Nová kuchařská hvězda: Můj sen je vařit s indickou babičkou v horách na ohni

O jejích zážitcích z mezinárodních soutěží a plánech do budoucna jsme si povídali v jedné pražské kavárně.

Mohu vás už oficiálně titulovat jako kuchařku, nebo stále studentku v daném oboru? 
Jsem kuchařka. Dostala jsem se k tomu na poděbradské Hotelové škole, která je zaměřena spíše na hotelový managment. Tam jsem studovala v letech 2016 až 2020. V prvním a druhém ročníku jsme měli hodiny vaření, a to se mi zalíbilo. A tak jsem se tím směrem vydala.

Měla jste o vaření už nějaké povědomí z rodiny? 
Moje mamka s babičkou pekly a já jim odmalička pomáhala. Takže základy mám samozřejmě od nich.

Hana Budková s národním týmem na soutěži v italském městě Rimini.Zdroj: archiv Hany Budkové

Vždycky mě zajímalo u lidí, kteří umí vařit a péct spoustu dobrých věcí, co oni sami jedí nejraději. Jak je to u vás? 
To jste mě překvapil. Já mám hodně ráda sladké, v poslední době ujíždím na zmrzlině. Té neodolám nikdy. Z klasické kuchyně mám ráda italskou pastu, těstoviny. Taky můžu hodně ryby. Takže spíše středomořskou kuchyni.

Platí u vás to, že co ráda jíte, to také ráda vaříte? 
U mě je to spíše sezónní záležitost. V zimě si ráda dám svíčkovou a guláš, Přes léto spíše ty saláty a ryby, lehčí kuchyně. Ale jestli se ptáte, co ráda vařím, tak určitě českou kuchyni.

Vraťme se ještě chvíli do časů po skončení vašeho studia na Hotelové škole v Poděbradech v roce 2020. Co následovalo? 
Začala jsem studovat na Vysoké hotelové škole ekonomické v Praze, kde jsem dodnes. Aktuálně ve třetím ročníku a dělám na bakalářské práci.

Pohlreich chválil. Tým z poděbradské Obory v Souboji restaurací bojoval statečně

Při studiu se věnujete i reprezentaci České republiky na gastronomických soutěžích. Nedávno jste slavila úspěch v italském Rimini. Přibližte nám, o jakou soutěž se jednalo a co jste tam přímo vy dokázala. 
Soutěž se jmenovala Global Chefs Challenge, kam jsem kvalifikovala díky tomu, že jsem na jaře vyhrála soutěž Gastro Junior v České republice. Bylo to vlastně evropské finále. V té soutěži je Evropa rozdělena do třech zón. Severní, centrální a jižní. Já jsem vyhrála v rámci centrální Evropy, celkově jsem pak skončila na třetím místě. Čímž jsme se kvalifikovala do Singapuru, kde se za rok na podzim uskuteční světové finále.

Co jste v rámci italské soutěže vařila? 
Vařila jsem telecí hřbet, k tomu celer, svíčkovou s brzlíkem, smažený brzlík, foie gras (ztučnělá husí játra) a lanýže. Na soutěžní úkol jsem měla hodinu plus patnáct minut na servis. Ve studiu jsem vařila sama. Na rozdíl od kategorie senior, kde měli k ruce ještě pomocného kuchaře.

Jak je to se surovinami na vaření? Vezete si vlastní? 
Tu hlavní surovinu, tedy v našem případě telecí hřbet, jsme tam dostali. To ostatní jsme si přivezli vlastní.

Nový pořad Zdeňka Pohlreicha: první souboj ovládla restaurace Na Pašince

Takže jste dopředu věděla, co budete vařit? 
Ano, měli jsme k dispozici propozice soutěže. Z těch jsem já složila pokrm, který budu vařit. Taky jsem si připravila časovku, což je vlastně harmonogram prací. Abych věděla, co kdy budu přesně dělat a stihla časový limit.

Zkusila jste si to před odletem na soutěž uvařit nanečisto? 
Samozřejmě. Pár tréninků jsem měla. Tuším, že čtyřikrát jsem si to celé zkusila naostro. A kromě toho jednotlivé komponenty jsem si ještě zvlášť trénovala doma.

