Našla se ale také řada lidí, kteří vyhledávají spíše menší akce. Ti se sešli třeba na vinici Máchalka v Praze 9, kde nadšenci z Vinařského družstva sv. Václava uspořádali s podporou městské části Vysočanské vinobraní. Zdejší vinice, znovu vytvořená na místě, kde původní révu kdysi vystřídal sad s meruňkami, nese jméno posledního majitele původní vinice z poloviny 19. stoletá Josefa Máchala. Stejně jako třeba značka Kelerka však navazuje na dávnou tradici pěstování révy, což je zde doloženo už ve středověku.

Máchalka, nacházející se v sousedství známé bobové dráhy na Proseku, o víkendu nabídla poklidnou sousedskou atmosféru – i když podle zjištění Deníku zdaleka nepřilákala jen návštěvníky ze sousedství. Vedle burčáku a vína zde příchozí oceňovali i další pochutnání – od viničního guláše přes buřty nabízené k vlastnoručnímu opečení nad ohněm až třeba po chválené uzené ryby. Přičemž nad ceníkem bylo možno zavzpomínat na doby, kdy se i na jiných akcích považovalo za normální, že částka požadovaná za grilovanou klobásu není trojciferná.

Nechyběla však ani hudební vystoupení, kdy se účinkující od posluchačů poznali především podle hudebních nástrojů: zpívali totiž všichni. Pohodu, která zpřístupněnou část vinice ovládla, si přitom nepochvalovali jen příchozí. Také organizátoři vzkazují na webu Máchalky: „Děkujeme všem návštěvníkům vinobraní a vinařských slavností. Myslíme, že se nám podařilo vytvořit příjemnou atmosféru a že jste si, při červeném a bílém burčáku či sklence vína, užili poslední slunečné a teplé dny letošního babího léta.“

I pouť má dlouhou tradici

S 24. Vysočanským vinobraním na Máchalce se spojila i nedaleká 32. Svatováclavská pouť na Proseku organizovaná Prahou 9. V obou případech se program protáhl do neděle. Spousta návštěvníků si nenechala ujít obě akce, vzdálené ostatně jen pár minut chůze.

Pouť v okolí kostela sv. Václava se hlásí k tradici pěšího putování do Staré Boleslavi. To zde mělo starší kořeny již nejméně v 16. století – a jako akce s historicky doloženým organizovaným programem přímo na Proseku je poprvé připomínána na počátku 17. věku: v roce 1609. Zde se od té doby spojovaly proudy poutníků přicházejí z různých směrů, aby tu dostaly požehnání a dál pokračovaly ve společném procesí se zastávkami ve Vinoři, Dřevčicích či Brandýse.

Svatováclavská pouť na Proseku:

Svatováclavská pouť na Proseku. | Video: Milan Holakovský

Už od těchto dob se připomíná tradice početné návštěvnosti spojené s řadou dočasných krámků a bud nabízejících nejen občerstvení pro zahnání žízně i hladu, ale třeba i různé upomínkové suvenýry. Dnešní stánkaři či provozovatelé atrakcí sice přivážejí sortiment světštější a méně regionální, avšak zato žádaný současnými návštěvníky. Ostatně i světská zábava, muzika a rozmanité kejkle se s poutěmi majícími náboženský obsah nespojily před desetiletími, ale už před staletími.

Veselé Vánoce, znělo z pódia

Nahlédnout do historie prosecká pouť umožnila na historické scéně za kostelem s nabídkou rytířskou, hudební, taneční, kejklířskou i divadelní – a samozřejmě s představením tradičních řemesel a výrobků. V programu však nechyběly ani pohádková zahrada s divadelními představeními, koncert duchovní hudby v kostele či zpívání s harmonikářem.

A především pestrý zábavný program na hlavním pódiu. Z toho v sobotu večer zaznělo i přání radostných vánočních svátků. Vytleskaným přídavkem vystupujícího retrouskupení Ajn Kesl Buntes se totiž stal vánoční hit Václava Neckáře nazvaný Půlnoční (píseň známá také pod motivem refrénu Haleluja). Koneckonců – do Štědrého dne vlastně zbývají už jen tři měsíce.

V čase slavností vína lákalo i pivo

Sobota však v Praze nepatřila jen ochutnávkám vína. Také mimořádných příležitostí k posezení u piva bylo dost i mimo restaurace a jejich zahrádky. Například Praha 12 pořádala pivní festival na Sofijském náměstí, festival minipivovarů spojený s hudebním programem se pod názvem Desítka na Desítce uskutečnil na Kubánském náměstí či bylo možno navštívit třeba Nuselské pivní slavnosti v parku Fidlovačka.