Krajský úřad na twitteru upozornil, že právě na 5. února připadá výročí dne, kdy v roce 2011 zemřel v Jablonci nad Nisou designér a architekt Stanislav Lachman. Byl středočeským rodákem – narodil se v Kladně 16. října 1921.

Jako designér, který se v poválečném Československu podílel na dotažení podoby řady předmětů sloužících domácnostem prakticky každodenně, se v tomto oboru stal ikonou – opakovaně získával nejvyšší ocenění na brněnských veletrzích, a v roce 1973 dokonce i v tehdy západoněmeckém Kolíně nad Rýnem – byť běžní uživatelé o jeho působení většinou neměli ponětí; tím méně že by znali jeho jméno.

Dodnes ikonické kousky

Lachman, který stál u zrodu ve své době nejrozšířenějších vysavačů, mixérů, žehliček či vysoušečů vlasů (přičemž třeba jeho fén typu EM 521 se dodnes coby retro vzpomínka objevuje v nabídce bazarových portálů; někdy se v souvislosti s tímto přístrojem hovoří i o vysoušeči, který Čechy naučil fénovat si vlasy), vznik těchto výrobků ovlivňoval velmi významně. Nejenom navrhl vzhled, aby lahodily oku a současně také uživateli padly do ruky, ale řešil i prvky související s jejich funkčností.

Pozornost vyvolal třeba vypínač vysavače ETA 402 Jupiter ovládaný sešlápnutím, což byl nápad, který autor převzal ze svého vůbec prvního patentu z roku 1948: nohou ovládané pákové vodovodní baterie pro operační sál v nemocnici. Zmiňovaný vysavač z roku 1956, ve své době patřící k nejvýkonnějším na světě, současníky překvapoval i nožičkami umožňujícími přístroj postavit a vysávat i na vyvýšených místech, stejně jako bohatým příslušenstvím umožňujícím nejen použití na koberce: nechyběly kartáč na záclony, trubice na radiátory, polštářová hlavice i rozprašovač pro aplikaci vůně nebo přípravku proti molům. Původně se počítalo s celou produktovou sérií pojmenovanou podle planet, na naplnění těchto plánů ale nedošlo.

Žehlička ETA 211 z roku 1973 zase zaujala nejen kosodélníkovým tvarem žehlicí plochy, jež byla označována jako největší na světě, ale i patentovanou možností přepnout žehličku do klidové polohy položením na bok – a také tím, že stejně dobře padla při používání do ruky pravákovi i levákovi. Tahle žehlička byla revoluční natolik, že sice sbírala ocenění (včetně práva používat prestižní značku Montreal 67 pro produkty nejvyšší úrovně), ale na trhu se příliš neujala. Celkově Lachman připravil 1,2 tisíce návrhů průmyslových výrobků. O jejich praktičnosti vypovídá fakt, že ze tří čtvrtin se jeho návrhy skutečně uplatnily ve výrobě.

Zkušenost z doby války

Sám tvůrce vzpomínal na to, že vliv na jeho tvorbu mělo takzvané totální nasazení, kdy byl za druhé světové války nuceně poslán na práce v Německu. Nejprve se sice podílel na stavbě železnice, avšak poté se stal kresličem a konstruktérem v muniční továrně. Protože tam byli zaměstnáni i nevidomí dělníci, stalo se tohle působení pro něj školou ergonomie.

Po válce studoval architekturu a pak se krátce věnoval práci v ústavu památkové péče, avšak od historických objektů záhy přesedlal právě na návrhy spotřebního zboží. Jeho návrhům elektrospotřebičů, z nichž alespoň jeden po několik desetiletí sloužil prakticky v každé československé domácnosti, nicméně ještě předcházela příprava nové podoby elektrických zásuvek a vypínačů. Svým nápadům dával tvar v rámci práce ve Výzkumném ústavu Kovotechny, který tehdy v 50. letech připravoval návrhy pro další podniky – a to s tvůrčí prací se vším všudy: od tvarů a barev samotného produktu přes návrh obalu až po ztvárnění návodu k použití. Mimochodem – slovo designér se tehdy v našich končinách nepoužívalo. Lachman byl zaměstnán jako „tvarový výtvarník“.

I když spolupracujících výrobců byly desítky, v té době ne zcela běžným fandovstvím pro design se vyznačovalo zejména vedení podniku Elektro-Praga Hlinsko (nástupce, společnost ETA, se k Lachmanovu odkazu hlásí dodnes; ostatně i mnohé jeho starší práce nesly označení právě těmito třemi písmeny, navazujícími mimochodem na odkaz ochranné známky firmy, jež EelektroTechnické Aparáty vyráběla v pražských Vršovicích už od 20. let). Právě díky produkci závodu Elektro-Praga se výsledky práce tohoto plodného designéra staly na dlouho dobu doslova každodenními společníky prakticky všech Čechoslováků. Počátkem 70. let nastoupil Lachman do podniku Prago-Union, o desetiletí později se stal hlavním designérem tehdejšího Ústavu technického rozvoje a informací (známého pod zkratkou UTRIN).