Všechno přitom začíná docela nenápadně, je běžný pracovní den. Kriminalista Viktor Mojžíš (David Švehlík) doprovází svou dcerku na hřiště, kde ji napadne rotvajler. Neváhá a psa zastřelí. Bohužel ale při tom nešťastnou náhodou postřelí i jeho majitele Jindřicha Oseckého (Martin Finger).

Když vyjde Mojžíš po letech z vězení, kde si odpykával trest, je bez práce. Manželka, která se s ním rozvedla, po něm požaduje dlužné výživné na dceru a Oseckému, jenž skončil po incidentu na invalidním vozíku, musí splácet odškodné.

Jeho bývalý kolega od policie Taraba (Martin Pechlát) mu sice sežene práci v soukromé bezpečnostní agentuře, ale na splacení všech dluhů peníze nestačí. V téže době na německé dálnici uprchne svým pasákům těžce zubožená dcera Jindřicha Oseckého Klára (Elizaveta Maximová), která byla několik let nezvěstná.

Byl na mě hodný

Ocitá se v nemocnici a následně v domácí péči rodičů. S nikým se ale nebaví, je uzavřená do sebe, nikdo netuší, co se jí honí hlavou. Reaguje až při pohledu na fotografii, na níž je zvěčněná se svým někdejším partnerem z tanečních, Lukášem Kulhánkem (Vojtěch Vondráček), který zároveň řídil auto, z něhož se jí podařilo utéct. „Luki! Byl na mě hodný,“ sténá Klára.

Podle její představitelky je důvodem, proč Klára Osecká nemluví, že o pomoc křičela mnoho let, ale nikdo ji nezachránil.

„Nejtěžší pro mě bylo žít na place jako takové zvířátko, které se řídí jenom základními pudy, a zároveň pracovat s křehkostí a zranitelností. Fyzickou náročnost role jsem si uvědomila několik dní po skončení natáčení, kdy mi došlo, že jsem najednou nemohla kvůli neustálé shrbenosti dosáhnout rukama ani na lýtka,“ uvádí na adresu své úlohy Elizaveta Maximová.

Jak Kláru ztvárnit, konzultovala s psycholožkou, která pracuje nejen s oběťmi, ale i pachateli únosu. „Procházely jsme společně scénář, mluvily o jednotlivých situacích, formách následné léčby. Díky tomu jsem mohla nahlédnout pod pokličku duše člověka, který přežije nepřežitelné,“ doplňuje herečka.

Strach ze všech

Krušnou cestu ke kýženému uchopení role Klářina únosce a pasáka ušel i jeho představitel Vojtěch Vondráček. „Nevěřil jsem, že nenajdeme jediný moment, ve kterém by se mohlo v postavě Lukáše Kulhánka objevit malé světýlko a obhájit jeho chování, ale opravdu nenašli,“ uvádí. „Cesta k tomu, jak ukázat skutečného sígra, kterému bych sám měl chuť dát pár facek už od prvního pohledu, vedla přes strach. Strach ze všech, ze všeho a především strach z nevyzpytatelnosti vlastního chování.“

Coby Lukáš působí neotřesitelně, má přece dobrého právního zástupce. A policie nemá dostatek důkazů jej obvinit. Když ale Klářina matka (Zuzana Mauréry) zjistí, že jejich rodinu sleduje, rozhodne se s manželem vzít spravedlnost do vlastních rukou. Osudy Oseckých a Viktora Mojžíše se tak po letech znovu nečekaně protnou.

Drama Stockholmský syndrom, odkazující k dívčině závislosti na únosci, natočil podle scénáře Miroslava Sovjáka režisér Dan Svátek, který se k televizní tvorbě vrátil po celovečerním snímku Úsměvy smutných mužů.

„K postavám jsme se dostali velmi blízko, a tak je těžké se přiklonit na stranu jedné či druhé. Lákalo mě, že o vině či ne vině každé z nich si rozhodne divák sám,“ říká režisér.