Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chátrající památky? Chybí vztah k historii, peníze i propagace

Praha – Proč u nás chátrají památky? Kdo za to může? 
A má je smysl udržovat? Odpověď na tyto otázky jsme hledali u historiků Jindřicha Záhorky a Vladimíra Rišlinka. Tito muži založili 
v roce 2007 občanské sdružení Památky pro život, prostřednictvím jehož pomáhají majitelům památek s problémy využití a financování památek 
a s jejich propagací. Oba zároveň působí v Regionálním muzeu v Kolíně – Vladimír Rišlink na pozici ředitele a Jindřich Záhorka jako jeho náměstek.

27.7.2014
SDÍLEJ:

Barokní zámek byl v roce 1948 znárodněn a dlouhá léta sloužil jako armádní dílny. Od roku 1993 jej však vojáci opustili a objekt chátral.Foto: DENÍK/Archiv

Jak je možné, že u nás chátrají památky?
Rišlink: Příčin je několik. Jedním z nich je, že památek je velké množství a že se dlouhodobě nacházejí ve špatném stavu, který se neúdržbou postupně zhoršuje. Dále si myslím, že v naší zemi obecně existuje poměrně nízký vztah ke kulturním památkám a k tomu, že by se měly chránit. To souvisí i s tím, že na problematiku památkové péče se většina majitelů dívá jako na něco omezujícího, co zasahuje do jejich záměru. Ze své zkušenosti vím, že to často souvisí i s nepochopením a neschopnosti adekvátní komunikace mezi majitelem a orgánem, který zajišťuje památkovou péči.
Záhorka: My nemáme špatný památkový zákon, ale chybí tady pobídky pro lidi, kteří si památku koupí anebo ji chtějí opravovat, třeba formou odpisů z daní. To funguje například v Bavorsku.

Je status „památka" pro historickou stavbu spíš přítěží, nebo pomocí?
Záhorka: U nás je to nastavené tak, že pokud stavba není památkou, tak na ni nedostanete peníze a případně ji můžete i zbourat. Z technicistního hlediska je tedy lepší, když stavba památkou je,
i když ani to nezaručí její záchranu.

Na druhou stranu říkáte, že památek máme moc.
Rišlink: To myslíme jako konstatování faktu, neznamená to, že bychom jich měli mít ještě méně. Je to realita, se kterou se společnost musí vyrovnat a je naší morální povinností památky zachovat.

Kde jsou kořeny toho, že u nás památky chátrají?
Rišlink: Nemohu říct, že by se naši předkové k památkám chovali vzorně. Například v 1. polovině 19. století přistupovali k historickým stavbám tak, že buď něčemu slouží anebo ne a zbourají se. V té době naše země přišla 
o velké množství staveb, které bychom dnes považovali za klenoty. Památková péče se začala utvářet až v průběhu 19. století a měnil se i pohled na to, co je hodno ochrany. Věděli, že například středověké hrady a kostely mají hodnotu, která má být zachována. Ale průmyslové stavby, které dnes chráníme jako památky, to je záležitost poměrně novodobá. Ještě v 60. 
a 70. letech 20. století nikoho nenapadlo, že by na takové stavby mělo být pohlíženo jako na kulturní památky.

Vina za chátrající památky je dnes přičítána často minulému režimu, kdy došlo ke znárodnění všech památek a kdy byly prováděny na památkách dost necitlivé opravy.
Záhorka: Z části s tím souhlasím. Mnoho chyb na opravách nadělal například Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, paradoxně však často s dobrým záměrem. Jeho zaměstnanci prováděli velmi kvalitní plošné průzkumy všech měst a zamezovali plošným sanacím. Aby například odvrátili úplnou demolici nějaké památky, raději navrhli její úpravu, ačkoliv to s sebou neslo její znehodnocení. Dnes díky nim máme tyto památky alespoň poznané a z větší části i zachráněné.
Rišlink: Všechno v té době nebylo špatně. V 50. letech se zachránila celá řada památek, které byly na pokraji zániku, například hrad Švihov nebo hrad Kost. A to, že používali nesprávné materiály? V té době na výběr moc neměli.
Záhorka: Problém spíš vidím v tom, že se v té době nemohli vyprofilovat kvalitní architekti, kteří by uměli 
s památkou pracovat tvořivě.

