Ve čtvrtek 28. května se v ní ve Stavovském divadle objeví například Kateřina Winterová, Martin Pechlát, Lucie Žáčková, Jana Preissová a Antonie Talacková.

Příběh v překladu Petra Štědroně zabírá časové období od nástupu fašismu až po nedávnou minulost. Týká se násilného vysídlování, zabavování majetků i jejich opětovného navracení, tedy témat, která rezonují i v Česku. „Na pozadí privátních osudů vypráví o velkých dějinách. Přesto text paradoxně obsahuje i humor," řekl Dočekal na pondělní tiskové konferenci v Praze.

Podle dramaturgyně Ivy Klestilové je už z názvu hry zřejmé, jak málo síly k jednání se v jednotlivých lidech skrývá. Jeden dům je za časů národního socialismu v 30. letech židovskými vlastníky nuceně odprodán jedné německé rodině.

Následuje bombardování Drážďan a sebevražda nového majitele. Jeho žena a dcera přežijí, v roce 1953 ale z NDR vzniklé v důsledku války uprchnou. V roce 1978 svůj bývalý dům, v němž mezitím bydlí cizí lidé, navštíví. V roce 1993 je už ona dcera matkou a do domu se nyní vracejí s babičkou.

Emocionální význam

Autor prý chtěl tuto hru napsat už dávno, protože má hodně společného s ním i jeho rodinou. „Do textu se vlévá spousta příběhů, které znám od babičky a rodičů, od spřátelených rodin. Chtěl jsem především vyprávět věci, které pro mě získaly nějaký emocionální význam, protože se jimi zaobírám od dětství," komentoval její téma.

Podle Dočekala je na hře přitažlivé téma paměti, která si různě upravuje minulost. „Německá moderní historie, zejména odehrává-li se příběh v Drážďanech, je zároveň historií středoevropskou a tudíž částečně i naší. Naším tématem jsou, či by měly být, jizvy a závaží minulosti. Nestrávená a nezpracovaná minulost se stále vrací, jako kdyby nám něco leželo v žaludku," uvedl.

Dočekal na podzim nastuduje ještě v Maďarsku Kafkovu Ameriku a pak bude režírovat v opeře české první scény. Jeho nástupce v roli šéfa činohry je Daniel Špinar.