Emil Charous se narodil v roce 1928, na přelomu 40. a 50. let studoval češtinu, dějepis a slovanskou filologii na FF UK. Po vojně byl v letech redaktorem v nakladatelství Naše vojsko, do roku 1969 působil v literárním měsíčníku Plamen, pak ve svobodném povolání překládal a lektoroval pro pražská nakladatelství, přednášel a vedl semináře ze slovenské literatury na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem a na filozofické fakultě v Praze.
Pravidelně publikoval v časopisech
Slovakista Charous pořádal antologie ze slovenské literatury, publikoval recenze a články. Zabýval se především popularizací slovenské literatury. Kapitolami z dějin slovenské literatury 20. století přispěl do syntézy Přehledné dějiny literatury (1971, 1991 - 97), tematiku Prahy jako kulturního centra pro formování některých slovenských spisovatelů a jejich vztahy k ní zpracoval v monografii Druhý domov (1998).
Následovaly dvě navzájem provázané antologie: Pražské inšpirácie slovenských spisovateľov (2001) a Rozdíly sbližují (2005), kde sesbíral naopak české inspirace Slovenskem. Tyto knihy vydal v Slovensko-českém klubu a Slovenském literárním klubu v ČR, s nimiž úzce spolupracoval a pravidelně publikoval v jejich časopisech Slovenské dotyky a Zrkadlenie-Zrcadlení.
Čtěte také: Ostatky ukrajinského básníka budou z Prahy převezeny do Kyjeva
