„Měli jsme potřebu přijít skoro po třech letech od první desky s něčím novým. Loni v létě jsme se proto rozhodli odjet na soustředění, v rámci něhož se ukázalo, že materiálu na CD máme víc, než jsme si mysleli. Nějakým způsobem jsme prostě nelenili, i když jsme měli ten pocit," řekl kytarista a skladatel Jakub Siňor.
„Pronajali jsme si chalupu Malířovna na Vysočině, kam za námi na konci týdenního tvůrčího pobytu přijel Yarda Helešic s Ristem Sokolovským, kteří nám album produkovali a míchali. Říkali, že už vlastně nemají co dělat, že je deska hotová," vyprávěl Siňor.
„Yarda nám doporučoval, ať si peníze, co pro něj máme připravené, necháme a odjedeme na Seychely. To jsme neudělali a album jsme s ním dotáhli to dokonce," doplnila zpěvačka a frontmanka kapely Aneta Galisová.
Právě jsem se chtěla zeptat, jaký je na desce jeho vklad, a dozvídám se, že žádný?
Aneta Galisová: Nemusel být žádný, ale nakonec byl velký. Yarda nás hodně usměrnil – osobnostně i muzikantsky. Byla s ním skvělá spolupráce v tom, že z nás dostal to nejlepší, co mohl, a neměli jsme při tom pocit, že něco děláme nechtěně nebo špatně. Naše písničky ale nijak zásadně nepřeprodukovával, ve skutečnosti jsou takové, jak jsme si je sami napsali a zaranžovali.
Když jste ho ke spolupráci oslovili, hned souhlasil?
Jakub Siňor: Vlastně ano, bylo to v době – někdy na jaře loňského roku –, kdy dodělával desku s Kabáty. Takže jsem mu napsal na Facebook, zda by neměl zájem se s námi setkat a on okamžitě zareagoval. „Jo, skvělé, znám vás, viděl jsem vás na nějakém fesťáku…" Další týden jsme se sešli a hned jsme si padli do oka. Yarda je fakt skvělý člověk, sympatický a umí opravdu vést, vycucnout z lidí to nejlepší, nasměrovat je, kam sami chtějí, ale ani o tom nevědí.
Aneta Galisová: A navíc to není typ, který by nad vámi stál a dupal na vás: „Dělej, dělej, znovu a ještě padesátkrát…" Naopak jsem byla při nahrávání překvapená, že mu stačilo, když jsem dala písničku dvakrát, třikrát – i to už bylo moc!
Už jsme to zmínili, na vzniku písniček se podílíte společně. Někdo ale musí přinést ten prvotní nápad…
Jakub Siňor: Většinu nápadů nosím já coby kytarista – nějaký riff, někdy i s melodií –, a výsledek pak dotváříme na zkoušce. Každý si do té které písničky doplní, co v ní cítí. Aneta si vrství zpěvy, ostatní své nástroje a pak si řekneme, co by bylo potřeba zjemnit a tak dále.
A proč vás napadlo odjet tvořit právě na Vysočinu?
Aneta Galisová: Tamní statek je pronajímán na rekreace, na mejdany, okolo jsou jenom ovce a pole, je tam absolutní klid. Takže na tvorbu nebo na odpočinek je to naprosto ideální místo. A navíc je tam nádherně.
Odrazilo se i na desce?
Jakub Siňor: Zásadně. Na tom soustředění jsme byli v srpnu a v září jsme se na Vysočinu vrátili nahrát ještě basu a bicí, protože Yarda s Ristem chtěli, aby se na desce odrazila skvělá atmosféra i zvuk v dřevem obloženém prostoru v tamní stodole, kde jsme si zřídili zkušebnu. A s těmi ovcemi se nám stala taková věc – jednou večer jsme nahrávali a vzápětí jsme zjistili, že se v pořízeném materiálu ozývá něco jako ťukání. Nervózní jsme odcházeli spát a druhý den se situace opakovala. Byli jsme zoufalí. Vyprávěli jsme bačovi, který se o ty ovce stará, že máme tento problém, že je asi něco špatně v elektřině. Ukázal nám, že má zapnuté elektrické hrazení, aby se mu ovce nerozutekly. Říkal: „Já ho vypnu, ale musíte mi ta zvířata hlídat, protože hned vedle je chráněná krajinná oblast. A když zdrhnou, ochranáři nám naúčtují třeba dvě stě tisíc pokuty." Takže jsme každou chvíli vycházeli ze stodoly ven a kontrolovali, jestli jsou ovce v pohodě.
