Mezi významné počiny patří Čechovův Strýček Váňa, Shakespearův Cymbelín, Ibsenova Divoká kachna či Eurípidova Médeia. Ohlas měla i hra Rock'n'roll britského dramatika Toma Stopparda. Rajmont byl uměleckým šéfem osm let, přivedl například Miroslava Donutila, který od roku 1994 exceluje v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů.

V čestné stráži u katafalku s rakví se vystřídali členové i z dalších pražských a mimopražských scén. Mezi záplavou květů byly věnce rodiny, ministerstva kultury, Národního divadla, Divadla na Vinohradech, Palmovky, Švandova divadla, Divadla Bez Zábradlí, scén z Liberce a Hradce Králové, divadelní fakulty v Praze, Herecké asociace a Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Nelze zapomenout

Prvními smutečními řečníky byli ředitel Národního divadla Jan Burian a šéf činohry Daniel Špinar. Upozornili na to, že Rajmont byl nepřehlédnutelnou osobností generace, která dokázala provést české divadlo dobou normalizace se ctí a stvořit inscenace, které inspirovaly a učily, proč a jak má smysl divadlo dělat. „Na Ivana, jeho tvorbu, přátelství a sílu nelze zapomenout," řekl Burian.

Posledními režiemi Ivana Rajmonta byl Goethův Faust inscenovaný pro Malé divadlo „domovské" liberecké scény či hra Pavla Landovského Hodinový hoteliér. Měla premiéru ve zkušebně Divadla na Vinohradech loni na podzim. V roce 2013 zaujal komedií Ruská zavařenina v ostravské Aréně; v anketě Divadelních novin se stala Inscenací roku.

„Šéf a člověk Rajmont byl všem partnerem. Vydával se pro divadlo i při svém boji s nemocí, a to do poslední chvíle," řekl dramaturg Martin Urban, když připomněl jeho působení na postu uměleckého šéfa libereckého Divadla F. X. Šaldy. Zazpívat svému pedagogovi pak přišli studenti DAMU; v jejich podání zazněl i úryvek z Camusova Mýtu o Sisyfovi.

Nesnadná cesta

„Sám jsi měl život složitý, byl jsi rváč, rebel, šel jsi vždy přímo, rovně a to se ti vracelo. Prožil jsi vrcholy i velkou nepřízeň jako každý, kdo svou cestu nemá snadnou. Naučil jsi mě, že cenu má jen cesta nesnadná, jen ta má cíl," uvedl nad rakví syn zesnulého Filip Rajmont.

Během smutečního obřadu se na plátně objevila montáž snímků z Rajmontových inscenací i z jeho profesního a soukromého života. Ze záznamu zazněla písnička Radůzy Tam pod Ještědem a Bulisův Anděl radosti. Operní pěvec Jiří Sulženko vystoupil s árií z Verdiho Dona Carlose a Jiří Schmitzer se doprovodil na kytaru v písni Kaluž.

Když rakev za zvuků písničky Leonarda Cohena Show Me The Place opouštěla scénu, rozlehl se zaplněným hledištěm dlouhotrvající potlesk. Přítomní tak poděkovali režisérovi, který měl rád herce - a oni měli rádi jeho.

Čtěte také: Zemřel Ivan Rajmont, režisér legendární inscenace Sluha dvou pánů