Náš rozhovor s ním vznikal v době, kdy se členové kapely rozhodovali, co bude dál. Zatímco chvíli před tím to ještě vypadalo, že pod hlavičkou Thin Lizzy mohou vydat novou desku, která by mimochodem byla první od nahrávky Thunder and Lightning z roku 1983, poté se rozhodli: „Máme sice nové písničky, ve kterých je jasný vliv Thin Lizzy, ale z úcty k téhle kapele a nenahraditelnému frontmanovi Philu Lynottovi je vydáme pod jiným jménem. Tohle turné je naše poslední." Později sice uvedli, že si jako Thin Lizzy možná ještě zahrají, ale i tak je nanejvýš pravděpodobné, že dnešní koncert bude poslední příležitostí vidět je u nás pohromadě.

S Damonem Johnsonem, který před Thin Lizzy hrál mimo jiné i v kapele slavného metalisty a milovníka hororů Alice Cooper, jsme si povídali nejen o tom, jak se takový obyčejný kluk z americké Georgie dostane do velkých kapel.

Damone, jak dlouho hrajete na kytaru a kdy jste poprvé zaregistroval Thin Lizzy?

Hraji od nějakých dvanácti let. Měl jsem doma vzory, tátu i bráchu, kteří na ni hráli taky, a byl jsem hodně ovlivněn Lynyrd Skynyrd. Někdy kolem patnácti se pak k tomu přidali i Thin Lizzy. Šel jsem tehdy na jejich koncert, znal jsem jenom The Boys Are Back in Town a to, co jsem viděl, mě dostalo. Fakt dostalo.

Čím vás tehdy Thin Lizzy tak zaujali?

Spoustou songů, frontmanem Philem Lynottem, na první pohled zapamatovatelnou figurou, kytaristou Gary Moorem. Začal jsem pak objevovat všechny jejich nahrávky.

Je fakt, že tehdy už většina těch podstatných desek jako Jailbreak nebo Bad Reputation byla na světě. Napadlo vás v té době, že byste se jednou mohl stát členem Thin Lizzy? Respektive, zatoužil jste po tom?

Tehdy by mě to vůbec nenapadlo. Hrát jsem moc neuměl, zpívat vůbec. A tohle byla parta úžasných hudebníků. Co bych mezi nimi dělal? (směje se)

Třeba hrál písničku The Boys Are Back in Town. Zmínil jste, že jste ji jako jedinou znal už před svým prvním koncertem Thin Lizzy. Jak na tu skladbu nahlížíte dnes?

The Boys Are Back in Town je jedna z nejlepších písní všech dob, všech kapel a všech žánrů. Je úplně jedno, jestli se budeme bavit o rocku, punku nebo country. Jsem s touhle kapelou rok a vidím to na každém koncertu. Lidi si užívají všechny písně, ale když přijde na tuto, jsou u vytržení. Je to pecka, kterou bychom nemohli v playlistu vynechat.

Ještě dávno před Thin Lizzy jste v Alabamě a Georgii prošel několika kapelami, až jste se objevil u Brother Cane. Většině lidí to jméno asi moc neřekne, přiznám se, že mně taky ne. Ale zaujalo mě, že jste hráli jako předkapela Van Halen, Aerosmith nebo třeba zmíněných Lynyrd Skynyrd…

Byli jsme klubová kapela a podařilo se nám udělat docela rychle písničku, která byla hitem v rádiích. Tak to funguje dodnes. Můžete hrát a jezdit kam chcete, ale potřebujete písničku, která vám otevře dveře.

Jak vůbec Brother Cane zněli?

Byly tam vlivy všech zmíněných part: Thin Lizzy, Lynyrd Skynyrd, Aerosmith. Pro mě znamenal Brother Cane první zkušenost jakožto zpěváka a skladatele a připravilo mě to na fungování u Alice Cooper.

Co vás k Alice Cooper v roce 2004 přivedlo?

Událo se to díky mému dlouholetému známému Ericu Doverovi, který byl u Alice Cooper kytaristou. Když po turné k desce The Eyes of Alice Cooper odcházel, protože chtěl zkusit nějaké sólové projekty, v podstatě na mě ukázal a řekl: „Tohle je chlápek, který by sem měl přijít." Zavolal mi jejich manažer, jestli bych si s nimi nechtěl přijet zahrát. Připravil jsem si asi pět, šest písniček, oni na to, že dobrý a že druhý den mi dají vědět. Další den jsem byl členem Alice Cooper.

S přestávkami jste u Alice Cooper odehrál sedm let, až jste loni nahradil Richarda Fortuse ve Thin Lizzy…

Hudba Thin Lizzy změnila můj život. Když mi zavolal jejich management s tím, že potřebují kytaristu, nebylo moc o čem přemýšlet. K tomuhle telefonátu by ale nikdy nedošlo, kdybych předtím nehrál s Alice Cooper. Díky tomu mě jako kytaristu registrovali. Často jsem mluvil o tom, jak mě Thin Lizzy baví, ale v životě by mě nenapadlo, že se jednou do téhle kapely, kde hráli úžasní kytaristé jako Gary Moore, Brian Robertson nebo John Sykes, sám dostanu.

Má člověk jako kytarista Thin Lizzy možnost hudebně improvizovat?

