Necelých 60 kilometrů od Prahy směrem na Mladou Boleslav se nachází obec Jabkenice, která je proslavena hned dvěma významnostmi. V jejím katastru se nalézá obora o rozloze 567 hektarů, je zde v bývalé hájovně muzeum Bedřicha Smetany, který se sem uchýlil ke konci života.

Kudy do obory?

Dorazit do Jabkenic automobilem problém není, ovšem v obci samotné se trochu ztratíme. Alespoň já jsem se ztratil, ale budiž řečeno, že stejně na to byla i malá skupinka turistů, která dorazila stejně se mnou. Také hledala cestu do slavné obory.

Instinktivně jsem zamířil „směr vysoký strom", ovšem neplazil jsem se při tom jako na vojně, když jsem zaslechl podobný rozkaz. Na vysokém stromě byla cedulka oznamující: Jabkenická obora. Vstup dovolen pouze vchodem od Jabkenic", která mě natolik zmátla, že jsem se obrátil zpět k obci.

Logicky jsem vycházel z pocitu, že mi tabulka zakazuje jít dále, že to mám zkusit jinudy. Milá paní z nedalekého stavení, kterou jsem požádal o pomoc, mě poslala zpět. Byl jsem na správné cestě, kam jsem nasměroval i mé druhy na cestách.

Podél břehu Mlýnského rybníku, zvědavý kapr vyskočil nad hladinu, aby si prohlédl návštěvníka, jsme konečně dorazili ke vchodu, k oplocení obory. Zde bylo třeba při otevírání vrátek přemoci odpor několikametrové klády na důmyslném, avšak nikterak složitém mechanismu, která fungovala jako slavné „Brano, které zavírá samo". Zajímavý patent, kutilové už ho mají jistě poznamenaný.

Konečně obora. Na plánku jsem měl seznam, že musím jít po vyhrazených cestách, po takzvané Smetanově stezce, která mě vedla útrobami obory podél dalších tří rybníků (Štičího, Hradeckého a Vidláka).

Svěžím tempem jsem okruh vykonal, takže odhaduji, že měří kolem pěti kilometrů. Netřeba ho jít ovšem celý, lze se posadit na jednu z mnoha laviček a kochat se, konzumovat svačinu. Ve všední den, kdy jsem byl návštěvou v oboře já, jsem na cestách potkal jen několik malých skupinek, takže všude vládlo krásné ticho a klid.

Podél stezky začínaly lesy složené z různých druhů stromů, příroda je tu ponechána sama sobě na starost. Padlí velikáni, nahnutí velikáni podpíráni svými soudruhy. Slunce na jedné straně prozařovalo rybníky, na straně druhé vytvářelo tajemné příšeří ve hvozdech. Není divu, že tu Smetana napsal třeba Čertovu stěnu.

S rukou na spoušti (fotoaparátu) jsem číhal na okamžik, kdy se mi zjeví nějaká zvěř, ale dočkal jsem se jen kobylky luční a několika ještěrek. Ve větvích sojka, hlídačka lesa. A také psíka, který se oddělil od paničky a rozhodl se absolvovat procházku se mnou.

Ovšem otisky kopýtek na vlhké cestě svědčily o tom, že tu zvěř je a že i ona se ráda projde po Smetanově stezce. Na jejím konci, tedy v polovině, kde je nutné se obrátit a jít zpět. Přesně tak, jak mi to řekla babička se třemi vnuky. „Jsem z Jabkenic a do obory chodím často," zdůraznila. Na polovině cesty je dřevěný altánek, kde si veselá společnost rozbalí piknikové koše a vesele se pobaví před návratem.

Smetanova myslivna

„Dne 3. června jsem se odstěhoval navždy do Jabkenic, mám žít pospolu s rodinou své dobré dcery Žofie, až jestli se poměry moje nezlepší," poznamenal si Bedřich Smetana. Těmi poměry měl na mysli hluchotu, která mu bránila věnovat se muzikantskému řemeslu, ovšem nikoliv naštěstí ve skládání. Strávil zde léta 1875 až 1884, tedy až do své smrti.

Kdo dnes prochází malým muzeem Bedřicha Smetany v hájovně, kam se Žofie přivdala za nadlesního Josefa Schwarze, si představuje idylický život a není zřejmě důvod se domnívat, že tomu tak nebylo. Žofie musela být příkladná dcera.

Součástí muzea jsou předměty z vlastnictví Bedřicha Smetany. Vedle památek na jeho hudbu najdeme překvapivě i miniaturní šestiranný revolver. Smetana se jím vyzbrojoval na procházky do lesa proti tulákům. „Protože se o mně povídalo, že mám peněz až nazbyt," stálo v jeho poznámce. Smetana v hájovně napsal Hubičku, Tajemství, Čertovu stěnu a dokončil zde i cyklus symfonických básní Má Vlast opusy Tábor a Blaník. Je jisté, že kdyby tam nebyl spokojený, že by se mu to nepodařilo.

Obora, klid, návštěva památníku velkého muže. Nyní zpět do Prahy s nastřádanými dojmy a vyčištěnou hlavou. Snad něco z té pohody ve mně zbude.