On-line ke koronaviru můžete nalézt ZDE

Kdy jste se rozhodli pro dobrovolnou karanténu? Co konkrétně vás k tomu vedlo, když tak přísné opatření zatím povinné není?
První impulz vyšel od krizového týmu naší organizace. Dostala jsem instrukce, abychom se připravili na možnost, že náš Domov bude postižen vyhlášením karantény. Seznámila jsem své zaměstnance se všemi informacemi a projednala s nimi, jak by karanténa v našem zařízení pobíhala. Pracovníci to vzali velmi odpovědně, všichni byli ochotni se, podle svých možností, do krizového chodu zapojit. Sestavila jsem tým tří pracovníků (vedoucí domova, sociální pracovník a vedoucí přímé péče), kteří se snažili domyslet, na co se v takové situaci prakticky připravit. Udělali jsme seznam nejnutnějších věcí, které budeme potřebovat pro první dny a také seznam pracovníků, kteří by byli v první skupině, která by do provozu nastoupila.

Jak jste vybírali pracovníky, kteří do toho s vámi půjdou? Jak reagovali?Jak na tyhle přípravy reagovali zaměstnanci?
Všichni souhlasili s tím, že je lépe být o krok napřed než pozadu. Dobře si uvědomujeme, že pečujeme o neohroženější skupinu lidí. Došli jsme k tomu, že je potřeba minimálně deset pracovníků, aby zvládli zabezpečit základní chod našeho zařízení 24 hodin denně. A jedna pracovnice, která zůstala doma, nám dělá spojku – doručuje léky, potraviny a nejnutnější nákupy, a to bez kontaktu. Věci nechává na lavičce v bráně. Až po jejím odchodu si je vyzvedáváme.

A jiné spojení s venkem máte?
Naštěstí bez problému funguje náš externí dodavatel stravy i dovozce pečiva. Protože areál Domova je uzavřen a není možný ani vjezd na dvůr, dali jsme před bránu lavičku, na které nám stravu nechávají. Teď už jsme před bránu umístili i budku, kam se přepravky s pečivem a jídlem uloží při dešti.

A zaměstnanci domova mají kontakt s okolním světem a rodinami?
V první skupině jsou pracovníci a pracovnice, které mají již odrostlé děti, zabezpečené rodiny nebo jsou bezdětní. Kontakt s nejbližšími mají po telefonu nebo mailu. Jeden pracovník si s sebou vzal dva malé pejsky, pro které neměl hlídání, což zlepšuje náladu mezi klienty i zaměstnanci..

Jaká je atmosféra mezi seniory? Změnila se nějak tímto opatřením?
Mezi seniory, kteří jsou orientovaní a vnímají celkovou situaci, je samozřejmě znát strach a obavy o sebe, své blízké a o to, co bude následovat dál. Většina našich klientů pamatuje 2. světovou válku a všechny hrůzy s ní spojené. Některé okolnosti jím to připomínají – zákaz vycházení, omezení obchodů a restaurací, strach a nejistota nebo bezmoc. Zároveň ale vnímají, že jsme tu s nimi, že jsme připraveni za všech okolností se o všechny postarat. Režim dne v Domově se nijak výrazně nezměnil, trochu improvizujeme, co se stravy týká, některé věci zjednodušujeme.

Například?
Měli jsme oslavu devadesátých narozenin jedné naší klientky. Přesto , nebo právě proto, že místo obložených chlebíčků jsme namazali toustový chléb, místo dortu byla buchta a kytičku narcisek jsme natrhali na zahradě, byla atmosféra moc hezká až dojemná.

Jaký je další plán? Co po uplynutí čtrnácti dnů?
Konzultujeme to s krizovým týmem Arcidiecézní charity Praha, sledujeme vývoj situace a vypadá to, že pokud nenastane změna k lepšímu, tak část pracovníků zůstane a část vystřídá další „směna“ zaměstnanců, kteří jsou v současné době zavřeni doma. Vystřídat se musí především pečovatelky, které mají práci fyzicky nejnáročnější.

Komu Domov pro seniory kardinála Berana vlastně pomáhá?
V našem Domově žijí klienti, kteří potřebují z různých důvodů celodenní dopomoc pečovatelek. Asi čtvrtina klientů je upoutána na lůžko, jiní ujdou krátkou vzdálenost pouze s podporou pečovatelky, všichni klienti potřebují pomoc při běžných činnostech během dne. Průměrný věk našich seniorů je 88 let, nejstarší obyvatelce je 102 roků. Pro většinu seniorů z našeho Domova je velmi důležité duchovní zázemí, které náš Domov nabízí. V těchto chvílích, kdy k nám nemůže docházet pan farář na pravidelné mše svaté, se klienti denně po obědě schází ve společenské místnosti a sledují mše v televizi a setkávají se také ke společným modlitbám v kapli Domova. Klientka Vlasta k tomu nedávno říkala: „Povzbuzujeme se žít pro své bližní a máme se rádi. Náš život není nudný, i když děláme drobné skutky lásky, žádné velké činy.“

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník