Kastelánka Jana Digrinová, která po něm právě přichází, hýří nápady a každý týden připravuje nějaký program pro děti. „Vypadá to, že návštěvníků bude letos opět více," říká optimisticky energická kastelánka.

Jana Digrinová- narodila se 20. 4. 1971 ve Valašském Meziříčí
- vystudovala obor marketing a management na České zemědělské univerzitě
- na zámku pracuje od roku 2001, jako kastelánka od 2006
- má dvě děti Barboru a Martina

Máte na zámku zimní spánek?

Máme otevřeno celý rok. Zimní spánek na zámku lidé obecně vnímají romanticky, protože si říkají, co se tu asi děje. My ho máme ukrácen, nebo spíše propojen s návštěvníkem po celý rok. 
V lednu a v únoru máme omezený provoz. Děláme prohlídky po předchozí rezervaci. Když víme, že nikdo nepřijde, gruntujeme. Myjí se okna, leští se podlahy a nábytek. Zabere to poměrně dost času.

Kolik máte místností na úklid?

Na prohlídkové trase je dvacet pokojů. Pak také potřebné zázemí, suterén, most, nádvoří, podloubí. Dneska jsme čistili na nádvoří dlažební kostky. Snažíme se, aby celý prostor prošel generální údržbou. Nejen vnitřní prostory, ale i okolí a zahrada.

Jak je to náročné?

Když vezmeme v úvahu, že je nás tu pět, v létě navíc pár brigádníků, tak mi to připadá jako úžasný výkon. Je to hodně o tom, dobře práce rozplánovat. Teď tu máme i šikovného pána na údržbu. Líbí se mi jeho pečlivost.

Odkdy je zámek přístupný veřejnosti?

Mníšek pod Brdy přešel pod ministerstvo kultury v roce 2001 a začal se opravovat. Tehdy dalo ministerstvo kultury Památkovému ústavu celkem dost peněz. Bylo to 
z restitučního fondu. Tento zámeček dříve patřil pod ministerstvo vnitra, byl tu archiv a citlivé archiválie.

Při prohlídce návštěvník vidí všechny místnosti?

Před rokem 2001, než se zámek začal opravovat, to tu viděli takzvaní vyvolení a potom i během oprav jsme nechávali návštěvníky nahlédnout i do ne úplně opravených prostor. Dneska je podstatná část zámku otevřena veřejnosti, takže se můžou pokochat tím, jak bydlela nižší šlechta. Do budoucna plánujeme otevřít pokoje v severním křídle zámku.

Kdy jsou první zmínky o zámku?

Spadají do 14. století, kdy tu byla tvrz, pak se objekt zvětšoval a proměňoval se. Nejprve měl jen jednu věž, renesanční zámek měl už věže dvě. V roce 1655 přichází majitel Servác Engel z Engelsflussu. Je to právě on, kdo vtiskl zámku dnešní podobu. Dalo by se říct, že jsme na něj i hrdí.

Proč?

Byl zdatný obchodník, který vzešel z chudiny. Vypracoval se a stal se bohatým šlechticem. Titul získal za své zásluhy, protože bojoval proti Švédům. Když přišel na mníšecké panství, staral se nejen o zámek, ale také o přilehlé budovy a o lidi, kteří neměli nic. Postavil jim nové domy, naplnil sýpky, platil za ně daně, takže ho měli za anděla.

Nikdo už ho nepřekonal?

Za zmínku stojí poslední rodina. Hraběnka Terezie a baron Teodorich Kastové. Bylo to nerovnorodé, morganatické manželství, v tomto případě byla žena výše postavená než muž. Jejich děti potom dědí nižší, u Kastů baronský titul. Byla to nižší šlechta, normální rodina. Měli děti, vnoučata, hodně cestovali.

Co jste se o nich dozvěděli?

