V roce 2004 se rozhodovalo o vstupu České republiky do Evropské unie v referendu. Vnímal jste přitom atmosféru v Kutné Hoře?
Vše probíhalo v naprostém klidu a řekl bych, že názory na vstup byly odlišné, než jaké předpokládám, že by byly dnes. Přeci jen v roce 2004 jsme neznali, co to je krize, v roce 1997 se sice jakýsi záchvěv krize objevil, ale během dvou let byla pryč. Lidé vnímali vstup do Unie s velikým očekáváním a ani se nedalo přesně definovat, co vše dobrého, případně nepříjemného přinese.
Sledoval jste, jak referendum dopadne?
Byl jsem shodou okolností v té době mimo republiku. Byla to služební cesta, která byla naplánována rok dopředu, a museli jsme se tomu podřídit. Samozřejmě i já jsem byl pro a volil bych pro i dnes.
Co Kutnohorští podle vás od vstupu do Unie očekávali?
Byl to především fakt, že se Česko dostane snadněji k západoevropským trhům, že bude jednodušší situace v rámci podnikání se starými členy Unie. Podstatnou roli hrála také vidina evropských dotací a rychlejší rozvoj.
Když se rozhodovalo o vstupu do Unie, byla pro generaci tehdejších mladých lidí rozhodující možnost cestovat a také širší pracovní uplatnění v cizině.
Moje generace okusila na vlastní kůži úplnou nesvobodu a nedovedli jsme si ani představit odjet si kdykoliv a kam se nám zlíbí. Pro mladou generaci je to určitě velmi důležité. Svobodně cestovat je mimo jiné poznávat, učit se, nacházet nová přátelství i nové příležitosti. Kdo by to nechtěl? Tento aspekt hrál určitě velkou roli.
Bavili jsme se o možnosti čerpat evropské dotace. Jaké projekty pomohly peníze z Evropské unie zde v Kutné Hoře financovat?
Prvními investičními penězi ještě v rámci předvstupních dotačních titulů byla dotace, která zajistila výstavbu parkoviště u plaveckého bazénu. Parkoviště slouží celému sportovně – rekreačnímu areálu. Zde byly celkové náklady asi patnáct milionů korun, které šly z větší míry z dotace. Celkem za mého starostování jsme vyčerpali asi 200 milionů korun evropských dotací. Ale vůbec první počin, kdy jsme si „čichli" k evropským penězům, byl projekt, který vznikl v Portu v Portugalsku.
Co bylo předmětem tohoto projektu?
Byl to historický průzkum - zmapování středověkých významných evropských mincoven. Projekt měl edukační i společenský rámec, byl o minulosti, ale i o současnosti. Byla to zajímavá práce a první setkání, kde jsme viděli, jak se s evropskými penězi nakládá, k čemu můžou být využívány a čemu mohou být prospěšné. Do projektu se zapojilo portugalské Porto, španělská Sevilla a Kutná Hora. Projekt se rodil v městském muzeu v Portu, kde dostali pracovníci tento nápad.
Proč si zvolili Kutnou Horu?
Když jsme se ptali, proč si Kutnou Horu vybrali, řekli nám, že chtěli vtáhnout do projektu budoucí členskou zemi Unie, aby se spolupráce nastartovala dříve, než budeme řádným členem. Byla v tom i určitá zvědavost a v neposlední řadě kutnohorská mincovna, je opravdu hodně významná, nebo alespoň byla ve svém historickém období.
Jaké výsledky projekt přinesl?
Vyšly odborné i turistické publikace, vznikly internetové stránky a byla pořízena nová expozice ve Vlašském dvoře. My jsme nechali vyrazit také stříbrné pamětní peníze. Ty byly předávány při různých slavnostních příležitostech. Mince jsou velmi kvalitní a náročné na ražbu, tedy technologii. Ve Španělsku i Portugalsku byla přijata s obrovským nadšením. Mince je velmi silná a váží padesát gramů. Je to ražba, kde jsou na jedné straně symboly měst - Barbora v Kutné Hoře, kostel sv. Františka v Portu a akvadukt v Seville. Vzadu je potom gotický portál jako symbol spojení a vstupu do společného prostoru.
Ještě k těm projektům z evropských dotací: četla jsem o revizi německé televize v případě některých našich investičních akcí, kde zjistili, že cena, za kterou Evropská unie umožnila některé z nich postavit, byla značně nadhodnocená než například stejná stavba v Německu.
Toto je problém, o kterém se hodně mluví, pravda bude někde uprostřed. Ale třeba u nás se hodně diskutuje o předraženosti při stavbě dálnic - na kolik vyjde v Německu a kolik u nás. Stačí se podívat na dálnici do Berlína a je zřejmé, že stavba této dálnice musí být podstatně levnější než v našem prostředí. Složení země je takové, že se odkryje skrývka a je tam písek. Poté se naveze jen kámen a udělá povrch. Když se podíváme na Českou republiku, tak té roviny zde krom Polabí moc není, jsou tu samé kopce. Takže jsou zde úseky, které vyžadují úplně jiné technologie, také stavby mnoha mostů a tunelů, to je pouze jeden příklad rozdílu mezi cenou většiny českých a německými dálnic.
Hrají roli ještě další komplikace?
Problémem jsou také naše hygienické normy, kdy se všude staví protihlukové zátarasy a ty jsou nesmírně drahé. V Německu jich tolik neuvidíte, a když je uvidíte, tak jsou velmi levné. U nás jsou z betonových profilů, barevné nebo skleněné, tam jsou většinou dřevěné nebo ze surového betonu nebo materiálů, který se vyrábí z recyklátu. Chce to už při samotných studiích, aby do toho mluvili politici, kteří tomu rozumí, nebo mají odborníky, kteří se v této problematice orientují. Měli by být natolik zodpovědní a už v počátcích říci: takovou křižovatku ne, protože by byla příliš drahá, tady nemusí být přemostění, tady možná nemusí být ten tunel tak dlouhý. A trvat na levnějších variantách. Když se to neutne v této fázi, těžko se s tím potom dá něco udělat.
Nyní se diskutuje o přijetí eura. Jaký máte na toto názor?
Přijetím eura ve vhodné době by se pro nás příliš nezměnilo, pokud by nevylétly ceny, což se v některých zemích stávalo - kdekdo začal zaokrouhlovat samozřejmě nahoru. Vhodná doba je, až bude mít koruna hodnotu někde okolo 18 korun za euro. Tam podle ekonomů musí v horizontu několika roků dojít. Myslím, že do doby, dokud koruna přirozenou cestou postupně nezpevní na tuto úroveň, neměli bychom euro přijímat. Když přijmeme euro dříve, dojde k výraznému znehodnocení všech, hlavně dlouhodobých úspor - důchodové fondy, stavební spoření a jiných. A to se týká prakticky každého Čecha. Příklad: za sto tisíc korun při vstupu dnes dostanete 3700 euro, při vstupu, kdy bude kurz například 18 korun za euro, to bude 5 500 euro, a to je velký rozdíl.