Na začátku byl hec. Viktorův nevlastní otec synovi navrhl, zda se jako nadšený sportovec nechce pokusit obejít svět. Ano, obejít. Pěšky. Od bláhového nápadu vedla krátká cesta ke stolu a kalkulačce. Jak dlouho by taková cesta trvala? Byl bych schopný kráčet celý den víc než tři dny po sobě? A tak se zrodila skromnější myšlenka – přejít pro začátek Českou republiku.

„Nebral jsem si s sebou nic zvláštního, jen stan, spacák, karimatku, oblečení, mp3 přehrávač, mobil, GPS lokátory, malou lékárničku a pár dalších věcí," vypočítává cestovatel. Po měsíční přípravě se vydal na cestu. A to pouhý den po účasti v extrémním závodě Spartan Race Beast.

V sobotu 16. srpna Viktor stanul na nejzápadnějším místě země, osm kilometrů na západ od Aše. Čekalo jej přinejmenším 618 kilometrů. To ovšem pouze v případě, že by se ani na krok neodchýlil od naplánované trasy.

„Až na krátké vzdálenosti, které jsem šel s rodinou a s kamarádkou, jsem celou cestu absolvoval sám. Člověk cestou hodně přemýšlí o budoucnosti a o svých plánech. Občas jsem si ale i zavzpomínal, když jsem šel kolem míst, která mi něco nebo někoho připomínala. Také jsem přemýšlel, jaké to bude v cíli. To mě motivovalo," vypraví Viktor.

Krize přišla hned na začátku

Samotný začátek cesty byl pro něj nejnáročnější. Druhý a třetí den se v plné síle projevila fyzická únava ze závodu a celodenních pochodů, a když se druhý den odpoledne spustil déšť, začal Viktor pomýšlet na předčasný návrat domů. Sám říká, že byl na dně.

„V obci Březová došlo ale k velkému zlomu. Díky nadšení obsluhy v místní hospůdce jsem načerpal hodně sil a mohl pokračovat. Potom už jsem to nemohl vzdát. Podobná setkání mi dodávala sílu po celou cestu," vysvětluje Viktor, který zakusil, jak mocně se na psychickém stavu dokáže podepsat samota a fyzické vyčerpání.

Jedním z dalších milých setkání bylo to s řidičem kamionu na parkovišti motorestu. Ten utrmácenému poutníkovi nabídl, že ho nechá přenocovat v návěsu, aby nemusel stavět stan v dešti. Přestože v hlavě tehdy Viktorovi táhly myšlenky, zda s ním řidič neodjede, vše dobře dopadlo.

Místa, kde si mladík během své cesty ustlal, byla vůbec rozličná – několikrát mu přístřeší nabídli cizí lidé, občas přespal u příbuzných bydlících na trase, ke slovu se však pochopitelně dostal i stan.

Nejkrásnějším zážitkem bylo setkání s rodinou

„Nejhezčí okamžik pro mě byl určitě cíl, kde jsem se setkal s rodinou," vzpomíná Viktor, jenž svou cestu završil na polské státní hranici čtyři kilometry za obcí Bukovec. Během své cesty nachodil zhruba 700 kilometrů a až do Olomouce si držel rychlostní průměr 40 kilometrů denně! Pak ovšem přišlo zranění a po nutném jednodenním odpočinku také zpomalení tempa.

„Rád cestuji, ale Čechy jsem dosud nijak obzvlášť neznal. Prozatím dávám naší republice přednost, jelikož je pro mě lépe dostupná a všude se domluvím. Do budoucna bych ale chtěl procestovat svět," vysvětluje Viktor a jedním dechem dodává, že plány další výpravy už získávají zřetelné obrysy.

„V příštím roce mám v plánu jít proti proudu Labe, od ústí do moře až k prameni. Pravděpodobně opět půjdu sám. Momentálně se ale chci věnovat škole a úspěšně odmaturovat," dodává cestovatel, který se svým výkonem zapsal do české knihy rekordů.