Své suity opatrují s velkou péčí, a to nejen jako odraz své furry osobnosti. Fursuit může být i poměrně náročná a nákladná záležitost. Někdo si vystačí s jednodušším úborem, třeba jen zvířecími oušky, ocasem a případně tlapkami; oblíbené jsou také celohlavové masky. Jiný shánění komponentů, především prvků, na nichž se žádané tvary modelují s použitím molitanu i dalších materiálů a speciálních umělých kožešin, věnuje hodně času i úsilí. Takový fursuit může být i poměrně nákladnou záležitostí. Zvlášť pokud vlastník nespoléhá na vlastní zručnost, ale pořídí si kostým profesionálně zhotovený. Tomu se věnují fursuit makeři. Působí hlavně v cizině, hodně v zámoří (zvláště v USA či Japonsku), ale najdou se i u nás.

Suity se uplatní na poměrně často pořádaných furry srazech organizovaných různými pořadateli. U nás se nejčastěji konají v Praze (docela často se lze s furríky potkat ve Stromovce), ale i v Brně, Ostravě, Písku, Plzni; před týdnem byla akce v Liberci. Někteří fandové se vydávají i na srazy do Maďarska, Polska či Rakouska. Dlouholetý pražský furrík, dnes 35letý Merpl, Deníku vysvětlil, že se konají jak outingy, tedy akce pořádané na veřejnosti, tak cony. Ty jsou organizovány jako uzavřené akce pro příznivce komunity. Bývají i vícedenní a s náročnějším programem, zaměřeným i na furry literaturu, výtvarné umění a hudbu.

Horko zmírnily fukary a voda

Akce, která se konala v parku ve Stodůlkách, byla prvním outingem uspořádaným uskupením PragFur. Už před začátkem, kdy se účastníci shromažďovali nedaleko stanice metra Luka, bylo zřejmé, že mezi furríky se najde skupina lidí, kteří mají podobné zájmy, zkušenosti a zaměření. Zaslechnout bylo možné třeba debaty o prvcích počítačové sítě a jejich propojení, o vytváření mobilních aplikací, o práci grafika nebo třeba o zkouškovém období na vysoké škole. A mezi účastníky převažovali muži sice většinou spíš mladší, ale dětství již dávno odrostlí.

Jak vidí akci lidé okolo:

Furry outing ve Stodůlkách: jak ho vidí lidé kolem? | Video: Milan Holakovský

Dívky a ženy sice nechyběly, ale pokud mohl Deník posoudit, na rozdíl od akcí ve Stromovce zde měly zastoupení skromnější. Třeba v oranžových výstražných vestách organizátorů byli oblečeni samí muži. Většinou v civilu, i když třeba Ren si předem vyzkoušel, jak se bude ovládat vysílačka v liščích tlapkách. Poměrně početní organizátoři byli totiž sestaveni do dvoučlenných hlídek propojených radiostanicemi, aby mohli být v neustálém kontaktu – a pamatovalo se i leccos dalšího. Nejen na megafon určený k předávání pokynů celému shromáždění, ale především na bohaté zásoby vody (včetně brček umožňujících pít i pod maskou) a na bateriové fukary, jež v horkém počasí nabízely vítané osvěžení.

Hlavní organizátor Kronny také týmu v oranžových vestách předem kladl na srdce, jak postupovat, pokud by se zdálo, že některému z účastníků není dobře. To se nestalo, a tak na připravená opatření nemuselo dojít. Po skončení akce poznamenal organizátor Thangarys: „Vedro bylo veliké, ale přesto jsme to všichni zvládli. Suiteři taky; nemuseli jsme řešit nic mimořádného." Podle slov Kronnyho se podařilo i téměř dodržet původně naplánovanou tříkilometrovou trasu.

„Drželi jsme se jí, ale přece jen jsme ji trochu upravili, abychom byli víc ve stínu," řekl hlavní organizátor. Jak Deník zaznamenal, oranžové vesty se držely i jeho dalších pokynů: zajistit, aby nikdo nezůstával osamocený, a tedy mimo dohled, či průvod udržovat spíš delší než širší – to proto, aby se kolem mohli pohybovat běžní návštěvníci parku. Bylo také často slyšet: „Jede kolo; uhýbáme doprava!" Zaznívaly však i rady téměř maminkovské: raději se moc nepřibližovat k vodě; tady je sice pěkný stín, ale zdržovat se tu nebudeme, protože sem táhne kouř od grilujících lidí… Naštěstí odpadla starost, zda si účastníci outingu nebudou překážet s účastníky orientačního běhu: ten skončil ještě před začátkem průvodu.

close PragFur neboli furry outing v Centrálním parku Prahy 13 ve Stodůlkách. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in PragFur neboli furry outing v Centrálním parku Prahy 13 ve Stodůlkách.