Asi se budete divit, ale máme ohromnou volnost. Ostatně, to byla taky první věc, co mi Scott Gorham (druhý hlavní kytarista kapely) řekl: Hrajeme písničky podobné studiovým verzím, ale jsi kytarista a chci, abys zněl jako Damon Johnson. Bylo úžasný slyšet, že máte takovou důvěru. Na druhou stranu, tahle kapela udělala spoustu věcí, u kterých jednoduše nemůžete hrát úplně po svém, protože sám chcete, aby zněly přesně tak jako na originální nahrávce. Napadá mě třeba písnička Still in Love With You, ve které Brian Robertson zahrál jedno z nejlepších blues kytarových sól všech dob. Nezbývá mi, než říct Brianovi díky a zahrát každou notu přesně jako on.

Ze zakládající formace Thin Lizzy už dnes zůstal jen bubeník Brian Downey, dlouholetým členem je ještě kytarista Scott Gorham. V kapele jsou čtyřicátníci, padesátníci i šedesátníci, jak to mezi vámi osobně funguje?

Jsme taková Thin Lizzy rodina a udržujeme každodenní kontakt. Když je Scott v Londýně a Brian v Dublinu, je fakt, že se tolik nevidíme, ale třeba s Rickym (Ricky Warwick – hlavní zpěvák - pozn. red.), který je teď v Kalifornii, se bavíme pořád.

Jak to u vás vypadá v šatně, chvíli před koncertem?

Chvíli před koncertem si obvykle dáme warm-up. Ricky a Darren se připravují hlasově, já se Scottem na kytary. Do toho nás všechny baví Marco (Marco Mendoza je baskytarista ve Thin Lizzy - pozn. red.), který vypráví nejlepší vtipy, co jsem kdy slyšel. Lepšího baviče fakt neznám. A s Brianem si zas vykládáme o tom, jakou rybu jsme měli na večeři. S Brianem se pořád bavíme o jídle a o rybách (směje se).

Když vám to takto dohromady funguje, nemůžu se nezeptat, jak to vypadá s úvahami o nové desce. Od poslední řadovky Thin Lizzy Thunder and Lightning už uteklo skoro 30 let…

Několikrát jsme přemýšleli o tom, že bychom nové album nahráli. Máme složených nějakých 18 skvělých písniček. Ale čím víc času trávíme s hudbou Thin Lizzy, tím spíš si uvědomujeme, že nikdy nenahradíme Phila Lynotta. Ne snad, že bychom si hudebně nevěřili. Ricky Warwick je skvělý a výrazný zpěvák, ale je úplně jiný než Phil. Chceme dělat nové písničky, nahrávat desku, ale asi už to nebude deska Thin Lizzy. Spíš ji uděláme pod jiným názvem. Dokážu si představit, že pořád budeme na koncertech hrát některé písničky Thin Lizzy, protože tuhle hudbu zbožňujeme a chceme, aby byla dál slyšet. Ale smysl už spíš dává, abychom pokračovali jako jiná a nová kapela.

Takže Thunder and Lightning z roku 1983 je definitivně poslední nahrávka Thin Lizzy?

Takhle jednoznačně to říct nejde. Kdyby Scott a Brian, kteří jsou s Thin Lizzy nejdéle, přišli s tím, že chtějí vydat novou desku pod hlavičkou téhle kapely, bavili bychom se o tom. Ale Phil Lynott, který byl mozkem skupiny, zemřel v 86., a každý další rok je důkazem toho, že byl nenahraditelný. Vzhledem k respektu, který k jeho tvorbě máme, i z úcty k fanouškům, kteří tuhle kapelu poslouchají přes 40 let, mi spíše dává smysl udělat novou nahrávku pod jiným jménem a hrdě se hlásit k tomu, že nás ovlivnili Thin Lizzy, než ke kapitole uzavřené deskou Thunder and Lightning ještě něco přidávat.

Rozumím. Zeptám se na něco jednoduššího. U nás je večer, u vás právě jsou tři hodiny odpoledne. Co máte zrovna v plánu?

To je skvělá otázka, o tom se mi povídá mnohem snáz (směje se). Odvezu syna na fotbalový trénink. Tady v Americe se pod slovem fotbal rozumí něco jiného než u vás v Evropě, ale syn hraje ten klasický evropský fotbal a já mu moc fandím. Takže se dneska budu dívat na fotbal.

Thin Lizzy

Irská hard rocková kapela založená v roce 1969. Její skladby Whiskey in the Jar, Jailbreak nebo The Boys Are Back in Town patří k velkým rockovým hitům. Vůdčí osobností kapely byl baskytarista, zpěvák a skladatel Phil Lynott, syn brazilského otce a irské matky. Za jeho života kapela vydala všechny řadové desky, když v roce 1986 zemřel, Thin Lizzy se sice několikrát vrátili, ale novou studiovou nahrávku už nevydali. Příznačné je pro zvuk Thin Lizzy také spojení basy a dvou kytar. Aktuální formace, která ze zakládajících členů čítá už jen bubeníka Briana Downeyho, ohlásila letos v říjnu, že turné v roce 2012 bude její poslední. Nové album už z úcty k tvorbě Phila Lynotta chtějí vydat pod novým názvem.