Šedivý se celý život věnoval zahraniční politice, po revoluci vstoupil do služeb diplomacie, zasloužil se o odchod sovětských vojsk z Československa či vstup České republiky do NATO. Ve věku 93 let zemřel v sobotu 28. ledna.

Všemi etapami jeho života se prolínalo několik konstant - za všech okolností studoval, četl, psal, překládal, sportoval, byl věrný svým zásadám, zavzpomínal během obřadu na Šedivého jeho syn Jiří. Připomenul léta, kdy byl otec vězněn a potom za normalizace pracoval léta jako dělník, i na pozdější období.

Naposled se s Šedivým přišli rozloučit bývalí ministři zahraničí Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra či Tomáš Petříček. Ze současné vlády se obřadu zúčastnila ministryně obrany Jana Černochová. Na rozloučenou mu zahrál a zazpíval píseň Život je jen náhoda hudebník Janek Ledecký.

Jaroslav Šedivý se narodil 12. listopadu 1929 v Praze. Vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1954 nastoupil do Slovanského ústavu Akademie věd, od roku 1957 působil v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Praze. Založil odborný časopis Mezinárodní vztahy a tři roky byl jeho šéfredaktorem.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl vyloučen z komunistické strany, do níž vstoupil v lednu 1948. Musel nedobrovolně odejít z Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Kvůli svým postojům strávil šest měsíců ve vazbě a poté byl podmínečně odsouzen za podvracení republiky.

Během normalizace pracoval jako dřevorubec, řidič kamionu a až do roku 1988 jako čistič oken. Publikoval řadu samizdatových studií. V tomto období také napsal dvě historické knihy pod jmény dvou svých přátel.

Krátce před listopadem 1989 začal pracovat v Prognostickém ústavu Akademie věd, kde se tehdy připravovala prognóza ekonomického vývoje v Československu. V prosinci téhož roku přešel na ministerstvo zahraničí jako poradce ministra Jiřího Dienstbiera. V červnu 1990 se stal československým a později českým velvyslancem ve Francii, po pěti letech se stal velvyslancem v Belgii a Lucembursku.

Současně zastupoval české zájmy v NATO. V Bruselu se věnoval jednání o vstupu ČR do Severoatlantické aliance. V letech 1997 až 1998 byl ministrem zahraničních věcí ve vládě Josefa Tošovského, v letech 1999 až 2002 velvyslancem ve Švýcarsku.

Šedivý byl nositelem vysokých francouzských vyznamenání - Řádu čestné legie a Národního řádu za zásluhy. Prezident Václav Klaus mu udělil medaili Za zásluhy. Léta předsedal Společnosti Jana Masaryka, přednášel mezinárodní politiku a diplomacii na Filozofické fakultě UK.

Byl autorem řady knih, v nichž se zabýval například zákulisím polistopadové zahraniční politiky, diplomacií, historickými událostmi či působením v roli velvyslance v Paříži. V roce 2012 vydal i rozsáhlé paměti nazvané Jaroslav Šedivý: Mé putování zmateným stoletím.