Pražský magistrát hostí výstavu fotografií o Olze Havlové

A také má stále stejný cíl - pomáhat lidem, kteří se pro svůj nepříznivý zdravotní či sociální stav těžko začleňují do společnosti.

Když slavil Výbor dobré vůle 20 let své existence, uspořádali pracovníci výstavu fotografií, která upomíná na počátky této organizace. „Na začátku 90. let, kdy Výbor dobré vůle začínal, se příliš nefotografovalo. Ukázalo se ale, že z té doby máme mnoho pokladů, které stojí za to ukázat veřejnosti,“ vysvětluje ředitelka Nadace Olgy Havlové Milena Černá.

Ze zajímavých dochovaných snímků od různých autorů vznikl před dvěma lety soubor 33 velkoformátových fotografií, které putují po městech České republiky a mapují období Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové.

Dosud byla expozice k vidění na deseti místech, nyní se rozjíždí další kolo jejích návštěv. Započalo typicky v Praze - do 8. dubna jsou pro veřejnost fotografie k vidění v přízemí Nové radnice na Mariánském náměstí. „Obsazeno“ pak má výstava až do března příštího roku.

„V budově pražského magistrátu je to již třetí výstava, jsme tím velmi potěšeni, protože paní Olga byla ve své činnosti jednoduše řečeno velmi autentická,“ sděluje Iva Vojtková z Magistrátu hl. města Prahy.

„Olga měla neustále nastavené ucho pro druhé lidi a bylo jí vždy líto těch, kteří musí život trávit v ústavech sociální péče a v domovech důchodců. Proto vytvořila ideu začleňování lidí zpět do společnosti, tím spíše, že tehdy byla společnost nová,“ podotýká ředitelka Nadace Olgy Havlové.

Podle jejích slov je příznačné, že se stejným tématem začala o pár let později zajímat také Evropská unie, integraci lidí s hendikepem do společnosti stanovila jako jeden ze svých cílů. „Když naše republika v roce 2004 vstoupila do Evropské unie, Výbor dobré vůle už měl náskok,“ směje se Černá.

Kdo pomáhá dětem, nikdy si nesedne

Při procházení přízemím pražského magistrátu, kde je výstava nainstalována, poukazuje Milena Černá na několik „perliček“. Kupříkladu na snímek Havlové s hercem Alainem Delonem. „Podívejte se, jak se mu vzpírá, zatímco on by si ji na sebe před objektivem pořádně přimáčkl,“ vysvětluje se smíchem Černá.

Podle ní však byla Olga Havlová nejvíce otevřená a šťastná ve chvílích, které trávila s postiženými osobami. „Naopak například právě s celebritami se necítila dobře. Nebyl to její žánr,“ říká Černá.

Na jiné fotografii je Havlová vyobrazená s dětmi z dětského domova v České Lípě, které s sebou vzala v roce 1995 do Holandska, kde byla za významnou pomoc dětem jmenována „baronkou všech dob“. S sebou měla mít tehdy židli, na které se „nedá sedět“. Zhotovil ji ze skla Bořek Šípek, a podle Černé se na ni opravdu nebylo možné posadit.

„Protože kdo se zabývá pomocí dětem, tak si nikdy nesedne,“ vysvětluje. Olga Havlová se na počátku 90. let i díky Výboru dobré vůle snažila zejména o rozvoj duchovních a humanitárních hodnot, vzdělání a ochranu lidských práv. Podle Mileny Černé jí tehdy nešlo výhradně o provozování dobročinnosti, ale o změnu ve společnosti.

A byla by Olga Havlová spokojena se současným stavem české společnosti a lidí s hendikepem? „Myslím si, že ano. Málokdo si totiž uvědomuje, co všechno se zejména v sociálních službách změnilo. Lidé sice stále reptají, ale to, co my vidíme, se vůbec nedá srovnat s tím, co u nás fungovalo po revoluci,“ říká Černá. Za vůbec nejzásadnější vidí změny v pojmenovávání hendikepovaných osob.

„Dříve se lidi s mentálním postižením nazývali mentálové, to dnes neexistuje. 
I o zdravotně postiženích se dnes mluví jako o lidech se zdravotním postižením. Je to výrazný obrat k lepšímu a základ pro změny, které jsou žádoucí,“ dodává Černá.

Kliknutím na obrázek si ho zvětšíte.