Zpěvák Dalibor Janda slaví 60. narozeniny na pódiu

Dalibore, gratulujeme k životnímu i profesnímu jubileu! Letos slavíte šedesátiny, mohl byste je srovnat s předchozími oslavami svých kulatých výročí?

Co se týká zdravotní pohody, tak je to naštěstí stále stejné. Je pravda, že mě už od třiceti let trápí záda, ale chodím pravidelně na masáže, tak je to v pohodě. Co se týká slavení, tak to se letos opravdu povedlo. Odehrávalo se to na parníku na Vltavě a na plné palubě byla báječná atmosféra. Jediné co bylo obtížné, tak to byly gratulace od zhruba 150 lidí, se kterými jsem prohodil pár slov, takže jsem druhý den skoro nemohl mluvit.

Máte přehled o tom, kolik jste za ta léta odehrál koncertů a složil písní nebo tyto záznamy neřešíte?

K mým 55. narozeninám jsme to zkoušeli s kapelníkem počítat. Tehdy to byly 4000 odehraných koncertů; teď už je to zhruba o 250 víc. V současnosti už počet koncertů korigujeme, ale v osmdesátých letech jsme jezdili kolem 25 vystoupení měsíčně. K většině mám ještě schované playlisty.

Takže si můžete vyhledat, co přesně jste hrál na koncertu třeba před dvaceti lety?

To není problém, já si všechny staré diáře schovávám. Ty staré nevyhazuju a mám tak přehled, kde jsem hrál třeba před deseti lety. Zapisuji si tam i kontakty na kolegy a pořadatele a to se může někdy hodit. Naučil mě to jeden starý harcovník v době, když jsme ještě hráli po barech.

Koncertoval jste někdy v zahraničí?

Mockrát. Na začátku osmdesátých let jsme jezdili třeba do Rakouska, Německa nebo Švýcarska, projeli jsme s kapelou Elán turné v Rusku a s bluesovou sestavou jsme jezdili do Polska.

Dovedete si představit, že byste žil jinde než v Česku?

Dovedu. Dokonce jsem přemýšlel o Švýcarsku, kam jsem chtěl svého času emigrovat, protože jsem dostal fantastickou pracovní nabídku a protože to je nádherná země.

Jak se vám líbí kolegové zpěváci ze současné generace, máte nějakého oblíbence?

Většinu zpěváků moc nesleduju. Je teď strašně málo zpěváků, kteří jsou vidět a když je hrají v rádiu, tak se většinou nedozvíte, kdo to je. To je pro ty začínající zpěváky dost tragédie. Dřív byli jednotliví zpěváci víc rozeznatelní. Třeba Matuška, Zich nebo Neckář. Hned bylo jasné, kdo zpívá. Mám pocit, že dnešní zpěváci jsou si dost hlasově podobní. Nechtěl bych jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Nemám moc rád takové ty zpěváky, co rychle vyjedou přes nějakou SuperStar nebo podobné soutěže. Teď se mi líbilo, jak zpíval David Deyl moji píseň Krásně šílená ve slovenské televizní show. Překvapil mě, že si vybral skladbu, která není tak známá. Patří mezi pěkné písničky, které bohužel v porovnání s hity z osmdesátých let trochu zapadly.

Snad každý má doma váš plakát s motorkou. Tušil jste, že se z něj stane takový kultovní artefakt?

Dříve byla vzácnost mít i obal od žvýkačky nebo samolepku, natož plakát zpěváka a ještě barevný! To se pak lepilo úplně všude. Tehdy si to nikdo nemohl jednoduše vytisknout, muselo se do státní tiskárny, takže to byla opravdu vzácnost. Na každém koncertu jsme prodali až 500 plakátů a celkem se legendárního Hurikána prodalo milion kusů. Dneska přijde člověk na koncert a má vytištěné fotky a obrázky z internetu a to si nechají podepsat. Doba je z tohoto hlediska dnes úplně jiná.

Hudební branže vyžaduje hodně času na cestách, stíháte i takzvaně normální rodinný život?

Velice dobře, protože držím počet koncertů v rozumné míře, aby mě hraní neomrzelo. Jsem vyučený strojní zámečník, takže mám doma malou dílnu a v baráku si udělám, co je potřeba. Tím se od šoubyznysu dostatečně odreaguju.

Šoubyznysu vás ale přesto čeká ještě spousta. Na co se při jubilejním turné můžeme těšit?

V průběhu koncertů se mnou vystupuje dcera. Chystám také soutěž formou karaoke party. Na projekcích promítáme archivní okamžiky mojí kariéry. Každý koncert je ale trochu jiný. Nechte překvapit přímo na koncertu.

(jip)