Kypr slaví také deset let v EU. Méně práce, více turistů

Když vystudovala v České republice hotelovou školu, pracovala v pražském hotelu. Odtud ale v polovině devadesátých let odjela za prací na Kypr, kde poznala svého budoucího manžela. Za poslední roky prožívala změny, které se na ostrově udály nejen v souvislosti se vstupem do EU, ale také proměnu díky turistickému ruchu.

Co se změnilo na Kypru za posledních deset let?

Je to obrovský rozdíl. Dřív tu nebylo tolik cizinců. Atmosféra už není taková jako dřív. Když jsem pracovala v hotelu, dělali tu jen Kypřané, kteří jsou přátelští a upovídaní. Dělají srandu a jsou pohostinní. Tím, že je tu velký příliv cizinců, je to jiné. Když jdete do hotelu, jsou tu samí cizinci.

Vnímají místní velký počet turistů?

Dokonce sami Kypřané si stěžují, že když jdou do restaurace a chtějí si něco objednat, musí to říct anglicky. Potom jsou někteří celkem nepříjemní, což je škoda. Moje kolegyně mi vyprávěla, že šli do kavárny a objednali si kávu v řečtině. Holka, která je ale obsluhovala, jim hned odsekla, ať mluví anglicky. To je vytáčí, ale celkem si na to zvykli.

Mají cizinci, kteří tu pracují, vliv na místní život?

Bylo tady hrozně moc bezpečno, vůbec se nekradlo, všechno se nechávalo otevřené. V autě taška, mobil, nikdo si ničeho nevšiml. To se právě teď změnilo, ale to je asi všude. Kypřané na to nejsou zvyklí, že se tu krade. Teď jsou překvapení a začali být opatrní.

Jak vnímají Kypřané deset let od vstupu do EU?

Největší událostí bylo, když se zavedlo euro. Všechno se zdražilo a Evropská unie se do všeho vložila. Všechno kontroluje a zavádí opatření, která tu dosud nebyla. Kypřané si totiž žili hodně vysoko.

Čeho se ty změny například týkají?

Někteří lidé neplatí daně. Platí se až od určité sumy, asi od dvaceti tisíc eur ročně. Ale to se může také změnit, že do toho Evropská unie nakoukne. Teď se tu budou privatizovat telekomunikační společnosti a také dodavatel elektřiny.

Kam teď směřuje Kypr?

Uvidíme, kam to půjde dál. Teď tady objevili ropu, takže naše realitní kancelář navýšila ceny nemovitostí, ale lidé kupují. Jsou investoři, kteří tu cítí peníze. V 1974 tu nic nebylo, bída, žádné silnice. Nahoru se vyšplhali díky turismu a pořád věří, že se budou mít dobře. Navzdory loňské krizi, kdy každý přišel o dost peněz na výplatách. U mě to bylo patnáct procent dolů z platu.

Co si myslí o budoucnosti obyvatelé?

Spousta lidí přišla o práci, ale doufají, že díky ropě se budou mít dobře, a já jim to přeju. Je to škoda, protože teď je vidět, že každý druhý obchod je zavřený. Neunesly nájmy, které jsou dost drahé. Ale zase se tu nemusí tolik topit. V zimě je tu asi patnáct stupňů a je to trochu vlezlá zima, takže chodí v kozačkách. Ale nepotřebujeme zimní pneumatiky, děti ve školách nosí uniformy, ohřev vody je ze sluníčka.

Kdy jste poprvé přijela na Kypr?

Asi jako všechny cizinky jsem tu poprvé byla na dovolené s kamarádkou. Byly jsme v hotelu, kde pracovali čeští studenti z hotelové školy. Moc se nám tu líbilo, teplo, moře, všichni byli v pohodě, tak jsme si říkaly, že bychom sem mohly jet pracovat.

Bylo těžké to zařídit?

Majitel toho hotelu studoval v Čechách, takže jsme se s ním domluvili, jestli bychom tam mohli pracovat. Nakonec nám to vyřídil a hned následující rok v 1995 jsme to v Čechách zabalili a přijeli jsme pracovat do hotelu.