Merpl, který už absolvoval hodně srazů, organizátory chválil: „Připravené to mají perfektně: včetně zastávek ve stínu a předem naplánovaných míst pro společné fotografování. A pěkně to odsýpá. Na jiných výšlapech je to často tak, že organizátoři někde ‚zabřednou' a pak se tam sedí hodinu. Tady všechno klape parádně a ti v oranžových vestách se snaží starat o ostatní."

Dospělí koukali, děti se smály

Rojení veselých postav v parku Prahy 13 okolí zaujalo. I když, jak Deníku řekla jedna z přihlížejících, nemá ponětí, co tenhle „průvod lišek" vlastně znamená. Nadšeny byly zvláště děti. Ty se mohly přesvědčit, že tihle tvorové mají přátelské chování. Nekoušou, i když někdy mají zubiska, jaká by málem nahnala strach, jsou veselí – a není problém si je pohladit, pokud projevíte zájem.

PragFur neboli furry outing v Centrálním parku Prahy 13 ve Stodůlkách. | Video: Milan Holakovský

Spolupracují, i když si je chcete vyfotit. Jakmile si toho všimnou (někdy ne hned; některé masky totiž výhled omezují), ochotně zapózují. S oblibou se fotí a natáčejí i furríci mezi sebou navzájem. Přičemž platí zásada: nesluší se zaznamenávat účastníky bez jejich fursuitu nebo během jeho přípravy.

Fajn parta a chytré debaty

I když akci furríků poznáte právě podle nepřehlédnutelných kostýmů, jejich využití není podmínkou účasti. Řada příchozích se také dostavila v civilu, přičemž nešlo vždy o úplné nováčky, kteří přišli omrknout, jak to na takové akci chodí a co se tam odehrává. „Já jdu potřetí, zatím bez suitu," konstatovala mladá dívka. Její vrstevník, také v civilu, poznamenal: „Já jsem tu poprvé – a užívám si to."

Právě vzájemné setkávání, které si účastníci přijeli užít, je náplní outingů. Vystaví na odiv své kostýmy – a furríci se netají tím, že na srazy se chodí také „vyblbnout". V sobotu tedy nechyběly ani zastávky u skluzavky nebo u workoutového hřiště. Neméně významné je také setkávání s přáteli i poznávání nových lidí obdobných zájmů. Ostatně právě přes kamarády (případně spolužáky nebo i kolegy v práci) se k tomuto hnutí většina z furríků dostala. A zalíbilo se jim natolik, že setrvali.

Prostřednictvím kamaráda se s furry seznámil Thangarys. Marek, který stál vedle, potvrdil, že tím kamarádem je právě on; sám speciální přezdívku vlastně nemá. „Mně se líbí nejen program, ale i lidé kolem," ocenil Thangarys setkání s furríky, při nichž lze debatovat o různých tématech. „Bavit se můžeme od elektriky po počítače," řekl Deníku. S tím, že může získávat poučení i sám předávat znalosti a zkušenosti jiným.

Hlavní organizátor sobotního setkání Kronny šel jinou cestou: na něho prý asi nejvíc zapůsobily kreslené pohádky. A Merpl zmínil vliv komunity. Poznamenal, že při setkáních se furríci rádi objímají nebo do sebe dloubou. Běžné jsou i dotyky čenichu fursuitů. Takové jsou způsoby pozdravu nebo vyjádření radosti ze setkání.

Furríci v Praze pořádají i velké akce, kdy jsou skutečně k nepřehlédnutí. Koncem srpna to bude celodenní akce Stodola v Horních Počernicích, kde dojde i na rozsáhlejší program včetně výtvarného umění a hudby; i s tancem. Na podzim se pak v centru Prahy chystá halloweenská akce furríků. A třeba už počátkem července se uskuteční velký con ČesFur na Vysočině.

Fursuit bývá věc nákladná. A choulostivá. Jak se starat o v horku propocený zvířecí kostým? A jak takový fursuit vůbec vzniká? O tom i dalších podrobnostech hovořil s Deníkem 35letý Merpl z Prahy, který je součástí furry komunity už 12 let: od roku 2011.

Jak se kostým udržuje po akci v horkém počasí? Asi nebude možné dát ho do pračky jako tričko…
-Co člověk vypotí, jde do materiálu, kterým je fursuit vystlaný. Je ho tedy třeba nechat důkladně vyvětrat. Pak se může strčit do pračky na šetrný program, což se ale odváží málokdo; většina se bojí, aby se nerozpadl. Větší fursuit se většinou naloží do vany, šetrně ručně propere a pak se suší třeba tři dny. Každý musí vědět, jak se k tomu chovat. Někteří mají opravdu háklivý materiál, někteří mají levnější, který sice vydrží víc, ale zase se snáze rozpadne. Někdy se to zacuchá a chlupy se musí rozčesávat…

Jak dlouho kostým vydrží?
-Podle toho, jak se k němu člověk chová. Někteří ho mají roky. Někdo ho má z levnějších materiálů – a zdevastovaný je už za rok. Záleží na využívání, jak se k němu člověk chová a co v něm dělá. Stačí se párkrát vyválet po zemi a už je zašpiněný. Nebo tadyhle špička ocasu: když se tahá po zemi, je to vidět a musí se čistit. Někteří ale mají takovou koženou „bačkoru", aby zašpinění nebylo vidět.