Světové finále vás tedy čeká v Singapuru. Už tušíte, čím překvapíte kulinářský svět tam? 
Zatím vůbec nevím, nemám ještě propozice. Bude se to konat, pokud se nemýlím, v listopadu 2024, takže je ještě dost času. Jediné, co vím, že místo jedné hodiny tam budu vařit tři hodiny. A nebudu připravovat jeden pokrm, ale budu vařit předkrm a hlavní chod. Takový typ soutěže jsem ještě neabsolvovala a bude to pro mě premiéra. Také poprvé v životě poletím letadlem tak daleko. Je to jiný kontinent, v Asii jsem ještě nikdy nebyla. Moc se na to těším.

Výstava v Poděbradech představuje českého impresionistu Ludvíka Kubu

Je to čisté těšení, nebo je to také trochu nervozita spojená s odpovědností? 
V tuhle chvíli si ještě žádnou nervozitu nepřipouštím. Ale to určitě časem přijde. Bude tam mnohem větší konkurence, budu se mnohem intenzivněji připravovat a chtít do toho dát maximum.

Končíte bakalářské studium v Praze. Kde se vidíte za dva, za tři roky? 
Teď se především soustředím na dokončení stávajícího studia. Přemýšlím, že bych chtěla zvládnout i magisterské studium a souběžně s tím se rozvíjet v gastronomii. Nejen ve vaření, ale chci se také zaměřit na cukrařinu, takže možná i tímto směrem se trochu více zdokonalit.

To jsou ty nejbližší cíle. Když se podíváme ještě trochu dále za horizont na nějaký životní plán. Vidíte se jako kuchařka v nějaké slavné restauraci? A pokud ano, tak tady v Česku, nebo radši v zahraničí? 
Do budoucna bych určitě chtěla mít vlastní restauraci. V tuto chvíli ještě neumím přesně definovat, jaký by to měl být koncept. Myšlenky se stále ještě utvářejí.

Elegance a avantgarda na molu. Při přehlídce se převedl i Pepa ze Survivoru

Známá jména, který si v Čechách otevírají vlastní restaurace, před tím často jezdí na zkušenou do zahraničí, nezřídka do podniků pyšnících se michelinskou hvězdou. Máte něco podobného také ve svých vizích? 
Určitě bych prostředí michelinské restaurace chtěla také navnímat. Původně jsem chtěla na zkušenou vyrazit už letos o prázdninách, ale kvůli soutěžím a dalším okolnostem se mi posunulo celé studium. Takže v ideálním případě budu v září skládat státnice, což ovšem znamená, že se o prázdninách na ně musím připravovat a výjezd do zahraničí posunout. Ale určitě bych v budoucnu chtěla absolvovat zahraniční stáže v některých vyhlášených podnicích. Třeba na měsíc či dva a projet toho a poznat co nejvíce. Samozřejmě také někde zůstat na delší dobu, abych více poznala systém chodu té restaurace.

Máte nějakou vysněnou zemi, ať už kvůli kuchyni nebo prostě z čiré sympatie k danému národu, kde si dokážete představit zakotvit na delší dobu? 
Určitě bych se chtěla podívat do vyhlášené restaurace Core v Londýně. Je to podnik, který vede Clare Smyth a je to třímichelinská restaurace. To je opravdu můj vysněný podnik. Pak je samozřejmě řada dalších, ale tohle je top. Abych tedy odpověděla, tak bych se na delší dobu klidně podívala do Anglie. Ovšem taky bych chtěla poznat Indii. Tam mě láká příroda i koření, které tam používají. Samozřejmě vím, že sociální podmínky tam nejsou ideální, nijak si tamní prostředí nepřikrášluji. Ale můj takový dlouhodobý sen je vařit s indickou babičkou v horách na ohýnku.

Tip na výlet: S milostnou černou soškou na Svaté Hoře je spojována řada zázraků

Zajímavé. Pojďme zpátky do Čech. Žijeme v době, v níž televize nabízejí řadu gastronomických pořadů a soutěží. Sledujete něco z toho? 
Obecně na tyhle věci příliš nekoukám, ale výjimkou je teď Souboj restaurací Zdeňka Pohlreicha. To mě opravdu baví a sleduju každý díl. Pro mě je to i poznávání, kde jsou v Čechách zajímavé restaurace a kam bych se mohla zajet podívat. Tedy vlastně inspirace.

Dovedete si sama sebe představit pod komandaturou Zdeňka Pohlreicha? 
Musí to být velmi zajímavé a člověku to určitě i hodně dá. Zdeněk je člověk, který toho zažil, procestoval a viděl hodně moc. Dovedností a znalostí má tolik, že by mi to dalo hodně.