Nový výstavní prostor vznikl proměnou Zengerovy transformační stanice. I proto se první expozice věnuje elektřině. Zájemci mají mimo jiné šanci prozkoumat historii původní stavby ze třicátých let 20. století v podání architekta Viléma Kvasničky. Český architekt tehdy vsadil průmyslový provoz do budovy koncipované téměř jako městský palác splývající s historickou zástavbou Malé Strany. Středobodem přehlídky je příběh o tom, jakou roli sehrály elektřina a moderní technologie nejen v rozvoji „Zengerovky“, ale rovněž v dějinách celé Prahy.

„Investorem stavby Zengerovy trafostanice tehdy byly Elektrické podniky hlavního města Prahy, které se razantně podílely na přerodu provinčního města v moderní metropoli. Progresivní městská firma zabezpečovala nejen výrobu a distribuci elektřiny, ale zajišťovala také veřejnou dopravu,“ prozrazuje kurátorka výstavy, historička architektury Vendula Hnídková.

„Pro spolehlivý provoz tramvají a dodávky energie musela být po celém městě vytvořena síť transformačních a měnících stanic, které elektřinu rozváděly ke koncovým uživatelům v potřebném napětí,“ dodává s tím, že novostavba na Klárově se stala uzlovým bodem pro rozsáhlou oblast historické Malé Strany a Hradčan, ale i pro dynamicky vznikající čtvrti na severozápadě Prahy.

Světelně pohyblivé sochy

Návštěvníci proniknou hlouběji i do odkazu života a díla Zdeňka Pešánka, vizionáře kinetického umění, který právě pro čelní fasádu Zengerovy trafostanice v letech 1932–1936 navrhl cyklus monumentálních světelně-kinetických plastik s názvem Sto let elektřiny.

Světelně pohyblivé sochy koncipoval Pešánek jako oslavu elektrického věku. V roce 1937 za ně sice získal mimořádné ocenění na Světové výstavě v Paříži, po návratu do Prahy se však jejich stopa vytrácí a na průčelí Zengerovy trafostanice nakonec nebyly nikdy osazeny. Nyní se do Kunsthalle Praha alespoň symbolicky vrátí prostřednictvím speciální velkoplošné projekce v rámci tohoto multimediálního výstavního projektu.

Moderní galerijní prostředí

Zahajovací výstava je složena i z mnoha výpůjček od více než šedesáti soukromých osob a významných institucí včetně německého ZKM, britské Tate nebo francouzského Centre Pompidou.

Samotná myšlenka Kunsthalle Praha se zrodila v roce 2015, kdy manželé Petr a Pavlína Pudil v rámci své nadace The Pudil Family Foundation zakoupili chátrající transformační stanici na pražském Klárově s cílem proměnit ji v Kunsthalle Praha.

„Po více než šesti letech plných plánování, rekonstrukce a vytváření programu jsme nadšeni, že konečně můžeme otevřít dveře veřejnosti,“ říká ředitelka Kunsthalle Praha Ivana Goossen.

„Zahájit s tak ambiciózní mezinárodní výstavou, jakou je Kinetismus, by nikdy nebylo možné bez našeho týmu, celé řady spolupracovníků až po majitele uměleckých děl. Důvěřovali nám ještě v době, kdy jsme byli teprve na začátku, kdy jsme měli jen chátrající dům, v rukou pár architektonických výkresů a v očích jiskru,“ dodává. Výstavní prostor má 5 687 metrů čtverečních a nabízí tři rozsáhlé galerijní prostory, obchod, bistro i kavárnu s historickou terasou s výhledem na Petřín a Pražský hrad.

Protest odpůrců tržního hospodářství

Asi tři desítky lidí se v úterý večer sešly před budovou nové galerie a protestovaly proti údajnému propojení peněz z podnikatelské činnosti zakladatele galerie Petra Pudila a světa umění. "Petr Pudil pro nás představuje kapitalistického podnikatele a zosobňuje systém, který stojí za hlubokými sociálními nemravnostmi současného světa. Petr Pudil nestojí o blaho, jak tvrdí, ale stojí naopak o zhodnocení vlastního majetku a o symbolický statut, který vybudoval na dohled od Pražského hradu," uvedla podle ČTK jedna z řečnic.

Podnikatel Pudil se v roce 2005 zúčastnil odkupu Mostecké uhelné společnosti od skupiny Appian Group. V roce 2010 svůj podíl prodal společnostem Pavla Tykače. Pudil se nepodílel na privatizaci Mostecké uhelné společnosti a nebyl souzen v žádném z procesů, které se privatizace týkaly.

"Tak jako mnoho jiných muzeí a galerií na světě se i Kunsthalle v pozici nezávislé a neziskové instituce stává terčem kritiky spojené s jejím financováním," řekl ČTK za vedení Kunsthalle Ondřej Čížek.

"Kunsthalle Praha je od počátku financována ze soukromých zdrojů, které do okamžiku otevření pocházejí primárně ze zdrojů zakladatele, nadace The Pudil Family Foundation. Její spoluzakladatel Petr Pudil v současné době podniká v mnoha oblastech, od obnovitelných zdrojů energie přes nemovitosti, chemii až po investice do mladých firem v biotechu. Svůj podíl v uhelné společnosti Czech Coal získal až po její privatizaci a následně ji prodal v roce 2010, tedy šest let před pařížskou dohodou o změně klimatu. Jedním z hlavních důvodů prodeje byla právě environmentální politika zemí Evropské unie," uvedl Čížek.