Zítra v pražských kinech Lucerna a Světozor začíná už devatenáctý ročník festivalu Dny evropského filmu. Ten bude následující týden, do čtvrtka 19. dubna, ukazovat, že kvalitní filmy nevznikají jen v Hollywoodu, jak by se z běžné nabídky multiplexů mohlo zdát.

Festival ve Světozoru zahájí koprodukční dánsko-švédsko-německo-český historický film Královská Aféra, který získal dva Stříbrné medvědy na letošním MFF v Berlíně (za scénář: Rasmus Heisterberg a Nikolaj Arcel který byl zároveň režisérem a hlavní mužský herecký výkon: Mikkel Boe Følsgaard). Část filmu byla natáčena u nás, konkrétně například v Českém Krumlově, a v hlavní roli se objeví Mads Mikkelsen, známý z bondovky Casino Royale.

Filmů ale pochopitelně festival uvede mnohem víc, celkem jich bude přes 40 z více než 25 evropských zemí. Deník dnes přináší půltucet tipů.

A také déšť

Dvě historické události vzdálené od sebe víc jak 500 let rekonstruuje tento film španělského tvůrce Icíara Bollaína. Žádná Aronofského Fontána to ale není, oproti efektní hře jde spíše o komorní příběh, ve kterém se filmař (ztvárnil ho populární Mexičan Gael García Bernal) vypravuje do Bolívie natočit snímek o Kryštofu Kolumbovi. Poklidné natáčení ale brzy přeruší jiná událost, válka o vodu, která zemi postihla v roce 2000.

Kde a kdy promítají?

Lucerna sobota, 14. dubna 20.45

Světozor velký sál čtvrtek, 19. dubna 18.30

Valčík s Bašírem

Nic proti Aloisi Nebelovi, ale pokud někdo z evropských tvůrců (byť je to Evropa velmi na hraně) v posledních letech natočil skutečně moderní snímek s prvky animovaného filmu, pak to byl Izraelec Ari Folman. Jeho Valčík s Bašírem rekonstruující vzpomínky na masakr v palestinských táborech za tři roky od nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film rozhodně nic neztratil ze své zajímavosti.

Světozor malý sál čtvrtek, 12. dubna 18.45

Obejmi mě

Německo-litevsko-polská koprodukce, to může znít exoticky. Námět tohoto intimního dramatu je ale českému divákovi velmi srozumitelný. Film odehrávající se za studené války popisuje, jak se otec, který po válce zůstal v sovětské Litvě, snaží setkat s dcerou, jež emigrovala do USA. Snaha o jejich setkání na jednom z mála „možných“ míst, ve zdí rozděleném Berlíně pod přísným dohledem KGB, se zde stala motivem k vytvoření snímku, který letos v litevské obdobě našich Lvů pobral všechny možné ceny, včetně té za nejlepší film roku.

Lucerna pondělí, 16. dubna 21.00

Suma Summarum

Dost možná nejpotrhlejší snímek z celé festivalové nabídky. Takhle nějak by asi vypadal snímek, který by natočil Quentin Tarantino, kdyby jel před dvaceti lety na dovolenou k moři a na pláži našel videopůjčovnu, ve které lze sjíždět kompletní produkci béčkového studia Troma. Chorvatsko-slovinsko-nizozemská koprodukce balancující mezi hodně černou komedií, thrillerem a hororem ale rozhodně víc humorná než vážná ukazuje, jak to vypadá na teambuildingovém výletě do přírody, který se změní v kečupovitou vyvražďovačku.

Světozor velký sál čtvrtek, 19. dubna 20.30

Kurz negativního myšlení

Dny evropského filmu vedle snímků z uplynulého roku uvádí i několik prověřených titulů. Mezi ty lze rozhodně zařadit norskou komedii Kurz negativního myšlení, která už se zabydlela například i na prknech pražského Švandova divadla. Snímek u nás prakticky neznámého tvůrce Bårda Breiena sice nevybočuje ze severské tradice komorních snímků, ale jinak je velmi otevřený a přístupný: jeho hlavní protagonista, třicetiletý milovník Johnyho Cashe a válečných filmů, který je po autonehodě upoután na invalidní vozík, se na popud manželky stane účastníkem terapeutického kurzu, během kterého se má naučit „myslet pozitivně“. Svérázný chlapík v konfrontaci s usedlou psycholožkou ve středních letech si ale rozhodně odmítá nechat něco diktovat. A tak jsme svědky třeskutě zábavné podívané, která ve své nekorektnosti nakonec obzvláště potěší i invalidy: film je citlivý, přesto nehraje na laciné emoce a dojemný soucit.

Světozor malý sál, neděle 15. dubna 18.45

Turínský kůň

Podobenství dnes už legendárního maďarského tvůrce Bély Tarra (který ho navíc označil za svůj vůbec poslední film) může pomalým tokem děje a jakousi elegickou úvahou nad „samozřejmostmi“ vzdáleně připomínat Malickův Strom života ten film, který loni s Bradem Pittem na plakátech tak klamal tělem lovce celebrit. A není to připomínka nesmyslná: Tarr totiž podobně jako Malick nutí diváka přemýšlet nad samotným smyslem existence. Činí tak (oproti Malickovi) velmi minimalisticky, a byť mu s trochou nadsázky vystačí motiv opuštěného koně a brambor v kuchyni, rozhodně nejde o snímek, kterého byste se měli bát. Jinak, držitel Stříbrného medvěda z letošního Berlinale.

Světozor malý sál, středa 18. dubna 20.45