Ceny hejtmanky: slavnostní večer měl letos o jedno ocenění navíc

Patří všem 36 osobnostem nominovaným různými organizacemi, obcemi i občany – přičemž lze jen litovat, že pravidla hejtmanské ceny umožňují určit jen jednoho laureáta v každé kategorii.

Ocenění by si podle slov Peckové zasloužili všichni: jsou vzory a inspirativními osobnostmi, jejichž zásluhou se společnost stává silnější. Upozornila současně, že hejtmanský fond podporuje rozmanité aktivity, a tak se nabízí příležitost požádat o krajský příspěvek. „Pro mě jste opravdu vítězi vy všichni,“ obrátila se k nominovaným přítomným v sále.

Objev zralý přímo na Nobelovku

V sedmi konkrétních kategoriích rozhodovali o udělení cen středočeští politici společně se zástupci odborné veřejnosti z jednotlivých oblastí; osmým oceněním je cena veřejnosti, vzešlá z internetového hlasování napříč všemi kategoriemi. Mimochodem: šlo o jedinou z udělovaných cen, o niž se podělili hned dva držitelé.

Ocenění přišli převzít Milan Starec a Tomáš Vodochodský provozující v Kostelci nad Černými lesy historický pivovar, kde návštěvníci mohou vidět, jak se vařilo pivo před sto lety – a také vyzkoušet, jak chutnalo. Vodochodský se za oba společníky svěřil, že když se před 21 lety dozvěděli o nabídce na prodej pivovaru nedotčeného přestavbami z doby socialismu, a dokonce se zachovaným původním vybavením včetně technologie, šli do toho sice bez peněz, ale nadšením, jež dalo podnět ke vzniku firmy Dej bůh štěstí.

Dnes je to cena hejtmanky, jednou by to možná mohlo být i na Nobelovu cenu, připomněla Pecková v souvislosti s prací Jiřího Neužila, oceněného v kategorii Věda a výzkum. Ten se věnuje bádání v oblasti léků proti národům. V předtočeném medailonku prozradil, že původně vystudoval kvasnou chemii – a tak se mohl stát třeba sládkem; vybral si ale vědu pomáhající zachraňovat lidské životy. Cenu si však kvůli nemoci převzít nepřišel; zastoupil ho mluvčí biomedicínského centra Biocev ve Vestci Petr Solil. Hejtmanka však naznačila, že je o výzkumu a jeho pokrocích informována.

Velmi dobře prý dopadlo první testování a bylo by možné rozjet druhou fázi klinických testů; k tomu je však zapotřebí čtvrt miliardy korun. Hejtmanka na to upozornila ve chvíli, kdy se v nadsázce obrátila k přítomným v sále: pokud má někdo přebytečných 250 milionů, věděla by, jak je smysluplně využít. Svěřila se, že tohle má pro ni i osobní souvislosti. Její tatínek zemřel ve 48 letech, když podlehl karcinomu ledvin. Právě tomu nádoru, u něhož první ověřování preparátu profesora Neužila ukázalo velmi nadějné výsledky…

Déletrvající sucho ve středních Čechách: nová omezení se týkají kuřáků i řidičů

Z okolí

Osobně si pro ocenění nepřišel ještě řezbář a betlémář z Příbramska Ján Chvalník, jemuž v cestě do Kutné Hory zabránil covid-19. I od tohoto laureáta ocenění v kategorii Kultura však přítomní slyšeli z videa, jak se od havířiny dostal k práci se dřevem – i jak vyrábí čtyři naprosto totožné betlémy. Skutečně úplně stejné: aby si vnoučata nezáviděla.

Nejistá byla do poslední chvíle účast kajakáře Jiřího Prskavce. Mělnický rodák a nyní hrdý obyvatel Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi, který získal hejtmanskou cenu v kategorii Sport, totiž jel do Kutné Hory rovnou z vyhlášení paralympionika roku. Stihl to přesně; jako kdyby se dramaturgie galavečera přizpůsobila jeho programu. Koneckonců – s tím, aby se dostal do cíle „včas“, nemívá problém: dokazují to jeho zlata z olympiády i mistrovství světa a Evropy.

Prskavec připomněl, jak ho sport vychoval a naučil hledat nové cesty. A o tom, že by se věnoval něčemu jinému než vodnímu slalomu, prý ani neuvažoval. V dětství sledoval tátu, který tehdy ještě aktivně závodil a byl v reprezentaci – přičemž on vyrůstal buď u babičky, nebo na závodech. A už tehdy měl o své kariéře jasno: „Když se mě ptali, čím chci být, říkal jsem, že kajakář. Říkali, že to není povolání – ale já odpovídal: ne, já se tím budu živit.“ Nemýlil se.

Od nuceného odchodu k pochvale

Vedle hejtmanských cen předala Pecková také také zvláštní čestné ocenění. Získal je někdejší ředitel Českého muzea výtvarných umění (ČMVU, zřizované Středočeským krajem jako nástupce někdejší Středočeské galerie) v Praze Ivan Neumann. V roce 2009, kdy se ČMVU v Praze přetvářelo v GASK v Kutné Hoře, po neshodách s týmem tehdejšího hejtmana Davida Ratha (v té době ČSSD) o budoucí podobě fungování galerie a využití domů v Praze opustil místo i práci. Nyní hejtmanka ocenila – přímo na „místě činu“ v GASK – že to byl právě Neumann, kdo se významnou měrou zasloužil o rekonstrukci s proměnou někdejší jezuitské koleje v Kutné Hoře, kde býval vojenský sklad, v jednu z nejvyhledávanějších galerií v republice.

Středočeské památky: Návštěva bude letos o něco dražší, slibuje ale nové zážitky

Z okolí

Pecková vyzdvihla i jeho dřívější práci na digitalizaci a on-line zpřístupnění sbírkového fondu, což u nás v té době bylo něčím nevídaným. Ocenila i jeho přístup po odchodu, který byl všechno jiné než poklidný a pohodový: v roce 2013 se ke spolupráci s galerií vrátil, a to dokonce jako kurátor výstavy v roce 2020. „Mám obrovskou radost, když vidím, jak GASK vzkvétá,“ poznamenal Neumann.

Atmosféru předávání ocenění doplnila ve čtvrtek večer vystoupení zpěváka Ondřeje Rumla. Hned v úvodu přiznal, že není Středočech; hlásí se k severočeskému původu. Dal si ale záležet na tom, aby se jeho čísla nestala pouhým hudebním doprovodem; publikum si ho mohlo zapamatovat jako jednoho z hlavních aktérů večera. Mimo jiné ukázal, jak to zní, když se nahrávka na místě nazpívané písničky Skákal pes pustí pozpátku s postupným doplňováním dalšími zvuky.

Během večera zazněla i vážná témata, přičemž nechyběly ani ohlasy na vpád ruské armády na území Ukrajiny. To opakovaně připomínal moderátor večera Jiří Václavek. Třeba Jiří Antoš provozující milovický zábavní park Mirakulum, jenž získal cenu v kategorii Podnikatel, se pak na místě vzdal šeku na 15 tisíc korun: peníze věnoval ve prospěch válečných uprchlíků.