Kaple sv. Kříže Menšího na nároží Konviktské ulice je jednou ze tří pražských románských rotund z přelomu 11. a 12. století. Dnes je obklopena rozsáhlou výstavbou, ale ani v době svého vzniku, ve 12. st., nestála úplně osamocena. Nedaleko ní byl kostel sv. Martina ve zdi, kostel sv. Jana Na Zábradlí a další. Rotunda stála v blízkosti mezinárodního tržiště a zdejší osídlení mělo charakter nevelkých osad nebo ohrazených dvorů.

Utopená na kříži

V dávných pohanských dobách tu prý byl rybník a několik rybářských chatrčí. Šířící se křesťanství mělo mezi lidmi mnoho odpůrců, a proto naprosté zděšení vyvolala zpráva, že jedna ze zdejších dívek se nechala pokřtít. Její rodiče, kteří lpěli na víře svých otců, dívce domlouvali, aby se vrátila k jejich víře, ale veškeré domluvy byly málo platné. Neprospěly ani hrozby a pronásledování rodiči i ostatními obyvateli. Děvče pevně setrvalo na křesťanské víře. Zoufalí rodiče se proto rozhodli, že dceru utopí v místním rybníku.

Dívku přivázali na improvizovaný kříž a v noci ji hodili do rybníka. Ale stal se zázrak! Ráno stál kříž s mrtvou dívkou vztyčen uprostřed rybníka, jen tak volně na vodní hladině. Lidé rybník vypustili, nešťastnici křesťansky pohřbili a rybník zasypali. Na jeho místě pak záhy postavili prostý kostelík a v něm zaujímal čestné místo onen dřevěný kříž.

Uplynulo mnoho let a nejbližší okolí staré rotundy se změnilo k nepoznání. V podélném domě vedle kaple byla hospoda, které se podle jejího majitele říkalo U Jezurů. Hospoda měla nejhorší pověst neřestného brlohu ,, dobrosrdečných sester“, jak Pražané rádi vtipkovali, tak zvaných nočňátek. K nim patřila i dívka, která byla známa pod přezdívkou jikavec. Jednou v noci vyšla na malý dvorek nadýchat se čerstvého vzduchu a uviděla muže, celého porostlého srstí s kudrnatými vlasy a dlouhými vousy, který se k ní rychle blížil. Děvče vykřiklo a skokem bylo zpět v lokále. Když se ho přítomní ptali, co se stalo, vyráželo ze sebe jen příšerné ji-ji-ji. Rozjaření návštěvníci se mu vysmáli, ale ona přezdívka už děvčeti zůstala.

Dívce vlasy zbělely…

Uplynulo několik dní a tajemná obluda se znovu objevila. V noci přepadla jikavce na lůžku a začala ho škrtit, až ztratil vědomí. Ráno ho našli lidé na schodech. Na hrdle měla modré pruhy po škrcení, ukousnutý nos a vlasy jako čerstvě padlý sníh. Noční přepadení jikavec ale přežil. Dívka od Jezurů odešla a pak se prý živila poctivou prací. Noční obluda ale hospodu neopustila. Nočňátkům se prý zjevovala na schodech, v jizbách i na dvoře. Sice jim neubližoval, ale ta se hospodě U Jezurů přesto začala vyhýbat jako živému ohni. Záhadný chlupáč se proto začal zjevovat v podobném brlohu u Silbernáglů, zřízeném z bývalého kostela sv. Jana. Chlupáč podle lidového podání pocházel z Vltavy a podle mínění některých lidí to byl duch, který trestal hříchy proti svatému přikázání.

Podle pověsti jsou pod kaplí rozsáhlé sklepy s rakvemi, ve kterých nebožtíci leží jako živí a hlídají poklady určené příštímu českému králi.

JAROSLAV WIMMER