Josef Laufer strávil na rozhraní mezi životem a smrtí čtyři roky. Od operace, při které mu selhalo srdce, se nacházel v takzvaném vegetativním stavu: měl otevřené oči, při vědomí byl ale pouze částečně. Navzdory lékařské péči a rehabilitacím se však do normálního života již nevrátil.

Připomeňte si rozhovor s Josefem Lauferem z roku 2009:

Začaly se objevovat fámy, například, že šlo o pouhou operaci kolena. To pak muselo vyvracet vedení divadla. „Mohu potvrdit, že Josef Laufer podstoupil v pondělí operaci srdce, která byla plánovaná. Od jeho dcery Ester vím, že byl po lékařském zákroku uveden do umělého spánku,“ sdělil tehdy producent Divadla Broadway Oldřich Lichtenberg.

Muž mnoha profesí

Josef Laufer se v roce 1939 narodil ve Francii českému lékaři a španělské zdravotní sestře. Vystudoval DAMU, věnoval se pantomimě i tanci, zvládal akrobacii, působil jako kaskadér, hrál ve známých pražských divadlech a natáčel písně pro domácí i zahraniční gramofonové společnosti.  Jako profesionální zpěvák pop music koncertoval se skupinou Golem, řadu rolí odehrál také v muzikálech.

Nejslavnějším songem, který otextoval a zároveň nazpíval, je píseň Sbohem lásko, já jedu dál. Nahrávka smutného příběhu řidiče kamionu, kterého zradila jeho láska, vznikla před více než čtyřiceti lety a stále je velmi populární. Řidiči kamionů ji dokonce považují za svou neoficiální hymnu. „V hlavě jsem nosil její melodii, pak jsem usedl za volant a najednou mě napadla věta Sbohem lásko, já jedu dál. Přijel jsem domů a za dvě hodiny byl text hotový,“ vyprávěl o vzniku písně Josef Laufer. Kromě své nejslavnější skladby se proslavil i coby interpret hitů jako Maria, In The Ghetto či La Bamba.

Jeho jméno je spjato také s kontroverzní písní Dopis Svobodné Evropě věnované rozvědčíkovi Pavlovi Minaříkovi, který údajně připravoval pumový útok proti rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově. Laufer však mnohokrát řekl, že ji nazpíval jako parodii. Historik Petr Blažek, který se zabývá dějinami komunistického režimu, připomněl, že Josef Laufer byl registrován jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti pod krycím jménem Vostrý. Zpěvák to v roce 2019 pro deník Blesk označil za nesmysl. „Nikdy jsem nebyl v komunistické straně a nikdy estébákem,“ řekl.

Nejslavnější písní Josefa Laufera je son Sbohem lásko, já jedu dál:

| Video: Youtube

Na stříbrném plátně Laufer debutoval v muzikálu Starci na chmelu v roce 1964. Objevil se také v řadě dalších filmů a seriálů. Hlavní roli a velkou příležitost dostal v 80. letech ve filmech Zuřivý reportér a Lovec senzací, kde ztvárnil legendárního novináře Egona Erwina Kische. V tehdejším západním Německu televize dílo uváděla jako pětidílný seriál. Diváci si ho oblíbili také díky roli v seriálu Cirkus Humberto. Mezi jeho ikonické role patří i Kohn z Kameňáku režiséra Zdeňka Trošky.

Laufer byl považován za muže mnoha profesí. Vedle hraní a zpívání se živil i jako režisér, spisovatel, moderátor nebo tlumočník. Své schopnosti prokázal rovněž jako scénárista.

Vzpomínky kolegů

Na Josefa Laufera vzpomínají kolegové jako na umělce mnoha talentů i parťáka v tenise. Kapelník skupiny Olympic Petr Janda, jejímž členem byl Laufer v 60. letech, o něm hovořil jako o bavičovi, který „skvěle vypadal, skvěle tancoval i mluvil a hezky zpíval“ a se kterým jezdil na tenisové turnaje. Také hudebník Karel Vágner připomněl, že Laufer považovaný za muže mnoha profesí byl jeho kamarád, se kterým hrál tenis a jezdil po světě s fotbalovým klubem osobností AMFORA. „To byl člověk, který uměl všechno - zpívat, režírovat i hrát a navíc, jestli si někoho z branže představuju jako dobrého kamaráda, tak to byl on. Přeju mu, ať je tam někde nahoře šťastný a hraje své oblíbené pecky s kapelou, která už je tam taky. Začíná nás být málo,“ řekl ČTK Vágner.

Za šoumena a tenisového kolegu Laufera označila i zpěvačka Helena Vondráčková. „Vzpomínám na něj jenom v dobrém, protože jsme spolu prožili spoustu spolupráce, spoustu příjemných chvil strávených každý rok na tenise v Přerově, kde jsme bojovali s tenisovým míčkem a užívali krásného volna. Byl to úžasný šoumen, uměl navodit atmosféru a strhnout lidi. Je škoda, že už tady není,“ řekla dnes ČTK Vondráčková.

Podle hudebního publicisty Miloše Skalky byl Laufer poslední ze čtyřlístku silného ročníku 1939, kam řadí ještě Karla Gotta, Evu Pilarovou a Naďu Urbánkovou. „Poprvé se výrazněji prosadil v první polovině šedesátých let ve slavném bigbeatovém pásmu divadla Semafor Ondráš podotýká, což bylo v té době naprosté zjevení. Byla to hudební série připravená Karlem Marešem a Jiřím Štaidlem, ve které vystupovala plejáda do té doby moc nepropagovaných rokenrolových průkopníků - Yvonne Přenosilová, Miky Volek, Pavel Bobek a taky právě Laufer,“ sdělil ČTK.

Na návštěvě u Josefa Laufera v roce 2012:

Skalka zdůraznil, že Laufer zazářil také tím, že písničky, které interpretoval, doprovázel mimickými gesty, protože byl výborný mim. „Nepochybně byl výjimečný tím, že jak byl multifunkční, tak si dokázal poradit se spoustou věcí. Snad jenom neskládal hudbu, ale psal výborné texty, byl scenárista, dramaturg i režisér a kromě toho měl herecké ambice. A všechno to dělal moc dobře,“ podotkl.

Skalka také připomněl píseň Fever známou mimo jiné z podání Elvise Presleyho, kterou podle něho Laufer doprovázel „skvělým mimickým pohybem, až to bylo dojemné“. Převzatou skladbou Fever se Laufer proslavil i jako člen Olympiku. „Zpíval ji jenom s basovou kytarou a s bicími. To bylo číslo, které mělo vždycky obrovský úspěch,“ řekl ČTK Janda.