První jmenovaný čelí obžalobě z přijímání úplatku a zneužívání pravomoci veřejného činitele, druhý se podle státního zástupce Petra Jiráta provinil podplácením. Tyto zločiny mají souviset s jednáním o prodeji pěti pozemkových parcel o celkové rozloze 92 144 metrů čtverečních v takzvané malé průmyslové zóně v lokalitě Šťáralka, kde veřejný činitel Pekárek podle obžaloby za milionový úplatek přistoupil na obchod výrazně pod cenou.
V minulosti vinu opakovaně odmítal, před soudem se ale nevyjádřil. „Nebudu vypovídat,“ řekl v pátek ke kauze, jejíž důsledky nejen připravily o posty jak Pekárka, tak starostu Jiřího Buřiče, ale také rozeštvaly členy kolínské ODS, k níž oba někdejší představitelé města patřili. A podobně se zachoval i druhý obžalovaný. „Na základě rady obhájce nebudu vypovídat,“ prohlásil Lička, přestože soudkyně Chrdleová jen pár sekund předtím zdůrazňovala: přiznání je polehčující okolnost.
Žalobce Jirát má jasno. Oba muži, kteří nyní společně usedli na lavici obžalovaných, se někdy v roce 2009 dohodli na prodeji pozemků o výrazně vyšší hodnotě oficiálně za 15 milionů – s tím, že Ličkova firma ve skutečnosti zaplatí o milion korun více. Takový byl totiž úplatek, o který si Pekárek podle Jirátových slov řekl.
Poté, co si spiklenci plácli – zvukový záznam jejich jednání, který předloni kdosi poskytl médiím a jehož zveřejnění kolínskou kauzu odstartovalo, naznačuje, že to bylo zřejmě někde v restauraci – nechal místostarosta schválit prodej v radě města a následně i v zastupitelstvu. „Jejich členy nepravdivě přesvědčil, že pozemky nelze prodat za vyšší kupní cenu,“ konstatoval státní zástupce. Jinak se kolem prodeje žádné nepravosti neděly – vše bylo řádně provedeno, sepsáno a zaplaceno za účasti úředníků z patřičných odborů radnice. Výsledkem bylo uzavření kupní smlouvy ze 17. 12. 2009 – a již 31. prosince se změna vlastníka projevila vkladem do katastru nemovitostí.
Papírově šlo tedy o zcela běžnou a naprosto standardní transakci. Problém je ale v tom, že město prodělalo. Sakramentsky prodělalo. Znalecký posudek totiž stanoví minimální cenu pozemků na částku 41,46 milionu. Rozdíl, 26,46 milionu korun, by nyní město ovládané jinou politickou reprezentací rádo získalo. „Navrhujeme uložit oběma obžalovaným povinnost uhradit tuto částku společně a nerozdílně,“ řekl v jednací síni Tomáš Kasal, zastupující radnici jako zmocněnec poškozeného.
Jednání se asi protáhne
Hlavní líčení soudkyně Chrdledová rozplánovala prozatím do 28. března. Je ale možno očekávat, že se jednání protáhne a mohou zaznít i návrhy na výslechy dalších svědků a předložení dalších důkazů. Obhajoba již avizovala, že bude žádat osobní slyšení znalce a bude trvat na přečtení všech zápisů z jednání radních a zastupitelů, na nichž se o prodeji pozemku hovořilo.
Z výpovědí některých radních, které soud osobně nepředvolal a předsedkyně senátu v pátek přečetla, co nadiktovali do protokolů při výsleších na policii, nicméně plyne, že ne vždy se vše, o čem volení zastupitelé města debatovali, dostalo do zápisu. Někdejší radní Karel Sova i již zesnulá Jiřina Veselá totiž potvrdili, že se někteří z radních pravidelně setkávali ještě na neoficiálních poradách před termíny skutečných zasedání, aby si vyjasnili stanoviska. Debaty lze také očekávat kolem toho, jaký byl reálný zájem investorů o pozemky v lokalitě Šťáralka, zjevně stojící ve stínu průmyslové zóny Ovčáry, a o neuskutečněném prodeji sporných pozemků z minulosti, kdy podle slov exradní Veselé sjednána dvoumilionová záloha.
