Začalo to příznačně. Kamarád, který měl jednu menší, ale hodně slušnou kapelu, mě zval na koncert: „Přijď do XT3. Takovej klubík na Žižkově.“

Nedlouho na to jiný kamarád s jinou kapelou, která spolehlivě nikdy nebude plnit titulní strany bulváru, pověsil na facebook zprávu: „Hrajeme v XT3. Prvních deset zvu na pivo, dorazte!“

Pivo sice nepiju, ale akce to vždycky byla povedená. Od té doby mám žižkovskou „ikstétrojku“ spojenou s představou prostoru, kde si talentované hudební party mohou zahrát bez opilého zvukaře a přemrštěných nákladů (a že se tak v řadě klubů děje).

Majitel klubu Dominik Zíma mě v mých představách utvrzuje: „Snažíme se mladým vyjít vstříc. Každé pondělí tady pořádáme soutěž pro nadějné kapely. Podařilo se nám na to sehnat i sponzory a mecenáše, takže můžeme dvakrát do roka udělat finále a kapely odměnit slušnými cenami. Mohou si pak zahrát na velkých festivalech nebo natočit zadarmo album,“ říká o akci, která v klubu probíhá od jeho žižkovských začátků v roce 2006.

Klub XT3 v Libni

Málokdo už dnes totiž ví, že XT3 původně byla v Libni. „Někdy v 94. roce jsem si od kamaráda pronajal klub v ulici Pod Plynojemem, tehdy už se jmenoval XT3,“ vzpomíná Zíma.

Klub v Libni provozoval až do roku 2005, kdy mu skončila nájemní smlouva. O rok později pak s kolegou Davidem Malíkem otevřel současný podnik na Žižkově. Z libeňské XT3 se mezitím stal dnešní Červ.

A jak se vlastně zrodil název klubu? „Podle chladiče, který byl v Libni dole nad dveřmi. A teď ho máme i tady v klubu na zdi. V azbuce je na něm vyrytá zkratka CHTZ, což znamená Charkovsky traktorovy závod. V latince to vypadá jako XT3,“ vysvětluje Zíma.

Klub v roce 2006 otevírala parta Jolly Joker and The Plastic Beatles Of The Universe, hráli tu Abraxas nebo Blue Effect s Radimem Hladíkem.

Multižánrová scéna

Ale hlavně, klub patřil vždycky nadějným kapelám a „polovelkým“ jménům tuzemské scény. Ať už to je temná post punková indie dvojice až trojice Kazety, funky parta G-Divers, hip hopoví Prago Union nebo kapela, kterou v dobrém slova smyslu „znáte z TV obrazovky“ Jan Budař & Eliščin Band.

„Snažíme se být multižánroví a dáváme prostor všem, kteří si tady chtějí zahrát. Přes acid jazz a taneční hudbu klidně až po metal,“ říká mi Zíma.

Ze začátku jsme měli velký oči. Takže jsme každý rok žádali na obci o granty, ale zatím nic. Nevím, jestli píšeme špatné žádosti nebo je to proto, že nepořádáme divadlo,“ popisuje Zíma. Ale větší ambice nevzdává.

Od nové sezóny, která pro pražské kluby po festivalových prázdninách tradičně začíná v září, proto chce rozšířit produkci. „V současnosti máme dva produkční, jeden se stará o pondělní soutěže a druhý o zbytek. Chceme nabrat ještě dva, kteří by dokázali klub naplnit. Provedli jsme rekonstrukci aparátu, elektroinstalace, máme nové zvukaře, takže chceme, aby klub šlapal a byl plnej,“ přeje si.

Když si vybavím, kolik kapel si díky XT3 mohlo poprávu užít svých – mnohem víc než – 15 minut slávy, klidně přiznám, že si to přeji s ním.