Další ránu dostaly památky 
v 90. letech. Bylo to pro památky těžší období?
Rišlink: Pro sakrální památky, panské dvory nebo industriální stavby určitě. 
V té době se vyprofilovaly skupiny ohrožených památek, které doplatily na změnu společenských poměrů.
Proč?
Rišlink: To je různé. Třeba se nenašel člověk, který by byl ochoten stavbu zachránit, ta se pak stala předmětem spekulací. Nebo stavba zůstala na obtíž. U sakrálních památek to bylo zapříčiněno 
i tím, že se vztah lidí k víře 
a náboženství nevyvíjel tak, jak se předpokládalo v roce 1989. Na to už nešlo navázat.
Záhorka: V té době zmizelo tak 60 procent zařízení kostelů.
Rišlink: Otázka ale je, co
s tím obrovským množstvím ukradených věcí z kostelů zloději udělali? Naprostá většina toho je neprodejná. Jsou to věci, které mají tržní hodnotu minimální, a to i přesto, že jde například o řezby z 18. století. Jakmile ale takovou věc vytrhnete z kontextu, hodnotu ztratí, zatímco jako celek v tom kostele má mimořádný význam. Většina těchto věcí se ale už nikdy nenašla, a i kdyby se našla, tak už bude převládat strach je tam znovu vrátit.

Výsledkem toho jsou opuštěné a vyrabované polozbořeniny. Má smysl takové stavby udržovat? Nebylo by lepší postavit tam místo toho něco praktického?
Rišlink: Určitě má smysl je udržovat. I když už je málokdo vnímá jako duchovní dominanty, tak jsou to přinejmenším architektonické dominanty obce, kterou významně dotváří. Naštěstí si to už na mnoha místech uvědomují a usilují o získání nevyužitých kostelů do svého majetku. Obce už pak mají šance získat na opravu dotace.
A co zámky, hospodářské usedlosti?
Rišlink: Největším problémem jsou hospodářské dvory. Často je veřejnost jako památku ani nevnímá. Pro ně je to zchátralý opuštěný areál bývalého JZD, ale že je to renesanční dvůr ze 16. století, to už málokomu dochází.

Jaké využit takové stavby dnes mohou mít?
Rišlink: Hospodářské dvory vidím jako něco opravdu problematického. Lze je využívat například k agroturistice, jako stáj s jízdárnou a ubytováním, školící centrum či pro podnikatelské účely. Nejideálnější forma je, když slouží k zemědělským účelům, tomu se ale musí uzpůsobit zase nějak jejich podoba, protože zemědělec funguje dnes jinak, než fungoval zemědělec před sto lety.
Záhorka: Vinu bych přičítal i oborovým profesím, za to, že u takových objektů neproběhlo něco jako například u těch industriálních staveb – že se to víc nepopularizovalo. To je trochu dluh intelektuálů, kteří se památkami a architekturou zaobírají.

V rámci občanského sdružení Památky pro život, které vedete, radíte také majitelům památek, jaký účel stavbě dát. Ve většině případů jsou to ale účely spojené s turismem, například muzea nebo ubytovací zařízení.
Rišlink: Evropské fondy jsou nastavené tak, že téměř nic jiného u památek není možné. U projektů, na kterých jsme pracovali my, se to nabízelo. Když jsou to lokality, kdy to nejde, tak je to problém. Variantou ještě může být, využít objekt pro jiné podnikatelské účely, ale to už je vždy na hraně, zda to pro něj vhodné je.

Řada majitelů řeší problém, kde na opravy památek získat peníze. Co byste jim poradili?
Rišlink: Možností moc není. Podpora z fondů záchrany architektonického dědictví, kterou uděluje ministerstvo kultury, je podle mne opravdu malá. Více peněz je možné získat například z evropských fondů, kdy je to však často vázané na využití pro cestovní ruch. Menší obce jsou schopny čerpat z fondu na ochranu krajiny, regeneraci krajiny nebo z fondu životního prostředí, do kterého jsou začleněné i opravy kulturních památek.

Častým důvodem finanční tísně majitele památky je i jeho neschopnost místo propagovat.
Rišlink: To neumí jak soukromí majitelé, tak často ani instituce, u kterých by to člověk očekával, jako jsou třeba muzea. My jsme to často stavěli na základu: nejdříve je nutné objekt i s jeho dějinami poznat. Velká část majitelů památek na to rezignovala. Je zarážející, že často na tom není postavena ani marketingová strategie hradů a zámků, které jsou 
v majetku státu. Naprosto se pomíjí, že daný objekt má historii a vymýšlejí se tam samoúčelný „taháky", které k němu nemají žádný vztah.