Zaznamenal jste, že by někdo dával svůj suit do čistírny?
-Nikdy. Chemie to může zničit. O praní se majitel musí postarat sám: osobně a ručně. A pamatovat na to, že je to poměrně velká investice – a podle toho se je třeba starat.

Chápu, že náklady mohou být velmi rozdílné – avšak je možné orientačně přiblížit, o jakých částkách je řeč? Na kolik běžný kostým přijde?
-Záleží na materiálech a na komplexnosti. Partiál může být někde kolem 25 tisíc, ale komplexní suity se mohou šplhat ke sto tisícům. I víc, pokud jsou od známého výrobce, který si opravdu dává záležet. Když je to ze zahraničí, přičítají se náklady navíc: doprava, clo. Platí se nejen materiál, ale i ruční práce, kvalita sešití, detaily, vycpávky. Rekord padl v aukci v USA – to ale byl výrobek od světově známého makera. V přepočtu dosáhl, myslím, na 400 tisíc korun. Divím se, kdo by si to mohl dovolit – ale očividně někdo ano. To, že si to nemůžeme dovolit my, neznamená, že někde jinde na tom nejsou lidé jinak. Ale tamhle je suit, který si majitel vyráběl zcela sám. Za dva měsíce a asi dva tisíce korun; hlavně s využitím molitanu a speciální pěny.

Jak to bylo s vaším suitem?
-Já chtěl specifickou délku chlupatiny, kterou jsem objednával z USA. Protože jako minimální množství můžete odebrat yard na yard, což asi metr a půl a něco, tak když jsem kupoval dva takovéto „koberce“, bílý a azurový, jen samotná srst mě vyšla asi na 4,5 tisíce. Plus doprava do Česka, clo i daň – a jsme na šesti tisících. Je to potažené na skořepinovém odlitku, který dělá jedna vyhlášená firma taky v USA – a ten samotný stál čtyři tisíce. On to někdo vyrobí třeba i na 3D tiskárně – je to lehčí, má tam chladicí otvory – ale to už náročnější na sehnání; já jen vím, že to existuje.

Jak dlouho trvala vlastní výroba?
-Asi dva roky. To je ale tím, že já neumím pracovat se šicím strojem ani stříhat vzory a pomáhala mi kamarádka. Já do toho hlavně kecal: třeba jak chci mít dlouhé uši, v jakém úhlu, jak na nich má být srst, jak mají být udělané oči. Dostali jsme se k tomu příležitostně, pak třeba zase půl roku nic, proto to trvalo tak dlouho. Ale existují i výrobci, u kterých se objednáte a dopředu zaplatíte zálohu.

I u nás?
-Ano, také u nás je několik hodně slavných výrobců. Ale ti už mají takové renomé, že se na ně čeká rok i dva a pak výroba trvá třeba tři čtvrtě roku. U jednoho z nich, o kterém vím, ceny začínají na minimálně 50 tisících. Ale to už je opravdu jiná liga, jakou na takovýchto amatérských akcích moc neuvidíte. Když už, tak se objeví nějaká větší parta. Ale na podzim bude v Praze Fursuit Halloween, což je obrovská akce. Pořádaná, řekl bych, už minimálně 15 let, i když na začátku se to Halloween ještě nejmenovalo. Jezdí i hodně zájemců ze zahraničí, kteří jsou ubytováni v Botelu Albatros, kde jsou i další programy. Loni se účastnilo asi 450 lidí, z toho tři stovky v suitech. To už má tak komplexní organizaci, že se musí dohodnout s městskou částí, městskou policií, aby usnadňovala průchod, nahlásit shromáždění…

Existují nějaká pravidla pro výrobu fursuitu?
-Záleží na každém furríkovi, jak se rozhodne. Na jeho preferencích, nápadu, ale i na tom, kolik času i peněz tomu hodlá věnovat. Nebo kolik si může dovolit. Ale hlavně jde o to, jak se každý cítí a co si přeje. Suity mohou být různé: někdo volí chlupatý, někdo spíš šupinatější.

Co jste si vybral vy?
-Můj suit je sergal. Vymyšlený tvor, který je vlastně sestavený z několika zvířat, třeba králíka, klokana nebo žraloka, ale ve skutečnosti nepochází z této planety. Má svůj vlastní a poměrně obsáhlý příběh.

Proč?
-Mezi převažujícími liškami a draky to bylo něco ne zrovna běžného.