Co je tady čeká a proč vlastně tenhle „předkrm" absolvují?

Do Peru letíte v sobotu, co máte v Andách před sebou?

Jednou větou řečeno: pokusíme se dostat co nejvýš. Je to aklimatizace před K2. Nejdřív patrně vylezeme nějaký vrchol tak kolem šesti tisíc metrů, a pak samozřejmě nejvyšší vrchol v Peru, Huascarán, který měří 6768 metrů. Peru má velkou výhodu, že se tam člověk dostane hodně rychle hodně vysoko, do nějakých čtyř a půl tisíc metrů vás vyveze taxík.

Takže by se dalo říci, že je to vlastně rozcvička na K2?

Přesně tak. Pokud nám bude počasí přát, což by snad mohlo, na Huascaránu bychom se chtěli utábořit. Ono to asi pro laiky zní divně, ale vrchol Huascaránu je velký jako fotbalové hřiště, možná i větší. Takže tam bychom rádi tak dvakrát třikrát přenocovali, to by bylo ideální. Ale abych si to nemaloval, je úplně klidně možné, že se tam vůbec nedostaneme.

Jaké tam je teď počasí?

Když jsem tam byl minule, bylo úplně nádherně celý měsíc a půl, takže by to šlo v pohodě pořád. Teď je na té jižní polokouli zima, takže počasí by mělo být stálejší, sice větší chlad, ale zase méně srážek. Každopádně tam nebude větší zima než ta, která nás čeká potom!

Do Peru jedete ve stejné sestavě, která pak vyrazí na K2, už jste spolu v tomhle složení něco absolvovali?

Nene, to bude premiérové složení. Například s Honzou Trávníčkem jsem nelezl ještě nikdy, Radek Jaroš s ním byl na Annapurně, Martin Havlena s námi zase byl v roce 2000 na Gasherbrumech. Tak si to aspoň v Peru ozkoušíme, a pak už budeme vědět, co čeho v Pákistánu jdeme. I když tam nás ještě doplní Lucka Výborná, která bude z celé expedice pořizovat reportáž pro Český rozhlas.

Co vás v tuhle chvíli před cestou ještě čeká?

Tak máme před sebou pozvánku na pákistánskou ambasádu. Vůbec netuším, co po nás budou chtít, a doufám, že je to jen nějaká formalita. Pak ještě musím zajet do Sušice vyzvednout nějaké oblečení a vybavení na cestu, a od středy už budu jen dobalovat drobnosti doma. Mezitím musím ještě zařídit lékárnu na K2, zadat recepty a doobjednat, co bude potřeba.

Jak velkou lékárnu s sebou vlastně do hor berete?

To je ale dlouhej seznam! (směje se) Konzultuju to s kamarádem Láďou Noskem, který je lékař a zároveň horolezec. Samozřejmě tam nesmí chybět analgetika na bolesti, několik druhů antibiotik, léky na zažívací potíže a asi nejdůležitější jsou léky proti výškovým nemocem, ať už je to otok mozku nebo otok plic. Taky léky proti omrzlinám, mastičky, kapky… No prostě taková malá pojízdná nemocnice.

Podle toho, jak jste vysypal názvy léků, jste už taky skoro doktor. Musel jste něco z toho na horách ordinovat i sobě?

Já mám na tohle docela štěstí. Ale jsem hodně opatrnej, třeba zuby si nechám vždycky před jakoukoliv velkou výpravou zrentgenovat. Když tě chytne bolest na horách, je to průšvih, a ke kováři bych někde v Pákistánu moc nechtěl. Ale jinak jsem už zažil i kamaráda s výškovou nemocí, tam byl jasný otok plic, přestal nám dýchat a museli jsme ho poslat po pár dnech dolů.