Angelo, za pár dní otevíráš již 14. sezonu svých kurzů. Těšíš se a na co nejvíce?

Těším se moc! Na nováčky, na známé tváře a hlavně na to, jak si to spolu zase užijeme! Pro mě jsou kurzy vždy připomínkou mého domova a snažím se, aby to tak vnímali u kurzisté – že se mnou jedou na Kubu a tančíme v havanské ulici 

Jsou tvé kurzy jediná aktivita u nás nebo tě můžeme potkat i na jiných akcích?
S partnerkou často vystupujeme, pravidelně pořádáme taneční víkend, vyučujeme v Kladně a moc rádi také jezdíme mimo Prahu na jednodenní workshopy. To si vždy moc užijeme, i když se vracíme moooc unavení.

Jaké vlastně byly tvé taneční začátky?
Narodil jsem se v centru Havany, symbolicky kousek od místa, kde se ještě dnes pořádají pravidelné tradiční taneční a hudební večery. Od malička jsem navštěvoval místa zvaná „Solar", kde hrála hudba – nejčastěji rumba. Tančit jsem se učil na ulici, sám. Pozoroval jsem ostatní tanečníky a posléze je napodoboval. Pouliční hudebníci udávali rytmus často jen ranami holí do kýblů nebo velkých plechovek. Ale i tak to byla skvělá průprava – taková „taneční škola ulice", což jsem pochopil až později. Své sehrály i geny. Rytmus jsem nejspíš zdědil po svém slavném dědečkovi. Po otci mám zase zafixováno hlavní pravidlo, že tančit je potřeba s elegancí.

Jak na dědečka, slavného kubánského hudebníka – Francisca Repilado alias Compay Segundo, vzpomínáš?
Přijížděl k nám každý víkend a učil nás milovat hudbu a rytmus. Hrálo se, zpívalo, tancovalo. Pamatuju se, že mi při každé návštěvě dal pár drobných jako odměnu, že jsem krásně tancoval. A když někdy náhodou zapomněl, sám jsem se o odměnu přihlásil. Havanské ulice a tanec k sobě neodmyslitelně patří. Tančí se stále, často i v pantoflích a opravdu zcela spontánně. Lidé z různých míst se potkají, začnou tančit a formuje se tzv. fiesta. V podobném duchu se odehrávaly i návštěvy mého dědečka u nás doma, byly to společné chvíle, na které rád a často vzpomínám.

Od dětství jasno v tom, že se staneš tanečníkem?
Zpočátku to tak vypadalo. V osmi letech mě jako jediného ze školy vybrali a doporučili na vyhlášenou havanskou uměleckou taneční školu. Říkali, že mám talent a na tak malého kluka prý i taneční výraz. Nepříznivá ekonomická situace mojí rodiny mi však zabránila pokračovat ve studiu a moje cesta je ubírala jinam. Už tenkrát mi však bylo jasné, že pro mě tanec zůstane celoživotní vášní.


Jak jsi vlastně v České republice začínal?

V Čechách jsem od roku 2001. Tančit jsem začínal v jednom kubánském klubu. Dnes již bohužel neexistuje. Získané zkušenosti, úžasná spolupráce s lidmi na kurzech a jejich chuť tancovat a zdokonalovat se, to všechno mě neskutečně inspirovalo a povzbuzovalo do další práce. Nakonec ve mně uzrálo rozhodnutí otevřít si kurzy vlastní a s mojí současnou partnerkou jsme otevřeli vlastní taneční školu – Casa Angelo „ kousek Kuby na Praze 7" , kde máme také stylovou kavárnu.


Vedeš svoje kurzy v českém jazyce? Jak bylo pro Tebe obtížné zvládnout tak odlišný jazyk?
Česky jsem se naučil díky svým žákům a musím přiznat, že si slovní zásobu rozšiřuji o další česká slovíčka neustále. Začátky komunikace v češtině před více než dvanácti lety byly pro mě opravdu velmi náročné. Ani ne tak při hodinách tance, jako v běžném životě. Koupit si „tři koblihy" – tak to byl kdysi nevyslovitelný problém. Kurzy vedeme s mojí  partnerkou, tak když mi dojde slovní zásoba, ona mě doplní (smích).


Co bylo kromě jazykové bariéry pro Tvoji aklimatizaci v samém srdci Evropy nejtěžší?

I po tolika letech stále „bojuju" s českou zimou a zdejším chladnějším klimatem. Naštěstí jsem se už zdejšímu počasí naučil čelit. Když nepomůže zahřátí při tanci, ani několik vrstev oblečení, tak spolehlivě vypomůže malý panák něčeho ostřejšího.  V prvních letech jsem si stýskal po kubánských jídlech – třeba takové tradiční congri. Rád vařím a tak si ingredience, které nejsou v Čechách běžně k dostání, dnes už vozím přímo z Kuby – nejčastěji koření, speciální dochucovadla či kávu. Z českých jídel dávám přednost těm pikantnějším. Nejspíš to souvisí s naším latinským temperamentem a pomyslným ohněm v krvi.

Jak to probíhá na tvých kurzech a v čem tkví jejich specifikum ?
Salsa je salsa, má svůj rytmus, svá pravidla. Každý učitel má svůj styl a já to plně respektuji. Za sebe se snažím vytvořit atmosféru havanské ulice, prostě si to užít, cítit hudbu, nechat vyniknout osobitý styl každého tanečníka. Přeji si, aby všichni zapomněli na denní starosti a prostě si „vyjeli na hodinu na Kubu". Snad se mi to trochu daří.

Proč tedy tančit salsu?

Salsa je prostě to „nejvíce" ! Může se tančit sólo, stejně tak v páru a v jakémkoliv věku. Navíc její rytmus, pestrost a elegance z ní činí nezaměnitelný tanec! Však přijďte a uvidíte, zda vás taky náhodnou nechytne ono mazlivé: „Chiqui chiqui pa..!!!"

Čtěte také: Starému oblečení dává druhou šanci a nový šmrnc