Když si sednou naproti sobě Václav a Karolína Hlaváčkovi, podoba napoví, že jde o otce s dcerou. Oba pohodoví a akční lidé mají společnou lásku k muzice. Sedmadvacetiletá Karolína 
v ní vyrůstala a zaměření svých rodičů ji ovlivnilo, tatínek je kapelníkem dechové hudby Krajanka a maminka v ní zpívá.

„Vybavuji si už odmalička, jak Krajanka vystupovala. My jsme se sestrou jako děti musely jezdit s nimi, ale zase jsme měly nové zážitky," zamýšlí se Karolína.

Krajanka slaví letos 25. výročí, proto Václav Hlaváček shromažďuje informace k její historii. Sám přiznává, když se začetl do prvních kronik, že si vzpomněl na některé momenty, které si už nevybavoval. „Jezdili jsme tenkrát po Německu, kde se prezentovaly všechny možné soubory uměleckým agenturám. Domluvili jsme se, že budeme hrát jako poslední. Jenže když na nás přišla řada, téměř nikdo tam nebyl," vzpomíná. Nakonec ale těch pár lidí, kteří tam zůstali, zaujali. Potom začali jezdit na koncerty po Evropě. „Nosili jsme fialové vesty a slamáky a hráli jsme mimo klasiku a lidovku třeba swing," usmívá se.

Na začátku 90. let byli 
v česko-moravské soutěži Polkafest druzí za Moravankou a o rok později ji dokonce vyhráli. Díky muzice pak projeli nejen Českou republiku, ale i kus Evropy. Seznámili se se švýcarskými muzikanty, se kterými jsou dodnes kamarádi. „Polkafest si živě pamatuji. Krajanka tam tehdy hrála i písničku Pes jitrničku sežral," vybavuje si Karolína, které bylo tenkrát kolem pěti let.

Když pak přišly první ročníky dechovkových festivalů v Kněževsi, v Jizerním Vtelně a v Praze, stala se Karolína jednou z moderátorek. Tehdy jí bylo kolem patnácti a jejím partnerem v uvádění se stal bratr Václava Hlaváčka Martin. „Moderování na festivalu a na rádiu je rozdílné, protože na festivalu se s diváky vidíme, takže je to jiný kontakt. V rádiu slyší jenom mě. Na moderování se těším, protože se tam sejde celá rodina a pomáhají nám také přátelé a kamarádi," hodnotí Karolína.

Tak jako si Karolína se svým otcem nahrávají při vyprávění o dechové hudbě, tak se i doplňují s moderováním. Oba. Václav Hlaváček má totiž na Radiu Dechovka svůj pořad s názvem Svět dechovky a nově připravuje a moderuje také hodinový pořad o dechové hudbě Hrajte, kapely! na rádiu Proglas. „Karolíniny blokové úterky mají větší poslechovost než jednotlivé pořady. Velmi pozitivní je, že plno lidí mi volá, jestli Karolína bude moderovat festival, protože ji slyšeli z rádia a chtějí ji vidět," chlubí se pyšný otec. Sám si nechává od své dcery, která vystudovala herectví a moderování, poradit. „Dostal jsem rychlokurz, jak správně mluvit. Hlavně v poslední době, kdy jsem začal dělat pořady pro rádio Proglas. Dával jsem důraz na to, aby hned od začátku to bylo dobré," vysvětluje.

I druhá dcera se věnuje hudbě, i když jen jako svůj koníček. Zpívá v kapele, která se věnuje hudbě šedesátých let. S Krajankou ale nezpívala ještě ani jedna dcera. „Napadlo nás to, ale asi jsme prošvihli dobu, kdy ještě byly tvárné. Teď se snažíme přemluvit Karolínu. Zpívat umí a také by to lépe vypadalo na jevišti, protože by se tam objevila o něco mladší tvář a snížil by se tím věkový průměr. Když přijde mladý zpěvák a dobře zpívá, je to pro kapelu vždycky plus. Ale to se mi zatím nedaří," posteskne si 
s úsměvem tatínek.

Krajance tak rodina pomáhá hlavně na festivalu, protože v začátcích byla každá ruka dobrá. Na dechparádách se scházela celá rodina, protože Václavova maminka se narodila 
v Jizerním Vtelně a tatínek 
v nedalekém Krnsku. Při přípravách nastoupila celá rodina a starala se o věci kolem produkce i občerstvení. „Já jsem si to vymyslel, měl jsem představu, jak by to mělo vypadat, musel jsem sehnat peníze, ale byli potřeba i lidé, kteří se postarají o další věci. Tu nutnou produkční práci obstarala manželka Brigita, ale zapojili se do toho i kamarádi v Jizerním Vtelně a Kněževsi. Dneska například do Kněževse stačí jenom zavolat," pochvaluje si výbornou spolupráci Hlaváček. A vše běží jak na drátkách. Prostě skvělá parta nadšených lidí, bez kterých by to ale nefungovalo. Festival byla také výborná příležitost, jak obnovit kulturní akce ve Vtelně, protože jeho maminka byla nadšená ochotnice a postupem času už v obci fungovala pouze parta sportovců.

Letos vystoupí na obou festivalech různorodé kapely. „Sehnat kapelu nikdy není problém. Kapel je dost a také je jich hodně dobrých, ale ctíme to, že vystupuje vždy „domácí" Krajanka. Chceme ale, aby tam byly kapely z různých regionů Čech. Proto jsme vybrali do Vtelna Muzikanty z jižních Čech, pak z Čáslavi Věnovanku a z východočeského kraje je to Bydžovská Vysočanka. Každá kapela má jiný repertoár a na to si dáváme pozor, aby se neopakovaly písničky nebo styl hraní," vysvětluje Hlaváček. V Kněževsi zahraje domácí kapela z Nového Strašecí Modrá Muzika, Járinky, které jsou raritní dámskou kapelou, Horalka z Domažlic, 
v jejichž repertoáru jsou krásné chodské písničky. Mají mladé zpěváky, kteří vyhráli dokonce i pěveckou soutěž.

Po léta působení se Václav Hlaváček seznámil s desítkami lidí. Dokonce by ho ani ve snu nenapadlo, že se bude přátelit například s Josefem Zímou, Janem Slabákem, Ladislavem Kubešem, Miloněm Čepelkou a 
s mnoha dalšími. Spíše než kapely ale fanoušky lákají písničky, které mají rádi a které znají. „V rádiu po mě vždy chtějí konkrétní písničku než kapelu. Nejčastěji hraji klasiky, jako Hraj, kapelo, hraj. Také hodně frčí písničky o Šumavě, protože hodně posluchačů na ni má nějakou vzpomínku, protože tam vyrostli nebo byli na vojně," popsala Karolína Hlaváčková. Co ale Krajance nikdo neodpáře a vždy musí dát k lepšímu, je lidová polka To byla kočka. Bez ní to prostě nejde.