I když má divadelní podnikání v genech, neboť jeho pradědeček Ondřej Červíček obdržel koncesi k provozování kočovné divadelní společnosti už v roce 1883, přiznává, že jeho představy o svobodě, kterou mu to přinese, byly naivní. „Je to především velká odpovědnost, která mě svazuje. Ale přesto bych neměnil," dodal.

„Naše scéna existuje bez doací – a přitom zaměstnává na 130 lidí patřících mezi špičku. Ročně máme 320 představení, z nich až 70 na zájezdech. Naším rekordem jsou čtyři představení v jednom dnu na čtyřech místech v republice," doplnil Hrušínský.

Má rád produkčně náročné úkoly. „I proto jsme spolupracovali s Janem Třískou, proto ho tady teď nahradí Milan Kňažko. Zkrátka – mám rád velké výzvy," řekl v souvislosti se změnou obsazení v inscenaci Shylock, jejíž premiéra byla přesunuta na příští rok. „Bude už třiatřicátou v pořadí. Neradi se s nimi loučíme, protože diváci na ně stále chodí a máme je rádi. Důvod je však prozaičtější – nemáme kam dávat kulisy," řekl herec, na jehož kontě je 125 rolí ve filmu a v televizi.

Jezerka má tak trochu rodinný charakter, když se spolu s principálem na inscenacích herecky podílejí jeho žena Miluše Šplechtová či dcera Kristýna Hrušínská. A další dcera Bára se zabývá inzercí a coby grafička i plakáty. Když Hrušínský přebíral Jezerku, tak se vlastně vracel – bydlí totiž nedaleko a coby osmiletý kluk tu hrál ve školním představení skřítka. Fousy „až na zem" mu prý jeho otec Rudolf Hrušínský půjčil z fundusu Národního divadla.

O Janu Hrušinském

Hrušínský byl po absolutoriu na pražské konzervatoři v letech 1976 až 1984 členem ústeckého Činoherního studia. Pak hrál v Realistickém divadle, Divadle bez zábradlí či v ABC. Na stříbrném plátně se poprvé objevil jako šestiletý ve snímku Pohádka o staré tramvaji. Bylo mu teprve deset, když ho otec obsadil do Turgeněvova Měsíce na vsi.

Vzápětí hrál v Shakespearově Zimní pohádce a pak v Giraudouxově Bláznivé ze Chaillot. „Díky tomu jsem se potkal s báječnými herci jako byli Karel Höger, Jiřina Šejbalová a řada dalších z té slavné staré gardy, s nimiž jsem stál na jevišti. Vzpomínám rád na báječnou atmosféru v klubu Stavovského divadla, který byl doslova napěchován hereckými osobnostmi," dodal.

Do činohry české první scény se vrátil v polovině 90. let v Shakespearově Cymbelínovi a ve Feydeauově frašce Leona si pospíšila. Teď točí filmovou pohádku Řachanda. „Scénář se mi líbí, snímek v režii Slovenky Marty Ferencové se v kinech objeví na jaře 2016," řekl Hrušínský. Podle něj na nějaká životní kréda během těch šesti desítek let nebyl čas. „Mojí teď největší ambicí je nemít žádné přehnané ambice," dodal s úsměvem.