Ne snad proto, že by se už došlo na konec abecedy, jak umělec vtipkoval (sám prý měl v Londýně možnost vidět titul I Can´t Get No Satisfaction na hity skupiny Rolling Stones). Meky Žbirka si určitě pozornost tohoto druhu zaslouží. Své písně svěřil do rukou zkušeného režiséra a choreografa Jána Ďurovčíka, který se navíc podílel na libretu společně s Peterem Pavlacem. Oba už mají na kontě hitmuzikály Čajočky s hity Petera Nagyho a Osmý světadíl se skladbami Elánu.

V novince Atlantida, uváděné opět pražským Divadlem Kalich, posílají hledat sedm hrdinů bájný světadíl – během cesty, která se zpočátku jeví jako kratochvíle skupinky mladých lidí okolo bohatého podnikatele, však dochází k úplně jiným objevům. Totiž charakterům každého z účastníků, které se začnou projevovat v pravém světle s tím, jak graduje neodvratně dramatická situace.

Jistě – příběh se může zdát tu a tam banální, „oslí můstky" mírně přitažené za vlasy a některé scény zbytečné – proč například už omílaná rapová vsuvka s kabelkami, kde by ji člověk absolutně nečekal, tedy v jeskyni hluboko pod mořem, v níž se většina příběhu odehrává? (Naopak tleskám scéně, ve které se překvapivě zjeví postava Laca Lučeniče!). Ján Ďurovčík by asi odpověděl, že právě proto, aby vypjatou situaci místy odlehčil. Což se dá v pohodě přijmout, zvlášť když vzápětí divákovi nabídne další porci emocí.

Chvályhodná pěvecká i taneční forma

Ponořit se v Kalichu do hlubin Atlantidy se vyplatí – ať už z důvodu poučení plynoucího z příběhu, tak pro samotné výkony hlavních představitelů. Držitel Thálie za Pomádu Jan Kříž (Jerry), Zbyněk Fric (Milan), Roman Tomeš (Martin), Michaela Doubravová (Sofie), Markéta Procházková (Brejny), Marie Blahynková (Majka) a Přemysl Pálek (Andrej) se na premiéře předvedli ve chvályhodné pěvecké i taneční formě – jen ten posledně zmíněný by tolik nemusel tlačit na pilu a měl by ubrat na hlase. Anebo je to spíš menší výtka na zvukaře?

S hity Mira Žbirky (22 dní, More spí, Mám čierny deň, Mám rád, Biely kvet, Múr našich lások, Atlantida, Strom, Balada o poĺných vtákoch) si poradili, i když občas se nějaká ta intonační chyba vloudí. Najednou si člověk uvědomí, že zazpívat songy populárního slovenského barda, pokud možno bezchybně a s potřebnou pokorou k autorovi, není vůbec snadné. Za mě bych prosila přidat ještě Zlodějku snov!