Zhruba rok žije generálmajor Jaroslav Klemeš v Domově péče o válečné veterány v pražské vojenské nemocnici. Chodí o hůlce a stále si udržuje jasnou mysl. Účast na křtu a zájem médií ho velmi potěšil. Trpělivě podepisoval knihy a vyprávěl úryvky ze svého života.

Silný osud se nesmí zapomenout

Autor knihy Poslední parašutista Jan Vondráček, válečný veterán UNPROFOR, celý rok zapisoval parašutistovy vzpomínky a doplnil je fotografiemi i dobovými listinami. „Jaroslav Klemeš je vážená osobnost. Ke každému patří jistý osud. Každý člověk umírá dvakrát. Poprvé, když utichne tlukot jeho srdce, a podruhé, když se na něj zapomene," vysvětlil autor, proč se rozhodl napsat životní příběh posledního žijícího parašutisty. Knihu vydala Asociace nositelů legionářských tradic.

Jaroslav Klemeš se narodil v roce 1922 v Čadci na Slovensku českým rodičům. Vyučil se obchodníkem ve Skalici, kde se spřátelil s Ludvíkem Čambalou, se kterým v osmnácti letech v roce 1940 emigroval. Zachytili totiž výzvu z Paříže, kde žádali, aby se vlastenci přidali do zahraniční armády.

Oba čekala dlouhá cesta, kterou museli zvolit přes Nitru a Budapešť až do Záhřebu, kde se nacházel Český národní dům. Na cestě je podporovali různí lidé a umožnili jim pokračovat dále.

Nicméně oběma přátelům po čase došly peníze. Ale odcestovali pak jako vojáci Cizinecké legie přes tureckou Ankaru až do Sýrie. Odtud je odvezli do Marseille, kde stali příslušníky československé zahraniční armády. Po dvouměsíčním boji ve Francii u 2. pluku se přesunuli do Velké Británie.

Při seskoku se rozbily vysílačky

Ve skotském Walton Hall podstoupil Jaroslav Klemeš speciální a náročný výcvik parašutisty. Poté se přesunul se skupinou Platinum-Pewter do italské Laurety. Po třetím pokusu se jim v únoru 1945 podařilo seskočit poblíž Nasavrk. Bohužel se jim při seskoku přetrhla lana nožních pytlů, takže jim museli dopravit později nové vysílačky. Na Moravě pak pomáhali se spojením a navigováním letadel, která přivážela materiál a zbraně.

Jaroslava Klemeše později vyslali s vysílačkou Anna do Prahy. „Vlakem to nešlo, protože na konečné zastavovali lidi s kufrem, takže nakonec pro nás poslali auto až z Vídně, když slíbili řidičovi, že mu to uznají jako domácí odboj," vzpomínal Jaroslav Klemeš.

Po cestě je zastavili němečtí vojáci před Havlíčkovým, tehdy Německým, Brodem. Kdyby jim prohledali auto, bylo by to s nimi špatné. Naštěstí všechny jejich doklady byly pořádku, takže zavazadla neprohledávali.

V Praze spolu s nadřízeným Nechanským zabezpečovali spojení s Londýnem České národní radě a velení Pražského povstání.

Koncem roku 1950 ho zajali a patnáct měsíců vyšetřovali. Nakonec ho odsoudili ke dvěma letům za neoznámení trestného činu zrady. Byl degradován a odňali mu vyznamenání. Po skončení trestu na Borech ho předali do trestního tábora ve Všebořicích v Ústí nad Labem.

V roce 1954 byl tábor zrušen a Jaroslav Klemeš už v Ústí nad Labem zůstal. V květnu 1968 byl plně rehabilitován a vrátili mu hodnost i vyznamenání. Oženil se a pracoval u ČSAD, pro které jezdil s nákladním autem po Evropě, protože uměl německy i anglicky. Letos 28. října ho prezident jmenoval generálmajorem.