Z fotografií víme, že hraběnka byla moderní a hodně fotografovala. Teodorich rád lovil. Tíhli nejen k rodinnému životu, ale byli také pokrokoví. Zmodernizovali zámek a přinesli sem vynálezy tehdejší doby, jako telefon nebo technologii výroby fotografií. Hraběnka kromě klasických koníčků jako šití fotografovala. Byl to nový přístroj a kdejaký muž si s tím nevěděl rady, ale ona to milovala a fotografovala všechno.

Prohlídkový okruh patří jim?

V podstatě oba. Rekonstrukce se věnovala období, kdy přišli na zámek tedy v roce 1911. Pak v 1945 jim byl majetek zkonfiskován, protože jejich potomci kolaborovali. Věnujeme se období let 1911 až po druhou světovou válku. První prohlídkovou trasu sami považovali za reprezentativní. Chlubili se historií svého rodu.

Myslíte, že období první republiky je dneska velmi oblíbené?

Ano je. Lidem připadá, že to byla romantická doba. Měla však své problémy a nebyly úplně malé. Věřím, že z každého historického období se můžeme poučit, něco zajímavého z něj získat pro sebe a vlastní život. To se snažíme na prohlídkách jednoduchou formou předat i dětem.

Co konkrétně?

Vědět něco o tom, co mě předcházelo, je zajímavé i pro nynější život. Můžou se poučit. Zapomíná se na to, co bylo před deseti dvaceti lety, lidé si dřívější dobu idealizují. Když si občas připomenete, co bylo dobrého i horšího, máte šanci se tomu i sám vyvarovat. Nejde jenom o život skupiny, ale i jednotlivce jako třeba život Serváce.

V čem se on choval perfektně?

Úžasné na něm je, že si užíval každý den. Byl věřící, takže čerpal i po duchovní stránce. Měl své starosti, ale také neuvěřitelný úspěch ve všech oblastech života, který nepřišel sám od sebe. Měl štěstí a víru, která ho upevňovala. Snažíme se i děti motivovat, aby si hledaly věci a činnosti, které je baví. Lidově řečeno proflákat život nemá smysl.

Jakým způsobem to dětem předáváte?

Na podvečerních prohlídkách na děti v zámecké kapli čeká anděl, který má pro ně důležité poselství. Podstatou je, aby se snažily vyhledávat to, co je baví, a to i v každodenních třeba všedních činnostech. Říkáme jim to samozřejmě jednoduše a hravě.

Jakou máte návštěvnost?

V roce 2001 při rekonstrukci se odhadovalo, že návštěvnost bude kolem dvaceti tisíc lidí. Stojí za zmínku, že dnes zámek patří mezi jeden z nejnavštěvovanějších objektů ve Středočeském kraji a určitě obstojíme i v celorepublikovém měřítku, porovnáme-li stejně velké zámky. Jsme malý zámeček a naše návštěvnost loni dosáhla 54 tisíc jen do zámku. Už letošní leden a únor ukazuje, že pokud se trend zachová, tak se návštěvnost zase zvedne.

Čím si to vysvětlujete?

Programy pro rodiny s dětmi nabízíme každý víkend, během prázdnin každý den. Pro nás se menší zábavné akce staly pravidelnou součástí každého víkendu, protože nabízíme jak klasické prohlídky, tak prohlídky pro děti v mnoha variantách. Rodiny s dětmi se k nám vrací i několikrát během roku.

Máte vyšší návštěvnost, protože je Mníšek blízko u Prahy?

Praha je zaklínadlo. Když chcete vysvětlit, proč je někde vysoká návštěvnost, tak odvětíte, no jo, oni mají blízko Prahu. Není to pravda. Netvrdím, že blízkost Prahy není výhodou, ale musíte dát o sobě vědět. Pražan musí vědět, že existuje malinký zámek 
v Mníšku pod Brdy. Nebylo to jednoduché, ale zpětně se nám vrací neskutečná píle všech lidí, kteří se na tom podílejí.

Je to dobrými nápady?

Dobrý nápad přišel v pravou chvíli a zaujal. V Praze je tolik aktivit, že pochybuji, že by lidé běželi zrovna do Mníšku. Není určitě umění sem dostat člověka jednou. Když si návštěvníka získáte a přijde třikrát nebo šestkrát během několika let, tak to už svědčí 
o tom, že průvodce odvedl více než jen profesionální práci.

