Jak dlouho u nás Matějská trvá?
Mateřská pouť má tradici dlouhou 421 let, na Výstavišti je 53 roků. Předtím byla v Dejvicích na Kulaťáku. Je to staletá tradice, Matějská byla vlastně první poutí v Evropě. I v době druhé světové války fungovala, nikdy ji nezarazili.
Jedná se o pouť, může mít kořeny v náboženství?
Ano, Matějská má samozřejmě náboženské kořeny. Pouť vlastně začala, když se v Dejvicích postavil kostelíček u svatého Matěje, kolem kterého se dala dohromady. Všechny poutě se vždycky stavěly kolem kostelů.
Toto se nezměnilo ani za minulého režimu?
Za minulého režimu chtěli poutě změnit na jakési mírové slavnosti, ale to se jim nepodařilo a pořád se nazývaly pouť. Na vesnici byla vždycky na začátku mše svatá, potom zábava. Lidi se celoročně těšili a těší. Je to tradice, která se po staletí udržuje na vesnicích i ve městech.
Na co se mohou lidé letos na Matějské těšit?
Každý se musí přijít na atrakce podívat sám, ale můžu zmínit třeba padací věž či velký řetízkový kolotoč. Zajímavá je také malá italská horská dráha pro děti, kterou budeme mít letos poprvé. Z Polska by měl dorazit velký dům hrůzy v podobě perníkové chaloupky a budeme mít dva vodní autodromy, tudíž lidé budou moci s autíčky jezdit i na vodě. Potom pochopitelně koníci, motorové tančíky pro kluky a samozřejmě stánky, perníčky a všechno to, co dělá pouť poutí. Pouť musí být hezká, veselá a atrakce musí být rozmístěny tak, aby nebyly pořád stejné. Je to vlastně takové malé městečko s různými ulicemi a s různým sortimentem pro návštěvníky. Ještě bych zmínil den pro hendikepované, kdy budou mít zdravotně postižené děti 14. března od 11 do 15 hodin atrakce zdarma a potom bude na Křižíkově fontáně koncert, na kterém přislíbil účast Michal David.
Odkud odevšad atrakce jezdí?
Z Holandska, ze Slovenska, z Polska, z Itálie…
S Matějskou jste začínal před více než padesáti lety. Je mezi atrakcemi některá, která tu byla celou dobu?
Ano, jsou tu takové. Leckdy už původní provozovatelé umřeli a jezdí sem jejich děti, které už samy mají vnoučata. Nějaký pátek už tu přece jenom jsem.
Dá se říct, že povolání světských se dědí?
Ano, je to často taková tradice. Ale je kolem toho hodně práce, proto mnoho mladých už toho postupně nechává. Člověk musí být řidič, údržbář, mechanik, montážní dělník, zkrátka musíte zastávat hodně profesí a navíc pracujete pořád, o víkendech, neznáte dovolenou. Někteří lidé proto kolotoče opouštějí a mají třeba autobazary, zámečnické dílny, autoopravny, pronajímají nebytové prostory a podobně.
Může se stát, že kolotoče jednou zmizí?
Úplně asi nezmizí, ale mohou odjet do zahraničí, zvlášť když u nás stát vymýšlí takové věci, jako registrační pokladny. Provozovatel je rád, že to sám s rodinou utáhne a ne aby ještě musel platit někoho, kdo bude kasírovat. Nebo stánkař, který zároveň připravuje a obsluhuje. Pokud by měl kasu, tak riskuje, že mu ji někdo ukradne i s penězi. Prostě pro lidi bude jednodušší odjet třeba do Holandska nebo do Itálie, kde žádné kasy nejsou. A naopak třeba Holanďané sem přestanou jezdit.
Znamenal pro kolotoče změny i třeba vstup do EU?
To víte, že ano. My máme asociaci, které jsem prezident a jezdím na schůze třeba do Německa. Přijímáme bezpečnostní předpisy z EU, které potom všem provozovatelům vysvětlujeme.
Máte v oblibě spíše starší nebo modernější atrakce?
