Slušně zaplněný stadion, půl litr vody za 40 korun, půl litr piva za 50, taška s logem kapely za dvě stovky, tričko za 600, mikina za 1800. OK. V Edenu klasika. Kolem osmé to má začít, protože v Edenu také neradi přetahují desátou a ruší noční klid. Takže, začínáme?

Ano, pár minut po osmé přicházejí členové kapely (poslední je podobně jako Jaromír Jágr v hokeji frontman Anthony Kiedis) na výrazně osvětlenou scénu. A Chad Smith spouští bubenické sólo, z něhož se vyloupne úvodní skladba Monarchy Of Roses z nejnovější, desáté studiové desky I'm With You, k níž ostatně „Redhoti" aktuální turné jedou. Nová věc pak plynule přechází opět bubenickým a kytarovým intrem ve stadionový funk rap rockový lomcovák Around The World. Anthony odhazuje frak, zakládající spolučlen kapely, basák Michael Balzary přezdívaný Flea, Pražanům vzkazuje, že žijí v „kur*a nejkrásnějším městě na světě" a po předehře, která ještě mohla leckoho zmást, pak rozjíždějí postfeťáckou baladu Otherside. V tu chvíli populárním papričkám patří celý Eden.

Čtěte také: Fanynka se sešla se svými idoly. Čtěte rozhovor!

Kaliforňané na úvod s hity rozhodně nešetřili, pokračovali skladbou Can't Stop. A Anthonymu netrvalo ani půl hodiny, než ze sebe po fraku sundal i triko, a hrál, jak je zvyklý: svlečený do půli těla.

A ani nejmenší fanynky o nic nepřišly. Projekce, které svou velikostí utvrzovaly dojem velké akce, ale přitom nebyly nevkusné ani přehnaně kreativní, totiž až na pár psychedelických a popartových vložek, ukazovaly hlavně to nejpodstatnější: dění na pódiu. Takže slušný přehled o tom, co se vpředu děje, mohli mít i stojící v nejzadnější části stadionu.

Když mě na konci první hodiny koncertu začalo napadat, že to celé šlape výborně, ale tak trochu rutinně, zahrál nejmladší člen kapely, dvaatřicetiletý kytarista Josh Klinghoffer úvodní melodii slavné skladby Under The Bridge, kterou Anthony složil v době svých největších depresí, sám s jediným přítelem – lajnou kokainu uprostřed čtyřmilionového Los Angeles… A mráz v tu chvíli běhal po zádech i na kraji srpna a Vršovic.

Silné momenty pokračovaly i s další zásadní písní, Californication, eponymním singlem z veleúspěšné nahrávky, která se stala mementem dočasného vítězství nad drogovou závislostí pro tehdejšího, pět let pauzírujícího kytaristu Johna Frusciantea.
Koncert pak v rychlém tempu dokráčel k pětici přídavků. A ačkoli momentů, při nichž se tajil dech jako u Under The Bridge, nebylo až tolik a kapela oproti poslední české návštěvě před šesti lety v tehdejší Sazka Areně také zřetelně zklidnila (a nebylo to jen proto, že třeba kytarista musel odehrát kvůli zlomené noze celý gig vsedě), takže pondělní show minimálně pro mě nebude patřit do kategorie nezapomenutelných, ale „jen" velmi dobrých, Red Hot Chili Peppers sotva mohli někoho z těch 24 000 fanoušků, co dorazili, zklamat.

Hodnocení: 75 %


Z životopisu frontmana Red Hot Chili Peppers: 

Otec ho přivedl k marihuaně i béčkovým filmům

Vynechat v textu o Red Hot Chili Peppers téma drogy by bylo asi podobné jako zapomenout, že Pavel Bém byl kdysi primátor a pořád je horolezec. Když se na největší internetové encyklopedii – Wikipedii – chcete dozvědět víc o životě frontmana Red Hot Chili Peppers Anthonyho Kiedise, drogy tvoří jednu z osmi kapitol jeho jinak umělecky koncipované biografie. Neplatí však obvyklé klišé, že přišel k hudbě a začal… Anthony měl těžké odolávat odjakživa.

Jeho rodiče se rozvedli, když mu byly tři roky. Vyrůstal nejdřív s matkou, dvěma nevlastními sestrami a otčímem, ale jednou za rok v létě mohl na 14 dní navštěvovat i otce, dávného rebela, který žil v Kalifornii, obchodoval s drogami a hrál v béčkových hollywoodských filmech. Otce si tehdy zidealizoval, a když soud svolil, aby se k němu ve dvanácti letech nastěhoval, přijímal logicky vše, co mu jeho nepronásledováníhodný vzor nabídl: marihuana a kokain přitom byly „jen" začátek.

Už ve čtrnácti si zkusil podomácku připravit heroin. A bylo mu z něho pořádně špatně, protože tehdy popletl složení. V patnácti si, opět za dozoru svého otce, díky jeho kontaktům, odbyl i svůj největší filmový part: vedlejší roli po boku Sylvestra Stallonea v dramatu z roku 1978 P.Ě.S.T.

Navzdory těžkým drogovým závislostem v prospěchu exceloval na střední škole, kde potkal životní kamarády a pozdější spoluhráče: Australana Fleu a Izraelce Hillela Slovaka. Podobně jako Anthony, jehož otec měl pro změnu litevské kořeny, přistěhovalce, kteří si uprostřed pro ně stále cizího Los Angeles úžasně sedli. Ve velkém (městě) konzumovali hudbu, LSD a kokain.

V roce 1983, ještě společně s bubeníkem Jackem Ironsem, založili Red Hot Chili Peppers. Během prvních čtyř let vydali tři desky, díky jejichž prodejnosti v řádu sta tisíců kusů si mohli ještě víc naplno začít užívat všech povolených i zakázaných lákadel Města andělů. Ale už brzy za to zaplatili nejtěžší daň: kytarista Hyllel Slovak, který definoval raný zvuk kapely, zemřel v 26 letech na předávkování heroinem. A Anthony tehdy kamarádovi nešel ani na pohřeb, protože si prý myslel, že to celé je jen heroinový přelud. Až když uviděl Hyllelův hrob, uvědomil si, že to celé je realita a začal se léčit. Neúspěšně.

Na svět drog, zaplivaných klubů v podsvětí a pofidérní hollywoodské slávy Red Hot Chili Peppers narážejí v každém druhém textu. A připomněli ho i na pondělním koncertu v Praze. Při popartové projekci ke skladbě Californication: neony nevěstinců a non stop barů v ní střídaly zářivé nápisy Hollywood. Symbolické, nejen pro život Anthonyho Kiedise.