Vnímala jste nějakou změnu?

Tenkrát jsme pracovali v hotelu v Praze a najednou jsme byli v létě na Kypru a na zimu v Čechách. Ale pak jsem si řekla, že už to takhle nejde dělat a chtěla jsem se usadit, protože pro mě bylo těžké pendlovat. Po poslední sezóně jsem pak už natrvalo odjela domů.

Jak jste se tedy ocitla zpátky na ostrově?

Majitel mi zavolal, jestli bych nepřijela ještě na Vánoce a Silvestra. No a v té době jsem se seznámila s mým manželem. Uvažovala jsem, jestli to mám risknout. Nakonec to dopadlo tak, že jsem na Kypru zůstala, i když jsem to neplánovala.

Kde jste potom pracovala, stále v hotelu?

Odešla jsem potom do jiného, pětihvězdičkového hotelu. S manželem jsme si pak koupili byt a po pěti letech jsme se vzali. Prvně jsme svatbu neplánovali, ale protože je státní zaměstnanec u kriminální policie, chtěl, abych měla pojistku. Státní zaměstnanci tady mají výhody, například ve státní nemocnici mají všechno zdarma. Všude vás pak berou jinak, než jako turistku nebo sezónní pracovnici.

Opravdu?

Když člověk maká a je trochu šikovný, tak vás tu berou. Já jsem měla štěstí, protože majitel studoval v Čechách, takže Čechy označoval jako naši. Byl přátelský a vzal mě jakoby do rodiny.

A jaké to bylo v tom druhém hotelu?

Tam pracovalo hodně cizinců, takže nebylo těžké se začlenit. Znám případy, že Kypřané v restauracích s cizinci zametají. Ale protože jsme Češi, berou nás trochu jinak. Jako levnou pracovní sílu vidí spíše Rumuny, Bulhary nebo Poláky. Ostatně Čechů tady moc není.

Poslední roky ale neděláte v turistickém ruchu?

Před sedmi lety jsem dostala nabídku od realitní kanceláře, která staví, prodává a pronajímá. Je nás tam dost cizinců, protože potřebují rusky mluvící a aktuálně i čínštinu. Řekla bych, že jsou se mnou spokojení a já jsem tam také spokojená.

Můžete popsat realitní trh na Kypru?

Kypr žije z turismu a realit. Byl tu veliký boom, protože nemovitosti skupovali hlavně Angličané. Měli to tu hodně na důchod, protože tu mají pohodičku. Jim stačí alkohol a nic nedělat. Ale možná je to tím, co sem jezdí za Angličany.

Pro Čechy by to mohl být taky pěkný důchod?

Máme hodně bohatých lidí a není to tak daleko, tak proč ne. Po Angličanech tu ale začali kupovat hodně Rusové. Řekla bych, že si tu ukládají peníze. Je tu hodně cizinců. Například sem přijíždí manželky s chůvou a dětmi. Jejich manželé vydělávají velké peníze a oni tu žijí natrvalo nebo přes léto.

A děti posílají tady do škol?

Jsou tu mezinárodní školy, ruské školy i americká akademie. Rodiče zapíšou děti hlavně do mezinárodní školy, aby se učily jazyk. To si hodně chválí.

Říkala jste, že je velký zájem i Číňanů?

Ano. Kypr si totiž vymyslel, že když tu utratí více než tři sta tisíc eur, dostanou něco jako zelenou kartu po Evropě. Takže není tak těžké získat vízum. A když nakoupí více než za pět milionů eur, získají kyperské občanství. To se stalo aktuálně jedné Číňance. Nakoupila si za pět milionů a už má evropský pas. Tady má byt, vilu a mezonety. Říkala ale, že se stěhuje do Londýna.

V čem je Kypr jiný od Čech?

V Praze je anonymita velká, ale Kypr je malý ostrov, takže se všichni znají. Každý má bratrance nebo příbuzné přes druhé koleno. Navzájem si hodně pomáhají. Například strýc má pole s brambory, takže pomůže celé rodině a zásobuje je bramborami. Drží hodně při sobě a nejsou závistiví.

