Svátku pěnivého moku od malých producentů bude atraktivní prostředí Královské zahrady Pražského hradu patřit v pátek 7. a v sobotu 8. června.

Příznivci už dobře vědí, co mohou očekávat – nejde totiž o novinku. První z řady přehlídek produkce minipivovarů se uskutečnila již před 13 lety. Jestliže se letos koná 12. ročník, znamená to, že tradice každoročního pořádání byla jednou přerušena; měla to na svědomí opatření nařízená v době vrcholící covidové pandemie.

Nejde o „běžný pivní festival“, jaký si může představovat většina nezasvěcených, vysvětluje Šuráň. Tenhle se podle jeho slov obejde bez hlasité hudby, křičících dětí – a také bez psů, protože ti na Hrad nesmějí. Atrakce, program, kultura? Tím vším je tady pivo. Návštěvníci se tak budou moci cele soustředit na ochutnávání – ale i na debaty se zástupci jednotlivých minipivovarů. Jejich sládkové bývají srdcaři – a rádi každému vysvětlí, co ho zajímá.

Vyzkoušet lze vše, co hrdlo ráčí

Ochutnat vše, co bude k mání, nemá šanci ani ten, kdo by se snažil sebevíc. Tohle není akce ve stylu „co kdo vydrží“, ale skutečně degustační festival. Jde opravdu o ochutnávání, a tak leckdo stihne za odpoledne posoudit i kolem dvaceti vzorků. Někdo až ke třiceti. Pořád ale nepoznal ani třetinu toho, co je k dispozici. Organizátoři totiž počítají s tím, že na výběr bude 106 různých piv. A kdyby snad ne tolik, rovná stovka je zaručena.

Sto šest piv na jednom místě – a navíc v krásném prostředí – to je Festival minipivovarů na Pražském hradě, vysvětluje jeho ředitel Jan Šuráň. | Video: Deník/Milan Holakovský

Zúčastní se totiž 50 minipivovarů. Jsou mezi mezi nimi v Praze známé a místní značky, ale i takové, jejichž produkci nezná ani ředitel festivalu. Však také nebyl tím, kdo by účastníky vybíral. Příležitost přijet dostane ten, kdo z členů Českomoravského svazu minipivovarů projeví zájem – a přihlásí se nejdřív. I to je důležité; jak připomněl prezident svazu Michal Voldřich, členů „lehce přibylo“ a nyní jich je 164. Žádný z minipivovarů přitom nemá přednost. Prostě svaz vyhlásí termín přihlašování – a když je plno, oznámí konec. „Kdo dřív přijde ten přijede,“ odpověděl Šuráň na otázku Deníku.

Tak se shromáždí 50 účastníků, mezi nimiž jsou minipivovary běžné i ty působící v památkových objektech; dokonce i zámecké nebo klášterní. Zastoupeny však budou i pivovary Vysoké školy chemicko-technologické nebo Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského. „Vždy se ale snažíme, aby se objevilo alespoň šest až sedm nováčků – a návštěvníci tak měli pestřejší výběr,“ poznamenal ředitel festivalu.

Sám se těší třeba na produkci Pivovaru Kladno-Kročehlavy, ale například i na to, co představí Pivovarský dům Poupě nově vařící v Brně nebo rovněž nový Pivovar Tahoun ze vsi Vanovice patřící k obci Všejany při pomezí Mladoboleslavska a Nymburska. „To jsou pivovary, o kterých toho moc nevíme; uvidíme, s čím přijedou,“ těší se Šuráň. Čím se chtějí na festivalu blýsknout, záleží jen na nich: každý zúčastněný pivovar bude točit dva své produkty, které si zvolí.

Kdo přijede ze zahraničí, se ještě neví

Padesát účastníků krát dva vzorky od každého rovná se 100 nejrůznějších piv. Dalších šest tradičně nabízejí hosté pozvaní za zahraničí. Blízké příhraničí, odkud má smysl piva dopravovat, však už organizátoři „objeli“ dvakrát – a tak se letos rozhodli pro změnu: pozvali české sládky, kteří působí v zahraničí. „Snad to vyjde,“ doufá ředitel Šuráň. Nejde o slova pronesená jen tak; aby řeč nestála. Přivézt produkci českých sládků vařících v cizině tak, aby mohli přijet i oni sami a se zájemci o své produkty si popovídali, se ukázalo jako větší oříšek, než by kdo předpokládal.