Jak jste říkal minule, jak se to dělá jinde
Žádné handrkování jako na perském trhu, ale v podstatě jen potvrzení toho, co zjevně bylo smluveno již dříve – při jednáních, která odstartovala někdy v květnu nebo červnu. Takový dojem vyvolává stěžejní důkaz, který v pátek zazněl u soudu – nahrávka, na níž se oba obžalovaní mají domlouvat na obchodu poznamenaném úplatkem. Podle slov několika svědků přitom tím,kdo hovoří za prodávající stranu, je určitě bývalý místostarosta Kolína Roman Pekárek.
Jistý problém ale je, že není jasné, kde se nahrávka vzala ani kde a kým byla někdy ve druhé polovině roku 2009 pořízena. Prostě se vyskytla. A když ji obdrželi zástupci médií, ukázalo se, že jde o pěkně výbušný materiál! Zveřejnění dokázalo rozmetat politické poměry v Kolíně – a zřejmě i ovlivnit rozhodování občanů před volbami.
Záznam, podle ruchů v pozadí natočený zřejmě někde v restauraci, napovídá, že v dané chvíli ještě nebylo vše domluveno na sto procent. Prodávající ale nehodlá stanovovat jakákoli omezení. Nebude žádat sliby ani závazky, co se na prodaných pozemcích má stavět.
Muž vystupující v roli zájemce o koupi nicméně opakovaně naznačil, že vede jednání i jinde – ještě ve stejný den prý „jede odpoledne do Čerčan, kde prodávají celý areál“ – a pokud by se jednání protahovala, mohl by jeho zájem ochabnout. Z debaty (alespoň pokud je na nahrávce s místy špatně slyšitelným záznamem rozumět) vyplynulo, že se se původně určená cena ve výši 15,5 milionu usmlouvala o půl milionu. Tedy oficiálně. Ve skutečnosti bylo oběma účastníkům jednání jasné, že se má zaplatit o milion víc. „Jak jste říkal minule,“ zaznívá z nahrávky.
Z ní také plyne, že částka sjednaná navíc neměla být zřejmě vyčerpána najednou, ale spíše v několika splátkách během zhruba půl roku. A je otázkou, zda v penězích, nebo ve formě protislužeb. „Někdo by po vás něco chtěl,“ naznačuje jeden z účastníků debaty – a druhý potvrzuje, že nebude problém nějak to zaonačit v účetnicví: my děláme stavařinu, jsou ještě možnosti tiskoviny, výroba výročních zpráv…
Kupující se netajil tím, že by měl představu jít s cenou ještě níž; není prý právě vhodná doba na prodej pozemků. Partner v jednání ale nesouhlasil. „Já se bojím,“ naznačoval, že už takhle by mohl mít problémy. Vcelku se ale oba účastníci shodli, že si nemusejí nic vykládat. Vědí, jak to chodí ve Vyškově, v Prostějově, v Brně, „kde má každý člověk, každá politická strana, nějaké svoje zázemí – a dává se dohromady, pro co se zvedne ruka a pro co se ruka nezvedne“.
Přehrávaný záznam ani jeden z obžalovaných jakkoli nekomentoval. Vůči použití této nahrávky jako důkazu má ale výhrady obhajoba. Není prý zřejmé, kdy, kde, kým a za jakých podmínek byl záznam pořízen, z jakých zdrojů pochází – a nebyl objasněn ani způsob jejího získání. Navíc by prý přehrávání záznamu nemělo být v souladu v ochranou osobních údajů. Přesto nahrávka v jednací síni zazněla.