Smetana (*1960) kreslí od 80. let výhradně mikrotužkou. Zaměřuje se především na portréty a zátiší. Zátiší jsou poskládaná z předmětů běžně se objevujících v jeho každodenním životě a portrétní obrazy v životní velikosti představují osoby autorovi blízké – přátele a členy rodiny.

Smetanův kreslířský rukopis je snadno rozpoznatelný a až hyperrealisticky detailní. Své obrazy buduje jednotlivými malými čárkami, mechanickým procesem a důležitým prvkem při jeho tvorbě je pro něj trvání času.

Kresby Tomáše Smetany jsou odrazy minulosti, na některých jeho obrazech se objevují stále ty samé prvky – prvorepublikový koberec, kubistický psací stůl, odkládací stolek, židle, věci, ke kterým má určitý vztah. V těchto věcech vidí příběhy, které se váží k jeho kresbám, a dává jim nový život. Soustředěně zkoumá hranice reality a fikce, od naturalistických kreseb pomalu přechází až k realistickým, stále však v té samé tradici. Autorova meditativní tvorba vybízí k rozjímání, přemýšlení i prožívání.

„Nekreslím proto, abych nakreslil obraz, kreslím, abych cítil, jak čas plyne. Hlavní je naplnit den nějakou činností… Je to určitý velmi pomalý způsob, jak se smířit s vlastními myšlenkami. Nejde mi ani tak o kresbu, je to spíše kontemplace, způsob, jak být přítomný. Jde o zážitek z toho, že trávím hodinu za hodinou na tomtéž místě. V kresbě se to odráží. Pomalost, proces zrání a proces myšlení jsou důležité," říká autor o svém počínání.

V roce 1985 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1990 díky grantu francouzské nadace pobýval delší čas v Paříži. V současné době žije a pracuje v Kutné Hoře.