„Oslovili jsme jich osm, ale postupně odpadávají,“ krčí rameny Šuráň. Někomu zmařila plány nemoc, jinému neodkladné povinnosti. Věří nicméně, že tradice trojice zahraničních účastníků a šestice jejich piv zůstane zachována i v letošním ročníku. Češi vařící pivo by se našli třeba i Novém Zélandu – a zrovna na ně by domácí příznivci zlatého moku jistě měli spoustu otázek – ti ale do Prahy své produkty určitě nepovezou. Opět to musí být někdo působící poblíž hranic.

Možná se zastaví i hlava státu

Festivalová vstupenka, která už zahrnuje volnou degustaci, stojí 650 Kč v předprodeji (ke kterému nasměrují svazové stránky minipivo.cz); na místě bude za 700 korun. Tam však bude k mání už jen menší počet lístků – organizátoři totiž musí respektovat omezení pro počet účastníků stanovený správou Hradu. Na každý den této akce (zaměřené skutečně na ochutnávání a objevování a nikoli na cíl prodat a vypít co nejvíce piva) je tak připraveno jen 1,3 tisíce vstupenek. Povolené maximum je 1500 osob – z čehož přes sto lidí odčerpá obsluha stánků. Počítat je třeba i dalším personálem, s četnými hosty – takže o masovou návštěvnickou akci se jednat nemůže. I s tím souvisí, že je festival velice příjemný, poznamenal jeho ředitel. Loni podle jeho slov dorazilo 2,1 tisíce návštěvníků. „Když to tak bude i letos, akce, jejíž rozpočet dělá 1,4 milionu korun, bude na kladné nule,“ konstatoval.

Proč se vstupenku na Festival minipivovarů na Pražském hradě vyplatí pořídit v předprodeji, vysvětluje jeho ředitel Jan Šuráň. | Video: Deník/Milan Holakovský

Organizátoři ze svazu minipivovarů věří, že alespoň na chvíli budou moci přivítat i prezidenta Petra Pavla. Byť očekávají, že bude zaneprázdněn už proto, že jde současně o termín voleb do Evropského parlamentu. Hlavy státu se už u stánků s pivy z minipivovarů opakovaně objevovaly: Václav Klaus zavítal hned na první ročník. „Pak deset let prezident nepřišel,“ poznamenal Šuráň k éře Miloše Zemana. S tím, že organizátorům to nevadilo; ostatně Zemana ani nezvali. Na adresu produkce minipivovarů se totiž vyjadřoval hanlivě. Petr Pavel se pak objevil hned první rok ve funkci prezidenta.

Stavění i skládání výčepů rychlostí blesku

V pátek mohou první zájemci dorazit na 14. hodinu, v sobotu se pípy roztočí už v poledne. Po oba dny bude možné ochutnávat do osmé večer. To je čas pevně daný, který nikdo neusmlouvá; souvisí s tím, že je třeba ještě místo uklidit, než se zahrady budou v deset večer zamykat. Naopak se už od počátku pořádání akce ví, že i když dvě hodiny na odklizení 53 výčepů může leckomu připadat jako šibeniční termín, servisní firma to zvládne.

Její pracovníci to potvrdili už při prvním ročníku, kdy se hrálo důležité utkání fotbalového mistrovství světa – a oni spěchali k televizorům: hotovo bylo za hodinu. Od té doby platí, že co se podařilo jednou, musí se povést příště zas. Ostatně i počátek akce je prý honička: nastoupit v šest ráno na prázdný plac, kde už dvě hodiny po poledni musí být všechno funkční, není jednoduché. Přičemž je nutné zajistit 53 výčepů, které budou stoprocentně funkční po dva dny.

Na rozdíl od uplynulého víkendu, kdy v sobotu i v neděli v Praze pršelo, meteorologové pro dobu konání festivalu předběžně očekávají pátek i sobotu beze srážek. Pršet by mělo zas až v neděli.