Jaké nejbližší velké akce letos připravujete?

Velikonoční veselici v neděli 20 dubna. Připravujeme šermířskou školu pro děti, Velikonoční prohlídky, bude hrát coutry kapela Balzám, připraveny jsou Pašijové hry 
i čtení Bible. Součástí akce je sbírka pro Kuře - Pomozte dětem.

Co připravujete na léto?

5. července velkou historickou bitvu s celodenním programem, který je věnován historickému šermu a tanci. První týden v srpnu chystáme výpravný muzikál Noc na Karlštejně a úplnou novinkou je Prvorepublikový zahradní piknik, který chystáme v polovině prázdnin.

Jak jste se stala kastelánkou?

V roce 2001 vyhrál konkurz můj manžel. Pracoval tu pět let a vedl rekonstrukci. Já jsem mu pomáhala na začátku s provozem. Měla jsem v té době malé děti, takže jsem byla na mateřské. On šel potom pracovat na město, vyhrál volby, a já jsem dostala možnost převzít to po něm.

Šla jste tedy do toho rázně?

Rozhodla jsem se, že to zkusím. Nebylo to lehké, protože děti byly ještě malé. Mnohokrát jsem si za ta léta uvědomila, že to obohatilo i celou naši rodinu, i když to mělo stinné stránky. Rozvinula jsem se v mnoha směrech. 
I v technických věcech jsem se musela zdokonalit. Musíte zvládnout velkou škálu věcí 
a mě se podařilo najít něco, co mě baví.

Co vás na té práci nejvíce baví?

Je to právě PR a tvorba nových programů. Ne všechny věci, které tu pořádáme, jsou jen z mé hlavy. Získávám zpětnou vazbu, co se líbilo, co se nepovedlo a co by návštěvníci chtěli zažít. Je to krásná symbióza mezi námi a lidmi, kteří si nás oblíbili. Samozřejmě stále je co zlepšovat.

Jak získáváte zpětnou vazbu?

Dáme si čas a povídáme si 
s návštěvníky. Jak se o nás dozvěděli, jestli jsme splnili jejich očekávání. Nemám problém strávit s nimi o tři minuty déle na telefonu, abych zjistila, jakou mají představu o návštěvě. Klidně jim návštěvu rozmluvím, když pochopím, že hledají jiný druh zábavy, než nabízíme.

Hodně zámek opravujete?

Na drobnější opravy dostáváme z rozpočtu peníze každý rok. Musí se vybrat ty nejdůležitější. Když máte domek, taky ho musíte pořád obíhat. Když máte zámek, nebo větší hrad, je to daleko složitější.

Co budete opravovat letos?

Chystáme se opravovat balustrády na přístupovém mostě. Jsou tam místa, kde je opadaná fasáda. To bychom chtěli opravit z vlastních prostředků a vlastními silami.

Prý vám spadl kus ohradní zdi?

Stalo se to loni vlivem vodního živlu. Podařilo se nám získat prostředky na opravu 
z pojištění a to ve výši 1,5 milionu. Oprava je to větší a hlavně poměrně složitá.

Jak se vlastně bydlí na zámku?

Je to krásně romantické, ale na druhou stranu musíte zůstat praktičtí a řešit i komplikace s tím spojené. Okny trošku fouká, děti nemají kamarády úplně blízko. Má to své úskalí i krásu. Pokud se rozhodnete žít na hradě nebo zámku, necháte tam svoje srdce, ať chcete nebo nechcete. Je to asi tím, že památka sama o sobě už to srdce má a přitáhne si někoho, kdo ho tam chce také nechat.

Kde máte své oblíbené místo?

Úplně nejlépe je mi v zahradě, v té části, kde opravujeme zmíněnou ohradní zeď. Jsou tam určitá zákoutí, kam se ráda někdy schovám s malou šancí, že mě někdo uvidí nebo najde.