Co dělají mladí lidé na Kypru?

Nová generace se chce ukázat, takže si koupili drahá auta a značkové oblečení. Na to si mladí potrpí. Hodně Kypřanů studuje venku. Není snad rodina, kde by nebyly děti v zahraničí. Dřív i hodně studovali v Čechách, hlavně hodně doktorů.

Vědí Kypřané, kde je Česko?

Když jsem tu byla poprvé, tak nevěděli, kde Česká republika je. Až potom se to změnilo, protože začali hodně cestovat, a top destinace byla Praha. Začali poznávat Česko a Prahu a líbilo se jim to. Tím, že hodně cestují a studují venku, je to tu jiný.

Naučila jste se kyperský dialekt rychle?

Chodila jsem tady do školy na kurz. V hotelu nám poskytly jeden rok a já jsem pak chodila i na druhý. Pak ještě mi pomohla televize, písničky, rádio a manžel. Někdy ale řeknu nějaké slovo a v práci se mi smějí, že mám vesnické výrazy. Když se potká Řek a Kypřan, tak se to pozná hned. Řekové mluví čistě, ale Kypřané mají hodně š, č a další.

Co se vám líbí na životě tady?

Třeba v Čechách se pořád za něčím honí a jsou ve stresu. Tady nic neřeší, i když mají také problémy. Asi je to sluníčkem, jídlem a mořem. Mám kolegyni, která je napůl Rakušanka a Kypřanka. Někdy si povídáme, že by šla do Rakouska, protože jsou tam výhody v sociálním a zdravotním pojištění, nebo na důchod. Ale prý si to nedovede představit, když je tam zima a sníh.

Nejsou Kypřané někdy až moc 
v pohodě?

Taky mě občas štvou. Třeba v práci nechodí přesně na osmou, ale klidně až o půl, dají si kávu, zapálí si. Ale někteří jsou taky takoví, že pracují.

Dokázala byste se vrátit?

Asi ano. Pocházím z vesnice, takže mi chybí zeleň a lesy. Taky mi trochu vadí teplo přes léto. Ale jaro a podzim tu jsou pěkné. Ono je všude dobře, když jste na dovolené. Když jsem pracovala v Čechách, tak jsem si říkala, že je to hrozné, že chci jít pryč. Když jsem v Čechách na dovolené, tak bych se vrátila.

Vidíte nějaké nevýhody na Kypru?

Na Kypru není tolik pracovních možností nebo co dělat a je tu dost draho. V Čechách je hospoda, kde mají pivo i za pětadvacet korun, ale tady to tu není.

Narážíte na nějaké kulturní rozdíly?

Dřív byly Kypřanky hodně uzavřené. Kdyby šla samotná holka si sednout na kafe, tak by na ni všichni koukali, že je divná. Když bych já třeba šla s klientem nebo kolegou do restaurace, okamžitě budou lidé volat mému manželovi.

Zvládáte podobné situace?

Například jsem si nemohla zvyknout na rodinné obědy nebo oslavy. Muži sedí pohromadě a ženy lítají kolem kuchyně a pak sedí samy. Není to jako u nás všichni společně. Já s mým manželem to teda narušujeme. On mě vždycky posadí vedle sebe. A naštěstí nemusím absolvovat nedělní rodinné obědy.

Myslíte si, že se jejich přístup změní?

Už se to mění. Asi to sem přinesly cizinky a turistky. Ženy se o sebe začaly starat a rády se malují, když jdou do baru. Vyprávěla mi kamarádka, že u ní ve firmě dělala Kypřanka, která byla přesně oblečená jako modelka v časopise. Hlavně když mají něco nového, tak se v tom chtějí ukázat.

Jak tráví volný čas Kypřané?

Rádi hodně jedí, jídlo je tu super a kuchyně výborná. Drží velké rodinné akce. Většinu víkendů tráví tím, že chodí po svatbách, které jsou i o dvou tisících lidech. Proto jsem tu svatbu tady nechtěla. Potrpí si na módu, takže neustále nové boty, šaty, každý týden kadeřník.