Studiem dýchání, výměny plynů a pravděpodobností přežití člověka zasypaného lavinovým sněhem se tým profesora Karla Roubíka zabývá již řadu let. S tím, že se snaží vyvracet některé mýty, které jsou zakořeněny tak hluboko, až ovlivňují zažité záchranářské postupy. „V minulosti se nám podařilo uvést na pravou míru informace o významu vzduchové kapsy před dýchacími cestami zasypaného člověka pro jeho přežití,“ připomněl Roubík.

Nyní se s týmem vypravil do Krkonoš; na Brádlerovy boudy. I když se lokalita prezentuje jako ideální místo na dovolenou s nádherným výhledem a výbornou kuchyní, výzkumný tým se tam nejel nalokat čerstvého vzduchu v nadmořské výšce kolem 1160 metrů nad mořem. Byť, pravda, právě o dýchání šlo především. Cílem letošního terénního výzkumu je detailně popsat časové a prostorové šíření dýchacích plynů v simulovaném lavinovém sněhu. „Stanovení průměru oblasti, ze které postižený pod lavinou dýchá, včetně stanovení jeho závislosti na vlastnostech sněhu, jsou důležité pro záchranu a predikci pravděpodobnosti přežití zasypané osoby,“ upřesnila za ČVUT Ilona Prausová. S tím, že řada jevů se dá sledovat v laboratoři – nicméně některé aspekty přežití člověka zasypaného lavinou je nutné zkoumat v reálném prostředí.

Klíčové je hledání cest, jak zvýšit šance zasypaného člověka na přežití do doby, než se ho podaří dostat ven. Prvních 15 minut po zasypání lavinou přežije až 90 procent osob; po další čtvrthodině jich zůstává naživu kolem 30 procent… Že právě s tímto výzkumem spojuje velká očekávání, potvrzuje Karel Sýkora z katedry vojenské tělovýchovy a katedry zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. „Jako mnohaletý instruktor pro přesuny na sněhu a ledu v Armádě ČR považuji výzkum difúze plynů ve sněhu za důležitý pro další pochopení jevů, které se dějí při zasypání obětí lavinou,“ konstatoval. S tím, že poznatky by měly přispět k vývoji nových ochranných prostředků, jež zvýší šance na přežití pod lavinou.