Zakryt hradbou domů s podloubím shlíží chrám Matky Boží před Týnem dvěma gotickými věžemi na Staroměstské náměstí. Bedlivému pozorovateli neujde, že věže nejsou stejné síly. Proto už dávno bylo usouzeno, že silnější věž představuje muže a slabší ženu. Mohutný Týnský chrám postavili arcibiskup Jan Rokycana, který ve svých kázáních burcoval lid, a Jiří z Poděbrad, blahé paměti, po svém zvolení českým králem na Staroměstské radnici, se k děkovné bohoslužbě odebral do Týna a nikoli do katedrály sv. Víta. Z okna Týnského chrámu se mistr Jan Kampanus v roce 1621 díval na potupnou popravu českých pánů atd.

Po Bíle hoře symbol zmizel

Podle prastaré pověsti býval v Týnském chrámu velký kalich z ryzího zlata. Prý pocházel z prvních křesťanských časů, ale vyprávělo se, že je ještě starší. Kalich se stal symbolem husitských mší, byl volně vystaven a přesto, že katoličtí kněží několikrát dobře zaplatili zlodějům, aby kalich ukradli, nikomu se to nepodařilo. Každého, kdo na kalich sáhl s nečistým úmyslem, zachvátila taková hrůza, že toho raději nechal. Po bělohorské bitvě byl kalich uschován na bezpečném místě, které prý znal jen jistý Houška, jeho opatrovník. Přestože byl zajat a mučen, neprozradil, kde je kalich ukryt. Své tajemství si odnesl do hrobu.

Po ulicích poteče česká krev

Odborníci tvrdí, že gotický portál Týnského chrámu s tympanonem na jeho severní straně do Týnské ulice je nejkrásnějším v Praze. K chrámu se pojí i různá proroctví. Jedno z nejznámějších je vkládáno do úst slepého mládence, který nejednou bývá uváděn do souvislosti s Karlem IV., ale ještě častěji s legendárním tvůrcem pražského orloje. V jednom proroctví se praví, že nastane čas, kdy od Strahovské brány poteče po ulicích česká krev. Pohroma se zastaví, až krev vystoupí k srdci Panny Marie na oltářním obraze.

A přijde povodeň, která Prahu zničí

Jiná verze hovoří o hrozné povodni, při které bude Praha zničena. Voda se prý zastaví, až dosáhne do míst, kde v průčelí Týnského chrámu stával kalich. Proroctví legendární Michaldy, královny ze Sáby a třinácté Sibyly je velice sugestivní:
,,Tu budou obyvatelé na to smutně hledět, když město bude od nepřátel zkaženo, že celé i s lidmi v zkázu přijde, takže v jednom rumu státi zůstane a borovím a jiným roštím zarostlé nikdy více městem nebude a budou v něm kuny a lišky hnízdit a ďábelské šeredné hlasy budou v něm slyšány a škaredé obludy v něm velice šeredně v němých tvářích strašiti budou a bude tam dříví a kamení mechem porostlé, takže po čase, kdy tudy forman pojede, mrští bičem a takto řekne: Tuto stávalo město veliké jménem Praha.“

Prasknutí močového měchýře

V chrámu spočinula k věčnému spánku těla mnoha vynikajících osobností, mimo jiné i věhlasného učence Tycho de Brahe. Pocházel ze slavného rodu skandinávské šlechty a zejména proslul jako hvězdář. Jeden čas žil u dvora císaře Rudolfa II. a u prostých lidí budil pozornost umělým nosem zhotoveným ze stříbra, kterým nahrazoval vlastní nos, o který přišel v souboji.

Podle pověsti Tycho de Brade náhle zemřel při hostině na prasknutí močového měchýře a byl slavnostně pochován v Týnském chrámu. Ale ani zde prý jeho neklidný duch nenalezl mír a pokoj. K jeho náhrobní desce se váže kuriózní pověra neznámého vzniku. Kdo prý laskavě pohladí kamennou tvář tohoto významného učence, ten prý nikdy nepozná bolest zubů.

Týnský chrám ale byl svědkem i veselých událostí. Například Josef hrabě Harrach, vyhlášený žertýř a recesista, v předvečer výročí narození kněžny Kinské sehnal před její palác spoustu dudáků, ale každý hrál něco jiného. Kněžna utrpěla nervový šok, ale lidé se bavili.


JAROSLAV WIMMER