Desku jste vydali v polovině března, její křest plánujete až 27. dubna při koncertu v pražském Lucerna Music Baru. Máte představu, jak bude vypadat?
Jakub Siňor: Přemýšleli jsme hodně o kmotrech a průběžně nás napadala různá jména. Zatím ale stále nevíme.
Aneta Galisová: Máme připravených několik hostů. Bude to pestrý večer.
Turné v souvislosti s novinkou plánujete?
Jakub Siňor: My jej vlastně jedeme od začátku března a pokračovat v něm budeme až do začátku května.
Aneta Galisová: Hrajeme v menších klubech, novinkou je, že poprvé sami. Doposud jsme totiž vždycky jezdili s nějakou spřátelenou kapelou.
Život na cestách vás evidentně baví.
Jakub Siňor: Mě osobně moc. A to i přes to, že samotné stání na pódiu zabere pětačtyřicet minut. Předchází mu hodina nakládání nástrojů a aparatury, dvě tři hodiny strávené v autě, hodina vykládání na určeném místě, hodina zvučení, takže abychom v devět večer odehráli koncert, musíme se v deset dopoledne sejít ve zkušebně a vyrazit. A potom tutéž anabázi absolvovat v noci při zpáteční cestě. Celkem takový koncert zabere patnáct i víc hodin práce.
Aneta Galisová: Když se nás pak někdo v práci zeptá, proč vypadáme jako zombies, tak je to ze zmiňovaného důvodu. Samozřejmě by se nám líbilo, kdybychom se mohli hraním, svojí hudbou živit, ale není to tak jednoduché. U nás, v malém českém rybníčku, je jen velmi málo skupin, které mají to štěstí.
Společně fungujete přes čtyři roky, jak jste se našli?
Aneta Galisová: V roce 2009 jsem se účastnila SuperStar – přišlo mi jako skvělý nápad si to vyzkoušet, asi jsem se tehdy nudila. Teď si to ale rozhodně nemyslím, už bych nikdy do podobné soutěže nešla, protože je to strašný opruz.
Jakub Siňor: Když čekala původní zpěvačka naší kapely druhé miminko, řekla, že už by svou roli nezvládala, takže jsme okamžitě zavolali Anetě. Znali jsme ji z klubů v Českých Budějovicích, odkud pochází. Už dřív jsme se bavili, že by to byla skvělé, kdyby s námi zpívala, protože s ní je sranda. A najednou se z toho stala realita.
Aneta Galisová: Měla jsem tehdy týden do odletu do Londýna. Chtěla jsem si tam vydělat peníze, poznat nové věci, ale přišla tato příležitost, o které jsem vždycky snila – jezdit s kapelou a dělat dobrou muziku. Dlouho jsem se nerozmýšlela, své rozhodnutí jsem oznámila mamce, která mi odpověděla: „Jasně, jak myslíš." Pak jsem bydlela skoro dva měsíce u Kuby na gauči, jedla jsem suché rohlíky, čínské polévky a celerovo-mrkvovou pomazánku.
Jakub Siňor: V té době už jsme měli s manželkou několika měsíčního syna, takže jsme bylo celkem veselo.
Je to fajn, být jedna uprostřed kluků?
Jakub Siňor: Myslím, že tím, jak jsme spolu každý víkend, už Anetu ani jako holku nebereme, na cestách se neberou ohledy na nic. Musí to být pro ni těžké, vůbec nám to nedochází.
Aneta Galisová: Na druhou stranu je to dobré v tom, že jsem přestala brblat na kraviny, které holky normálně řeší. Takže nepotřebuji každou půlhodinu zastavit na záchod, nepotřebuji se malovat, být ráno tři čtvrtě hodiny v koupelně. Člověka to zocelí. A taky mě to posílilo v tom, že jsem se naučila stát si za svými názory, prosadit se mezi chlapy.
Zpíváte v angličtině, už u toho hodláte zůstat?
Jakub Siňor: Určitě, rock máme spojený s angličtinou, stejně jako operu s italštinou.
Aneta Galisová: Málokdo má takové básnické střevo, aby v češtině napsal hezký text, který má hlubší smysl a zároveň dobře zní. Angličtina je prostě kulatější a zpěvnější.
Čtěte také: Na klipu pro Prahu jako město sportu se podílela kapela Portless
