Měli pánové tendenci v inscenaci, v níž se to hemží lesními skřítky, elfy a mileneckými páry, něco poopravit? A v jaké atmosféře probíhaly oprašovací zkoušky?
„Poopravovat jsme nic nechtěli. Spíš doufáme, že se po roce sejde znovu parta lidí, které těší, že tráví svůj čas spolu. Minulý rok byla po celou dobu neuvěřitelně inspirativní a pozitivní atmosféra. Bylo vidět, že si herci navzájem váží jeden druhého a že mají radost ze hry. Že jsou si inspirací. A to se myslím přeneslo i na diváky. Tak jen doufám, že se po roce nic nezmění," říká Lukáš Trpišovský.
V případě Snu jste se poprvé na jevišti „utkali" se Shakespearem. Dokázali jste, že lze spojit hravou zábavnost s uměleckou ambicí, a vytvořili jste podívanou, která si vysloužila pochvalné kritiky. Když se ale vrátíme na samotný začátek jak jste reagovali, když jste nabídku na tuto režii dostali?
Byli jsme překvapení. S Martinem režírujeme kdeco cirkus, loutkové divadlo, taneční divadlo, balet, operu, symfonický orchestr , ale nejsme považováni za specialisty na činohru, přestože jsme jich už také pár udělali. Takže jsme byli opravdu překvapení a já si vzpomněl, jak jsem před deseti lety stál na piazzetě Národního divadla a hádal se s Lucií Bělohradskou (režisérka, scenáristka), že inscenovat Shakespeara je v dnešní době plné jiných témat muzeální. Podezřívám ji, že to ona stála za nabídkou shakespearovských slavností. A dnes jí za to děkuji, protože jsme si to maximálně užili.
Právě Snem noci svatojánské byla v roce 1990 založena tradice shakespearovských slavností v režii Jana Kačera v něm tehdy jako Puk vystupoval Miloš Kopecký. Jste rádi, že na vás „padla" právě tato hra? Nebo být po vašem vybrali byste si raději pro režii jinou?
Nedávno jsme režírovali Dona Giovanniho ve Stavovském divadle, a kdybychom mysleli na tu váhu svěřeného úkolu, tak bychom se zbláznili. A se Snem na shakespearovských slavnostech to bylo podobné. Osobně bych si tuto komedii k režii nevybral, ale až během zkoušení jsem zjistil, jak je to geniálně napsané, jak ten Shakespeare dokonale znal reakce diváků, jak je to zkrátka živé a vtipné. To nebyl ten Shakespeare, kterého jsem znal ze školních lavic.
Loni při setkání s novináři jste prohlásili, že zásadní inspirací pro vaši práci se vám stal dvorní překladatel Shakespearova díla Martin Hilský. V čem?
Pan profesor je inspirací sám o sobě. Klidný, laskavý, trpělivý a zapálený pro věc. Nic nevnucuje, jen tak povídá. O tom, jak on sám překládal Shakespeara, a samozřejmě o alžbětínské době. Nás zaujalo hlavně to, že Sen byl napsán a poprvé uveden pro příležitost svatebních oslav, tedy ne pro divadlo. A skutečně tento detail tomu roztříštěnému textu najednou dává smysl. Je to zábavná demonstrace toho, jak to vypadalo, když jsme byli zamilovaní, jak vypadá ta tajemná magická svatební noc, její rituál, a jak to vypadá v manželství po dvaceti letech. A celé je to umocněné tím, že se to hrálo pro dvojici novomanželů, kteří právě vstupovali do nové etapy svého života. To je přeci až pohansky rituální!
close
zoom_in
SKUTR, tvůrčí tým, zkušená kreativní dvojice, kterou tvoří (zleva) Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Autor: SCHOK a SKUTR
Taky jste říkali, že jste si Sen charakterizovali jako „svatební crazy komedii o věčném bloudění v lese vztahů". Jaké to bloudění bylo pro vás samotné? Co pro vás byl při inscenování hry nejtvrdší oříšek?
Sen je jedním z nejvíce veršovaných děl Williama Shakespeara. Chtěli jsme co nejvíce zachovat toho Shakespeara, ale zároveň mu neudělat medvědí službu, že bychom vytvořili Shakespearovo mauzoleum. Ta hravost a živost, to byl úkol. Vytvořit pro diváka takový letní večer, kde se na motivy Shakespearových veršů jamuje. Aby to vypadalo, že na tom vlastně nic složitého není. A to je sakra náročný úkol, hlavně pro herce. Ale my si vybrali skvělé herce. A také Jakub Kopecký vytvořil neuvěřitelnou scénu, Linda Boráros kostýmy, Petr Kaláb hudbu a Honza Kodet nádherná choreografická čísla.
Hru jste osvěžili i tím, že jste přišli s nápadem zdvojit jednotlivé role. Jak vznikl?
Velmi pragmaticky. Bylo potřeba se vejít, hlavně kvůli zájezdům, do určitého počtu lidí. A my to nakonec myslím využili ve prospěch celé věci.
A jak se s tím nápadem během zkoušek poprali herci samotní? Neprotestovali chvílemi?
Ne. Byli na nás strašně hodní a nesmírně kreativní. My s Martinem jen seděli, smáli se a dohadovali se, co nám přijde vtipnější, co ze zkoušení v dané situaci zachovat. A toto zadání zdvojení rolí zkrátka vzali také do hry.
Divadlo pod širým nebem určitě vyžaduje spoustu kompromisů. Má i nějaké výhody?
Režírovali jsme s Martinem leckde. V nádherných historických divadelních budovách, nebo dokonce v opuštěném vojenském prostoru. Ale když je krásná letní noc, tak se přírodě nic nevyrovná. Ten plenér má svou magii. A Sen byl pro plenér napsán.
Tvoříte v duu, jak to v praxi vypadá? Dokážete se na všem stoprocentně shodnout, nebo mezi vámi občas probíhají i pře?
To by asi mohli lépe popsat jiní. Ale my už se po těch letech nehádáme. Je to jak v manželství, která překonala čas a chvilkové rozepře. Dneska stačí pohled a já vím, co si Martin myslí. Je to nesmírná opora, režírovat ve dvojici. Všichni režiséři nám to závidí.
Čtěte také: Kterak strážník Puškvorec k odhalení pravdy přispěl
