Nezahodil prý ani jediný papírek, tvrdí o slavném švédském filmaři Ingmaru Bergmanovi ti, co ho znali.

A potvrzuje to i předsedkyně Nadace Ingmara Bergmana Ingrid Dahlbergová, která přijela na slavnostní zahájení největší přehlídky Bergmanových filmů u nás. „Všechno, co popsal, schovával. Kdyby se to náhodou někdy hodilo,“ řekla o Bergmanovi, který zemřel vloni a kterému by letos bylo přesně devadesát let.

Přehlídka, kterou v úterýorganizátoři za účasti několika Bergmanových spolupracovníků zahájili v kině Světozor, potrvá až do 13. prosince. Obsáhne celkem čtyřicet filmů, včetně Bergmanova debutu Štvanice a dokumentu, který oněmnatočila Marie Nyrerödová, Bergmanův ostrov.

Budu bezohledný!

„Byl k sobě hodně tvrdý a sebekritický,“ vzpomínala Pia Ehrnvallová, která produkovala mj. poslední režisérův film Sarabanda, jenž přehlídku včera odstartoval. „Obvykle podléhal po skončení natáčení tísnivé náladě a skepticky prohlašoval – to jsem zas natočil propadák… Bylo jen pár filmů, které opravdu přijal a k nimž neměl jedinou připomínku – byl mezi nimi i snímek Fanny a Alexandr.“

Připomněla i zrod natáčení Sarabandy (jež má zjevné autobiografické rysy – mimo jiné účtování umělce se životem a dluhy vůči svým blízkým). „Jednou ráno mi Ingmar zavolal a řekl, že má něco připraveného, pro jakékoli médium, a že by rád, abych to produkovala. Že jde o takové komorní scény pro čtyři herce, jen s dvěma židlemi. A že má jedinou podmínku – bude to režírovat.“

Nakonec však bylo všechno jinak. „Sarabanda, kterou autor nazval podle Strindberga dítětem zrozeným v bolestech, se začala točit v roce 2002. A na scéně bylo mnohem víc věcí než jen dvě židle,“ potvrdil s úsměvem její partner Torbjörn Ehrnvall. „Prostor byl plný rekvizit sahajících až ke stropu a ty se různě obměňovaly, odnášely a zase přinášely.“

Před natáčením prý Bergman seřadil všechny lidi ze štábu a pronesl památný proslov: „Všichni víte, co máte dělat. Jste profesionálové a nejspíš si myslíte, že to bude snadné – příběh má jeden prolog, deset dialogů, jeden epilog a jedenáct herců. Ale já vás ujišťuju, že to vůbec nebude lehké! Je to poslední velká věc, kterou natočím, a proto budu mít obrovské nároky a budu hrozně bezohledný…“

Bergmanovy přízraky

Sarabanda získala několik cen, mj. italskou Grand Prix a francouzského Césara, a svému autorovi přinesla tolik dopisů od diváků, kolik prý nikdy nedostal. Možná právě proto, jak křehkou a přitom nelítostnou sondu do osobního bilancování na sklonku života přináší.

Mimochodem, Bergman k ní psal scénář v době, kdy chystal i divadelní inscenaci Ibsenových Přízraků (Strašidel) – které se v některých tématech s filmem shodují – incest, strach ze smrti, eutanazie a také společná minulost hlavních postav.

Nejméně zajímá Švédy

Divácký ohlas na Bergmanovo dílo se prý liší podle zemí, paradoxně nejmenší zájem je o něj ve Švédsku. Pravidelně se pořádají početné festivaly na celém světě a pozitivní je, že na ně chodí kromě filmařů i mladí diváci. Jedna z posledních přehlídek se konala v Aténách a většinu diváků tvořili dvacetiletí lidé, přičemž převažovaly dívky.

Českou přehlídku uvidí kromě Pražanů i publikum v Brně a Hradci Králové. Organizátoři vyhlásili společně se sponzorem festivalu také soutěž – kdo zhlédne během přehlídky nejvíce filmů, získá křeslo IKEA. Těžko odhadovat, co by této vábničce řekl tvůrce Lesních jahod.

Nejspíš by mu to ale bylo jedno, protože by už měl v hlavě alespoň dva další náměty. O jeho posedlosti tvorbou ostatně nejlépe vypovídá citát v monografii Maaret Koskinenové: „Z divadla mě budou muset vynést nohama napřed…“

1 režisér, 2 měsíce, 43 filmů

Přehlídka Ingmara Bergmana

Praha (Světozor, Aero), Brno (Kino Art), Hradec Králové (Central),

14. října–13. prosince.