Kdo tam nebyl, ať si posype hlavu popelem, protože takovou jam session už Praha jen tak neuvidí.

Vzácní hosté

„S Josefem se znám přes čtyřicet let. Když mi zavolal, jestli nechci přijet, do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli mi to vyjde, ale jak vidíte, jsem tu,“ usmívá se bezmála osmdesátiletý kapelník, trombónista a basista Chris Barber, jenž patří spolu s Mr. Acker Bilkem k nejvýznamnějším představitelům britského tradičního jazzu.

Do Divadla U Hasičů zavítal takřka na zapřenou, podobně jako Karel Gott, který si s Krajníkovým dixielandem bohužel nezazpíval, i když se v hledišti dobře bavil.

Střídání na pódiu

Na pódiu se však přesto stačila vystřídat pěkná řádka zkušených muzikantů, od stále skvělé Jitky Vrbové, která ovládá stejně dobře scat jako francouzský šanson, přes Janu Koubkovou, improvizující bluesovou dvanáctku, až po Evu Emingerovou, známou též ze spolupráce ze Swing Bandem Ferdinanda Havlíka.

Sám Krajník vystoupil se všemi skupinami, v nichž během své úctyhodné hudební dráhy účinkoval. Prim samozřejmě dosud hraje jeho Metropolitan Jazz Band, který spolu se „Smetáčkovci“ nese pochodeň tradičního jazzu v českých zemích. Prostor však dostaly i jeho vedlejší projekty – Old Timers Jazz Band a „exportní“ Zahrádka Band.

Odvázané finále

Vzácný host z Londýna se na pódium dostavil v obou půlích večera. Nejprve si trochu nesměle vyzkoušel atmosféru v sále jazzovou klasikou Basin Street Blues, v níž publikum překvapil dokonale bluesovým zpěvem. Následoval jeden z pilířů jeho repertoáru, karnevalová Bourbon Street Parade.

Doopravdy se však tato nebývale skromná a sympatická hvězda odvázala až kolem půl jedenácté v noci, kdy šikovně rozpoutala všeobecnou jam session tím, že spustila zdánlivě jednoduché blues Going Up The River.

Abychom si plně uvědomili význam této komorní a minimálně propagované akce na pražských Vinohradech, připomeňme si, že Chris Barber stál spolu se svým kamarádem Lonniem Doneganem u zrodu britského žánru „skiffle“, jenž tvořil v druhé polovině padesátých let pojítko mezi tradičním stylem anglických jazzmanů, takzvaným „tradem“, a novou rokenrolovou generací.

Když viděl koncert Barberovy skupiny s trsajícím Lonniem u mikrofonu mádenec jménem Paul McCartney, rozhodl se, že si nutně musí koupit kytaru. První písničkou, kterou pak nacvičil se svým spolužákem Georgem Harrisonem, byl Barberův a Donneganův hit Don’t You Rock Me Daddy-O. Další jejich šlágr, Rock Island Line od černošského trestance Lead Bellyho, inspiroval Johna Lennona k tomu, aby založil skupinu Quarry Men, z níž se časem vyklubali Beatles.

Na počátku šedesátých let to byl právě Barber, kdo jako první pozval do Anglie americké bluesmany (Muddyho Waterse, Big Billa Broonzyho, Sonnyho Terryho), čímž pomalu, ale jistě spustil lavinu zvanou „bluesová invaze“, která měla za následek vznik kapel jako Rolling Stones, Animals či Bluesbreakers Johna Mayalla. Vliv této osobnosti na světovou hudbu je zkrátka nezměrný.

O to víc překvapí, že si takový člověk dokázal udělat čas na málem neveřejné jamování svého českého přítele. Na samém konci skoro čtyřhodinového jazzmanského trumfování zahráli kolegové Josefu Krajníkovi „hodně štěstí, zdraví“. Už proto může být oslavenec se svým pondělním mejdanem spokojen.

Když vám totiž troubí do ouška „happy birthday to you“ sám Chris Barber, znamená to, že se večírek povedl.