóny i za podporu ze všech stran. Bylo vidět, že letošní stříbro má pro Sáblíkovou cenu zlata z let minulých. O tu radost se přitom tato matadorka dokáže dělit se stejnou pokorou, jako v prvních letech kariéry. Davem před pódiem zaburácelo nadšení, když Sáblíková potvrdila úmysl startovat i na příští zimní olympiádě.

Domov za rohem

Ester Ledecká, o osm let mladší dvojnásobná šampionka v alpském lyžování a snowboardingu, působila stejně skromně a bezprostředně. „Díky vám, že jste vydrželi to čekání v mrazu. Na takové ovace pořád nejsem zvyklá,“ zvolala Ledecká ke „kotli“ fanoušků. Po ceremoniálu mohla nečekaná olympijská vítězka v lyžařském superobřím slalomu popojít do tepla domova. Bydlí totiž za rohem.

„Je to skvělý úspěch, ale s hokejovým Naganem se to nedá srovnávat. Úspěch v kolektivním sportu dokážou lidé víc sdílet než v tom individuálním,“ poznamenal v hloučku před pódiem Bedřich. Starší muž byl na "Staromáku" i v roce 1998, kdy zcela zaplněné náměstí mávalo autobusu s Haškem, Jágrem, Hlinkou a spol. Včerejší účast byla sice podstatně slabší.

Zimní sporty táhnou ženy

Bedřichův pohled nicméně nesdílela třeba opodál stojící Jana, která se hokejistům v roce 1998 klanět nebyla, zato Ester Ledecké ano. „Naprosto mě to dojalo. Po tom prvním vítězství na lyžích jsem upřímně brečela,“ svěřila se Jana s dodatkem, že menší účast mohla být důsledkem chladného počasí a také možná slabší propagace ze strany města, které akci pořádalo.

Rozdíl mezi Naganem a Pchjongčchangem byl z hlediska českých úspěchu také „genderový“. Tehdy přivezla nejcennější kov domů parta chlapů. Tentokrát byl mezi šesti medailisty jediný muž. Jeden z přítomných fanoušků, mimochodem také muž, tento fakt zlehčoval „slabší konkurencí v ženském sportu“. Trenér Martiny Sáblíkové Petr Novák nicméně při zdravici na pódiu zdůraznil, že české zimní sporty v současnosti táhnou především právě ženy.

Mohou sportovní úspěchy sbližovat?

Olympijská vítězka z Turína 2006 Kateřina Neumannová prohlásila, že jejich úspěchy dělají Česku skvělou reklamu. Kromě toho mají potenciál přilákat k zimním sportům mladé lidi, ať už na rekreační nebo profi úrovni. Je otázkou, zda mohou takovéto úspěchy sblížit společnost, která je podle komentátorů zejména politicky rozdělená. Například podle Jany může být efekt sblížení prostřednictvím sportovního triumfu „velmi dočasný“.

Na Staroměstské náměstí včera zavítal i v Česku žijící Slovák Pavel Štrba, který v hokeji drží palce rodné zemi, ale úspěchy českých reprezentantek velmi prožíval. „Jsem velmi zvědavý, jak se bude kariéra Ledecké vyvíjet. Jestli se bude dál plně věnovat obou disciplínám. Její vítězství v obřím slalomu ale určitě nebylo náhodné,“ zamyslel se milovník alpského lyžování.

Ne každý slaví

Předpokladem jedinečné kombinace triumfů mladé Češky bylo podle Pavla její v našich končinách netypicky vysoké sportovní sebevědomí i její široký tým trenérů a asistentů. Bookmakeři už vypsali sázky na to, s jakým sportem by Ledecká mohla zkusit proniknout na letní olympiádu. Podle Pavla by to neměla zkoušet. „Podobný pokus s cyklistikou Martinu Sáblíkovou evidentně dost vyčerpal,“ poznamenal Pavel.

Každý pochopitelně olympijskému národnímu nadšení nepropadl. V kavárně u Václavského náměstí například seděl Michael, který před dvaceti lety také zdravil „hochy z Nagana“. Dnes už ale olympiádu nesleduje. „Je to zpolitizovaný spektákl pod rouškou olympijského idealismu. Nabízí se chléb a hry, zejména pro lidi ze Západu,“ řekl Michael. Terezie u vedlejšího stolu sice úspěchy českým sportovcům přeje a obdivuje je. „Nejsou to ale úspěchy moje,“ dodala.