Lidi se diví, proč sem beru třeba labutě, střelnice nebo starou dobrou lochnesku, když už je řada moderních atrakcí. Ale když se podíváte na poutě třeba v Holandsku nebo v Německu, tak tam si klasických atrakcí váží jako zlata. Po revoluci je tady všechny skoupili a odvezli do Německa, včetně klasických maringotek.
Zájem je tak i o klasické atrakce?
Přijde třeba dědeček s vnoučátkem a jde se samozřejmě raději svést na labutě, než na centrifugu. Zavzpomíná na to, jak byl mladý a také se na nich vozil. Nebo třeba lochneska, ta je více než sto let stará, jde o nejstarší atrakci. Ale dneska už máte zase co dělat, abyste našel obyčejnou houpačku nebo řetízák, i když teď už je začali zase vyrábět.
A dá se určit nejoblíbenější atrakce?
To je takový průřez. Máte to, jako když jdete do kina, také si vyberete film, který vás zajímá. Člověku nemůžete určovat, jestli půjde na řetízák, na kolotoč nebo na horskou dráhu. On si to tu projde a sám si vybere podle toho, co ho baví a také podle ceny. Nutno dodat, že v porovnání se západní Evropou jsou u nás atrakce pořád velmi laciné.
Vyrábějí kolotoče i Češi?
Ano, a dneska už vypadají tak, že je pomalu nerozeznáte od holandských. Rudolf Kamenický má v Ostravě fabriku a vyvážejí stroje do Německa, do Holandska a podobně. V Ostravě vyrábí velké atrakce i Holanďané.
Kdybych se teď rozhodl, že chci jezdit s kolotoči, nebude to problém?
Koupit si ho může každý třeba na leasing, pak už stačí si jenom založit živnost. Ale je potřeba mít s ním určitou praxi a zkušenosti, je to konec konců těžké zařízení.
A jak jste se k poutím dostal vy?
Já jsem dělal šest let u Jáchymovských dolů a měl jsem státní zkoušky na buldozery, bagry, jeřáby a další podobnou techniku. Pak jsem tady v Praze v Měcholupech kopal s bagrem, rok a půl jsem bydlel v hotelu Tichý. No a během té doby jsem chodil na Matějskou, kde moje žena pracovala v kanceláři. Nakonec jsem si ji namluvil a přiženil se.
A jak jste se ocitnul v čele Matějské?
V té době, co jsem se sem přiženil, magistrát nakoupil atrakce horskou dráhu, autodrom, dětský kolotoč, twister a podobně. Když vše sem přišli Italové stavět, motal jsem se okolo. A protože jsem rozuměl hydraulice, se kterou jsem předtím dělal, tak jsem se do montáže zapojil a nakonec mě Italové doporučili jako vedoucího. Potom jsem dělal dvacet let i výjezdy do zahraničí přes Pragokoncert se zpěváky, kouzelníky a podobně. Tehdy jsme třeba museli zařídit i školu pro první nebo druhý stupeň, jinak by stát rodiče s dětmi nepustil ven. Bylo to takové město na kolečkách. Dělali jsme i lunapark na olympiádě v Rusku.
Když se vrátíme do současnosti, Praha 7 si stěžuje na hluk na Výstavišti, je to podle vás opodstatněné?
Sám se divím, u nás se pořád řeší, co na Výstavišti smí a nesmí být. V Německu nebo v Holandsku jsou poutě umístěné přímo vedle kostelů na náměstí. Lidem to zakrývá okna, ale je to jenom na týden a nikomu to nevadí. V každém případě děláme každý rok měření hluku. Určité problémy budou vždycky, ale větší hluk dělají tramvaje a náklaďáky, co jezdí kolem. Tramvaje navíc jezdí do rána, tady je klid už v osm, i když je provoz do devíti. Pouť je samozřejmě akce a bez muziky se neobejde, to je jasné, ale je jenom jednou za rok. Když to lidé trpěli 421 let, tak to vydrží i teď. Nehledě na to, že tady kolem zas tolik lidí nebydlí. Navíc, když je třeba koncert na Letné, je to mnohem větší hluk.
Čtěte také: Letošní Matějská pouť přivítá zájemce od 20. února