Například?
Rišlink: Třeba muzeum strašidel ve sklepě. To jsou věci, které mě iritují, zvláště na zámku, který má bohatou a zajímavou historii, kdy program můžete stavět na osudech bývalých majitelů. To je podle mě právě dědictví minulé doby, kdy se na objekt nahlíží jako na čistě architektonickou památku. Úplně se ale pomíjí, že existovali nějací lidé, kteří to postavili, žili tam a prožívali tam své radosti a starosti.

Jak tedy podle vás lidi na zámek přilákat?
Záhorka: Třeba nechat žít lidi na zámku, tak jako se žilo v 18. století. To může být turistická atrakce v tom dobrém slova smyslu.

Není to trochu prvoplánové?
Záhorka: Ne, pokud by se to udělalo správně. Zkusit si to, ne číst o tom v knize.
Rišlink: Muselo by to být ale uděláno velmi důsledně. Pak z toho může vzniknout opravdu silný prožitek.

Dokázal by se moderní člověk vzdát běžného komfortu, jako je koupelna nebo toaleta?
Rišlink: Člověk by do toho musel jít jen na vlastní nebezpečí. Myslím, že právě v dnešní době by o to zájem byl.

Projekt Památky pro život
- Občanské sdružení vzniklo za účelem pomáhat majitelům památek v otázkách využití kulturního dědictví, jeho marketingu a financování. Kromě toho vypracovávají i jeho odborný stavebněhistorický průzkum.
- Příklady realizovaných projektů sdružení: Farní muzeum v Kondraci u Vlašimi, záchrana a využití zříceniny hradu Kamýku na Příbramsku, záchrana barokní sochy sv. Jana Křtitele v Chrášťanech 
u Českého Brodu.
- Předsedou sdružení je Jindřich Záhorka, který pracuje na částečný úvazek jako odborný pracovník v Národním památkovém ústavu a zastává funkci náměstka ředitele v Regionálního muzea 
v Kolíně.
- Manažer sdružení je Vladimír Rišlink – ředitel Regionálního muzea v Kolíně. Je členem Kulturní komise a Komise pro místopis, cestovní ruch a propagaci města, působících při Radě města Kolín.  
http://www.pamatkyprozivot.cz/ 

Autor: Andrea Karlíková

27.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezident Zeman se svou paní odvolili v základní škole v pražských Stodůlkách.
AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Předvolební debata Deníku: Ivan Bartoš
51

V televizi zabodoval Bartoš, Babiš působil unaveně, hodnotí experti

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

/VIDEO/ Co by udělal předseda SPD Tomio Okamura, když by si ministryně Karla Šlechtová zvrkla kotník? Proč se Michaela Marksová nerada fotí při výstupu z auta? Superdebata Deníku nebyla jen o politice.

Jsem gay, prohlásil den před volbami šéf zelených Matěj Stropnický

Předseda Zelených Matěj Stropnický dnes oznámil, že je homosexuál. Vyjádřil se tak ke spekulacím bulvárních médií. O svém soukromí mluvit neplánoval, voliči by ale podle něj tuto informaci vědět měli.

Praha nemá dopravní strategii, tvrdí starosta Prahy 6

/ROZHOVOR/ „Do vztahů mezi Prahou a místními radnice se příliš promítá stranická politika a zvlášť výrazné to bylo v předvolební době,“ tvrdí starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP09). Podle něj by mělo být politizování všeho včetně třeba vedení linek autobusů nahrazené snahou o konstruktivní spolupráci. Zvlášť pak v řešení dopravy, která je nejpalčivějším problémem Šestky.

Petr Pravda: Oblíbení starostové mohou stranám přinést dobré výsledky

Politolog Petr Pravda řekl Pražskému deníku: "Oblíbení starostové městských částí mohou stranám přinést dobré výsledky." Už zítra půjdou (nejen) Pražané k volebním urnám a budou volit své poslance. Má smysl v letošních volbách kroužkovat jednotlivé kandidáty? Jak politikům pomáhají v bojích o voliče sociální sítě? 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení