Turné obnovených Faith No More nemohlo Česko minout. I v dobách svojí největší slávy u nás kapela hrála obzvlášť ráda.

Ostatně koncertní šňůra pojmenovaná The Second Coming (Druhý příchod) se soustředí především na Evropu, kde má skupina kultovní postavení. Doma v USA nejsou Faith No More proroky.

Když u nás v roce 1992 hráli Faith No More jako předkapela strahovského koncertu Guns N‘Roses, podařilo se jim doslova „ukrást show“ a smést hlavní hvězdy z pódia. Vzpomínky na neuvěřitelný energetický nápor následujících samostatných koncertů v tehdejší Velké sportovní hale nevybledly dodnes. Naposledy u nás Faith No More zazářili rok před svým rozpadem na Trutnov Open Air Festival 1997.

Smíchej a povař

Faith No More vznikli v roce 1981 především z iniciativy baskytaristy Billyho Goulda a receptem na slávu se jim stalo nevybíravé míchání žánrů. Vytvořili amalgam metalu, funky, hip hopu, punku, art-rocku, popu i názvuků jazzu a jejich pejsko-kočičkovský dort byl nejen soudržný, ale i překvapivě dobře stravitelný. Kapele navíc nikdy nechyběl smysl pro humor i (sebe)parodii.

Jako pytel blech ovšem působila sestava skupiny. Drží její pevné jádro, které uvidíme i v Praze a které krom Goulda od počátku tvoří bubeník Mike Bordin a klávesista Roddy Bottum. Ale sotva se Faith No More výrazněji prosadili díky druhému albu Introduce Yourself (1987), kvůli problémům s alkoholem dostal vyhazov zpěvák Chuck Mosley. Ošemetná záležitost s výměnou frontmana však dopadla dobře. Neposedný Michael Patton svého předchůdce předčil a právě on nazpíval i největší hit kapely Epic z dodnes svěže znějícího alba The Real Thing (1989).

Výměnou zpěváka personální potíže neskončily. Po ostré hádce se s kapelou v roce 1993 rozešel i kytarista Jim Martin. Chybí i v letošním obsazení. V Praze uslyšíme hráče „pozdní“ sestavy Jona Hudsona.

„Členové Faith No More byli vždy stejní schizofrenici jako jejich hudba, udržet kapelu sedmnáct let dalo sakra zabrat,“ posteskl si zakladatel Gould na stránkách kapely, která se rozpadla v roce 1998. O možnosti dát se znovu dohromady nechtěl nikdo ze znesvářených muzikantů ani slyšet.

Rozbij a slep

Zpěvák Patton vysvětloval důvody rozpadu úplně jinak. „Začali jsme dělat blbou hudbu,“ prohlásil lakonicky. Přeháněl, i když pátá deska King For a Day… Fool for a Lifetime (1995) z komerčního hlediska propadla a poslední titul Album Of the Year (1997) zaznamenal pozitivní ohlas jen v několika evropských zemích.

Labutí píseň Album Of the Year byla ovšem zvláště zajímavá pro české fanoušky. Na obalu desky se objevila fotografie Tomáše G. Masaryka i záběry z jeho pohřbu. Faith No More vysvětlili námět obalu jako „symbol konce zlatých časů“.

Pověsti o obnovení skupiny začaly prosakovat na veřejnost koncem loňského roku, ale ještě 10. prosince 2008 Billy Gould v rozhovoru pro magazín Ultimate Guitar razantně popřel, že by Faith No More cokoliv plánovali, prý spolu nemluvili několik let. V únoru už ale bylo vše jinak, pánové si plácli a ohlásili evropské turné.

Faith No More rozhodně neztratili schopnost překvapovat.

TOMÁŠ S. POLÍVKA